Příslib ministerstva školství o připojení všech škol v České republice k Internetu je určitě dobrou zprávou pro všechny učitele i jejich žáky. Na velké části škol je totiž situace v oblasti informačních a komunikačních technologií v současné době velmi špatná. Mnohé školy (hlavně základní) se potýkají s nedostatkem jakékoliv počítačové techniky (o moderních a výkonných modelech ani nemluvě). Ve vybavenosti škol počítačovou technikou jsou obrovské rozdíly. Některé školy obhospodařují několik relativně velmi dobře vybavených učeben, kde počítače jsou sítí připojeny k výkonnému serveru a nechybí ani napojení na Internet. Na druhou stranu jsou školy, kde jediný počítač má paní sekretářka, nebo v lepším případě škola vlastní několik stařičkých počítačů vyřazených z banky. Bohužel, skupina špatně vybavených škol informační technikou je stále obrovská.
O tom, že Internet jako velice výhodné médium v oblasti komunikační a edukační do škol jednoznačně patří, nemůže být pochyb. Snaha našeho ministerstva školství přizpůsobit se závěrům vzešlých ze sumitu představitelů členských států Evropské unie konaného v březnu tohoto roku v Lisabonu je jistě chvályhodná. Zajistit každé škole přístup k Internetu do konce roku 2001 je určitě dobrým signálem k tomu, že vedení našeho státu se snaží naše školství přiblížit standardům vyspělého světa. Nejde však jen o to školy k Internetu připojit. Škol, které jsou nějakým způsobem připojeny k celosvětové síti, je relativně velké procento. Bohužel připojení neznamená využívání. Mnohde se ze všech služeb Internetu používá jen elektronická pošta (a to pouze vedením školy). Jinde mnohdy dobře utajený modem po nedlouhém čase odpojili, neboť v nevelkých finančních možnostech školy se už prostě nenašly peníze na telekomunikační poplatky. On problém totiž netkví v připojení, ale v možnosti Internet skutečně volně nabídnout všem žákům a učitelům! Umožnit všem stranám vyučovacího procesu využívat obrovských možností, které celosvětová síť nabízí. A to nejen v předmětu zvaném informatika, ale napříč všemi vyučovacími předměty i v samostudiu žáků. Obávám se, že mnohde však bude ještě dlouho trvat než se na informační a komunikační technologie přestane na školách nahlížet jako na nějakou novou komplikaci, která pedagogům pouze ztrpčuje život.
Dalším problémem je naučit se služeb Internetu využívat. A tady vidím možná větší úkol, než školy připojit. Žádná technologie není samospasitelná. Bezcílné a neuvědomělé brouzdání studentů po Internetu výuce moc nepomůže. Žáci tím většinou nezískají více vědomostí, nenaučí se lépe logickým postupům, nebudou mít větší přehled v příslušném oboru, nenaučí se kvalitněji třídit informace. Zde je opět nezastupitelná role učitele, který navede své studenty tím správným směrem. Ukáže jim, jak postupovat a prodírat se v nepřeberném moři informací. To však předpokládá, že to sám učitel bude ovládat.
Umí však učitelé pracovat s Internetem a dokáží své poznatky předávat svým žákům? Snad určité procento čerstvých absolventů vysokých škol, ale ti starší? S největší pravděpodobnosti ne!Také kde by se to mohli naučit. Bez důkladné přípravy učitelů znamená připojení škol k Internetu jen malý krok vpřed. Pokud opravdu chceme českým žákům nabídnout Internet, je potřeba už nyní připravit vyučující. Konec roku 2001 tady totiž bude zanedlouho!
Přejme si, aby celý projekt připojení českých škol neskončil situací, kdy školy sice budou napojeny na Internet, ale jeho využívání bude umožněno jen určitému procentu zaměstnanců. Kdy spousta energie a peněz se vyplýtvá v prapodivně organizovaných výběrových řízeních, jak se to stalo u nás „dobrým“ zvykem. A jen doufejme, že se projekt nebude měnit a upravovat, revidovat a předělávat podle momentálních politických zájmů a ambicí.
Rostislav Fojtík
0 komentářů:
Okomentovat