Podobnými barnumskými inzeráty se dnes noviny jen hemží. Proč tomu tak je? Jaká je ale realita výuky cizích jazyků Co se vlastně ve výuce cizích jazyků za posledních deset let změnilo? Podobnými barnumskými inzeráty se dnes noviny jen hemží. Proč tomu tak je, si řekneme vzápětí. Jaká je ale realita výuky cizích jazyků ? Co se vlastně ve výuce cizích jazyků za posledních deset let změnilo?
V sérii několika článků se budeme postupně zabývat tím, co se vlastně ve výuce jazyků na základní škole změnilo, kam jsme v současné době došli, co nás čeká a co nás nemine. Jak se vlastně liší výuka jazyků v dobách dávno minulých, epochách ne zcela dávných od současného volání po reformě všeho možného? Kam se řítí vývoj a jaké jsou trendy v této oblasti? Kam můžeme zařadit moderní a já opakovaně píši “moderní superlearningové“ metody učení, které poslední dobou zaplavily svět, a koneckonců také naše webové stránky a inzeráty? Podotýkám, že v tomto momentu nejde o žádnou učenou studii, ale poznámky praktika, který se snaží po dobu deseti let jednu základní školu kamsi směřovat. Nebudeme se proto ponořovat hluboce do teorie, univerzitní lingvisté mi prominou, ale zůstaneme na bázi pragmatického jazyka, který je samozřejmě pro žáky a pro každého z nás nejpodstatnější.
Systém se brání změnám
Všechny systémy se vždy bránily zásadním změnám. K novým skutečnostem a vývoji se už díky své podstatě chovají podezřívavě a s podezřením. Trend lpění na “starém” vede velmi často ke skrývání celé řady nedostatků, tvoření nových nálepek či ignorování nových možností.
Toto ošklivé souvětí docela dobře definuje stav výuky jazyků na mnoha školách jako celku. Ostatně ono to platí obecně, nemyslíte? Svět se za poslední dobu změnil a je už opravdu jiný. Cíle jazykové výchovy se změnily zcela zásadně.
Cizí jazyk byl a zůstával výsadou “mocných” a skutečně se v minulém režimu jazyk dobře naučilo pramálo lidí. Na druhé straně by ale bylo nespravedlivé, kdybychom prohlásili, že se každý svým způsobem jazyk naučit nemohl.
Jádrem pramalé znalosti nás čtyřicátníků byla především: Motivace, cílevědomost a praktické možnosti využití cizích jazyků posluchači či žáky značně pokulhávaly také tam, kde se didaktika výuky cizích jazyků dostala na dobrou úroveň.
Postoj učitelů, škol a dalších se dá v obecném měřítku definovat „Systému se nedotýkejte, něco je asi potřeba změnit, ale systém to ne.“ Tradiční školní systém je i ve výuce jazyků neustále monokulturální a vlastně většina změn, ke kterým došlo a dochází, zůstává pouze na povrchu.
Změnilo se prostředí, učební pomůcky, možná částečně didaktika, ale to podstatné, myšlení učitelů příliš ne. Toto tvrzení ostatně platí nejenom pro výuku jazyků, ale platí zcela obecně.
Co se změnilo?
Prostředí kolem nás
1. Změnila se realita jazykového světa. Cizí jazyk se stal nutnou podmínkou realizace na pracovním trhu. Bez znalosti cizího jazyka je šance nalézt dnes trochu slušné místo nereálná.
2. Česká republika se postupně stává kosmopolitní zemí, bez ohledu na to, zda to sebou přináší i celou řadu negativních tendencí. Taková je realita a s takovou se musí i systém jazyků vyrovnat.
3. Změnila se struktura požadavků na cizí jazyky. Ze zcela pochopitelných důvodů. Angličtina hraje první housle, na ruštinu v tomto momentě nezbylo místo ani v suterénu koncertní síně. Další důkaz naší monokulturální výchovy. Ruština v evropských i amerických školách je považována za cizí jazyk, který může být dobrým vstupem do obchodního světa. Její čas opět přijde. Je ale zcela logické, že pro potřeby základního vzdělání se stává nosným cizím jazykem angličtina.
4. Prostředí se silně amerikanizovalo – respektive anglikalizovalo. Angličtinu dnes můžeme vnímat všude kolem nás, dobrou i tu špatnou. Proudí na nás z televize, z rádia, z písniček i z jiných médií. I k tomuto momentu je nutno v moderní výuce jazyků přihlížet, protože dnes není výuka jazyků pouhým přiřazováním zvuků či slov k určitému vjemu. Výuka cizího jazyka současnosti má zcela jiné dimenze.
5. Po deseti letech „jazykového boomu“ nastal zlom a na trhu se i v oblasti komerčních kurzů začínají dít věci. Velké množství firem zaměřených na jazykovou výuku začíná zcela logicky mlít z posledního. Nebyly totiž schopni se adaptovat na novodobé trendy a přizpůsobit se vývoji i v této oblasti. Právě těmto trendům budeme věnovat samostatnou kapitolu.
6. Zcela neopominutelnou novu rolí je nástup moderních vyučovacích pomůcek. Možnosti jsou neuvěřitelné, i u nich se zastavíme. Realita shodná s tou před deseti lety, bohužel. To jsou ale obecné problémy pedagogiky. I u nich se na určitou dobu zastavíme. Zde uvádím jen výsledek jedné malé ankety. Udělali jsem si ji během jedné olympiády (tedy mezi žáky, kteří angličtinu zvládají dobře) v učebně, kde je prakticky jedinou pomůckou stále kazetový magnetofon, křída a tabule (97 %). I k těmto detailům se postupně vrátíme.
7. Mění se struktura žáků ve třídě. Není to tak dávno, kdy dítě s jinou národností „putovalo“ od jedné školy do druhé, protože se nikdo nechtěl zabývat výukou a výchovou dítěte s jiným mateřským jazykem. Dnes je situace zcela jiná. Multikulturální třída se stala poměrně častým jevem na našich základních školách. Interakce v takové třídě je klíčem k úspěchu.
8. Na scénu vstoupil internet a další média. Jazyk se začal neuvěřitelným tempem vyvíjet a pronikat do našeho okolí. I tomuto tématu budeme věnovat samostatnou kapitolu.
9. Spojení se světem je otevřené. Jazyk se tedy stal komunikační bránou. Tento trend osobně považuji za zcela rozhodující, protože mění motivace žáků i učitelů doslova denně.
Co je dobře, že se nezměnilo?
Hned na počátku jsem napsal, že se systém brání změnám. A vida, už je to tady. Začínám ho bránit i sám. Je dobře, že se mnohé věci nezměnily. Didaktické zásady a jejich vývoj samozřejmě procházejí výraznou změnou. I k nim se dostaneme. Ale obecné zásady učení – motivace a přístup učitele stále zůstávají alfou a omegou úspěšnosti. Rozhodně nelze v plné míře zavrhovat osvědčené metody jako je drill, občasné paměťové učení či podobné metodiky. Tyto metody musí jen dostat své správné místo v celém systému.
Měl jsem možnost poznat žáky, kteří prošli výukou jazyků převážně na počítačích. Výsledky si raději nechám pro sebe. Měl jsem možnost poznat žáky, kteří počítač s výukovým softwarem ani neviděli. Oba extrémy jsou samozřejmě špatné.
Pokud učitel – tradicionalista (vida, už se mi zase tradiční pojí s něčím špatným) dokáže kombinovat různorodé metody, leckdy si myslím, že by ani nebylo dobře něco měnit. Kde je ale hranice, to vážně nevím.
Co se nezměnilo, a co je špatně?
Vnímání jazyka jako komunikačního prostředku učiteli nejazykových předmětů. Jen málokterý učitel je schopen využít cizojazyčných pomůcek, využít zahraničních odkazů a podílet se na celkovém konceptu rozvoje multikulturální výchovy evropského občana. Podle mého názoru právě v tomto ryse se změnilo jen pramálo. Další vzdělávání pedagogických pracovníků na posilování jazykové úrovně učitelů ostatních předmětů poněkud zapomíná. Dávno by měla být překonána doba, kdy učitel přírodovědy cítí před angličtinou příslovečný strach. Jazyk se pro učitele nestal komunikačním médiem. A tady jsou důsledky více než 40 letého potlačování svobody projevu opravdu odstrašující. Právě tento moment osobně považuji za jeden z hlavních problémů stále pokulhávající moderní výuky jazyků. To bychom se ale dostali k obecným otázkám postavení učitelské veřejnosti, kantořiny jako zaměstnání, sociálnímu postavení učitelů… to opravdu přenechám jiným.
Úroveň a výsledky školy ve výuce cizích jazyků stojí a padají v přímé závislosti na tom, jak se podařilo cizí jazyky zavést do běžné školní praxe. Odvíjí se samozřejmě od dobrých a erudovaných učitelů jazyků, ale zdaleka nestojí jen na nich. Pokud ale tito učitelé nemají přímou podporu i v ostatních činnostech školy, pak cizí jazyk zůstává pouhým školním předmětem a v konečném výsledku pak se obraz školy jako zkostnatělé instituce změní jen těžko. Dávno už neplatí, že učitel humanitních předmětů stojí v pomyslném hierarchickém žebříčku kdesi jinde než učitel přírodovědných nauk. Všichni kantoři jsou na jedné lodi. Buď se bude v internacionálních vodách držet na hladině, nebo půjde pod ní více než rychle.
Příště na téma: Prostředí, v kterém se učíme cizí jazyky.
Milan Hausner
0 komentářů:
Okomentovat