Hudba, v podstatě již od počátků existence lidstva, hraje významnou roli v životě člověka i společnosti. Už v nejstarších civilizacích se projevovala potřeba rytmického a hudebního projevu, spojeného nezřídka s tancem, které měli význam rituální a často i výchovný. Hudba, v podstatě již od počátků existence lidstva, hraje významnou roli v životě člověka i společnosti. Už v nejstarších civilizacích se projevovala potřeba rytmického a hudebního projevu, spojeného nezřídka s tancem, které měli význam rituální a často i výchovný. Tyto hudební akty dávaly také všem účastníkům pocit sounáležitosti se svým společenstvím, případně vyjadřovaly určitou náladu, vztah ke svým bohům apod. velmi často byly hudební a rytmické produkce nedílnou součástí uvádění dětí do života dospělých.
V antickém Řecku je hudba ještě z počátku pojímána jako určitá rituální činnost, která do značné míry vyvěrá z potřeby rytmické seberealizace, ovšem už zde začíná docházet k jistému posunu, kdy se začínají hledat teoretické zákonitosti hudby, rytmu na základě dosavadních poznatků matematických a přírodních disciplín, z pozic etiky a estetiky apod. Tento posun v pojetí chápání hudby pak přinesl i to, že hudba se stala samostatnou disciplínou, která byla součástí „sedmera svobodných umění“ (gramatika, rétorika, dialektika, matematika, fyzika, astronomie, muzika) tehdejšího uznávaného obsahu vzdělání. Tento posun také do značné míry umožňuje, že lze začít hovořit o počátcích „výchovy k hudebnosti“, kdy různí myslitelé začleňují prvky hudební výchovy do svého filozofického, potažmo výchovného systému. Důraz je kladem na praktické používání hudby jako nedílné součásti denního života člověka.
Středověké pojetí hudby a hudební výchovy neodmyslitelně souvisí s křesťanstvím a důraz je také kladen především na praktičnost (hudba je nedílnou součástí liturgie náboženských obřadů) a proto se ještě také nejedná o hudební výchovu v pravém slova smyslu. V novověku, v závislosti na velmi prudkém rozvoji věd a vědeckých disciplín dochází také k velmi významnému přehodnocení hudby. Hudba kromě svého praktického a každodenního významu získává i rámec teoretický. Ve vztahu k výchově, kdy sama výchova se začíná pojímat jako systém pěti složek (výchova tělesná, rozumová, estetická, mravní a pracovní) získává v tomto systému i nezastupitelné místo i ucelená koncepce hudební výchovy jako významné složky estetické výchovy.
Toto pojetí můžeme vnímat i v současné realizaci hudební výchovy, kdy se jedná buď o teoretické studium hudebních jevů, nebo o jejich praktickou realizaci. Teoretické studium hudebních jevů je dnes velmi často na základních a středních školách zatlačováno do ústraní, což bohužel v období, kdy je člověk neustále zahlcován množstvím „barbarských“ hudebních projevů, které se ozývají ze všech médií, může vést k nesprávnému vnímání a poslechu hudby a v konečném důsledku k degeneraci člověka i lidstva. Mnohé školské systémy (např. waldorfský) dokonce teoretické hudební vědomosti ze svého pojetí téměř úplně odstranily a stavějí pouze na stránce prožitkové, která rozhodně není nevýrazná, ale měla by jít ruku v ruce s teoretickým vzděláváním.
Jaroslav Škárka
0 komentářů:
Okomentovat