Oficiální projekt ministerstva školství, jehož cílem je příprava programového dokumentu ke změnám ve vzdělávacím systému. Výzva pro deset milionů je název oficiálního projektu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jehož cílem je příprava programového dokumentu ke změnám ve vzdělávacím systému. V politickém slovníku se materiálu takového významu říká Bílá kniha. Na přípravě Bílé knihy se podílí řada odborníků a součástí projektu je také veřejná diskuse, v jejímž průběhu má možnost vyjádřit se k navrhovaným změnám každý.
Ministr školství k Výzvě pro deset milionů:
Otevírám druhou etapu národní diskuse o dalším rozvoji vzdělávání v České republice. Je to diskuse rozsáhlá a potrvá déle než jeden rok. Proč jsme k ní přistoupili a proč Vás vyzývám k co nejširší účasti? Proč ji považuji za tak nezbytnou? A především - proč je vůbec nutné stále diskutovat o rozvoji vzdělávání? Čeho chceme dosáhnout? Co chceme změnit?
Když vláda přijala letos v dubnu celkovou koncepci školství a schválila její hlavní cíle, uložila ministrovi školství připravit do konce roku 2000 základní strategický dokument pro realizaci Národního programu rozvoje vzdělávání v České republice. Tomuto typu dokumentů se ve světě říkává Bílá kniha. Dal jsem jí pracovní název Výzva pro deset milionů. Úkolem Bílé knihy je vymezit celkový rámec vzdělávací politiky státu, dlouhodobé cíle a pořadí jejich důležitosti. Dále navrhnout konkrétní opatření k dosažení těchto cílů a určit rozhodující kroky k jejich realizaci. Jsem přesvědčen, že nedílnou součástí přípravy podobného strategického dokumentu musí být celonárodní diskuse. Je proto výzvou pro všechny, kdo se chtějí diskuse účastnit.
Během diskuse projednáme s širokou odbornou i laickou veřejností navrhované cíle a způsoby jejich dosažení. Diskuse se tak stane prostředkem nezbytné zpětné vazby a umožní využít dosavadní nashromážděné zkušenosti českého školství. Přinese nové argumenty a návrhy řešení. Stane se prostorem pro zveřejnění oprávněných zájmů žáků, studentů, rodičů, učitelů a odborníků, zaměstnavatelů, obcí a dalších partnerů a přispěje k utváření demokratických pravidel v naší zemi. Toto hledisko může být zvlášť významné v období přípravy na vstup do Evropské unie.
Hlavním cílem diskuse je vytvoření nezbytného konsensu rozhodující části společnosti. Proměna vzdělávací soustavy není krátkodobou záležitostí a nelze ji uskutečnit jednorázovou reformou. Navíc se změna a trvalý rozvoj stávají "jedinou jistotou" dalšího vývoje, proto musí být co nejvíce zajištěna kontinuita tohoto úsilí v dlouhodobé perspektivě. Předpokladem úspěchu je tedy získání širokého, skutečně národního mandátu pro realizaci navrhovaných opatření.
Je nezbytné jasně pojmenovat rozhodující požadavky, které má současný vzdělávací systém plnit: zdůraznit klíčový význam vzdělávání pro životní a pracovní dráhu každého jednotlivce i pro budoucnost státu a jeho ekonomiky. Role vzdělávání v dnešní a zejména budoucí společnosti je nová a zcela zásadní. Je nutné si uvědomit, proč se škola a celý vzdělávací systém musí měnit a v čem se má měnit. A že se bude měnit stále.
Změny, kterými současná společnost prochází a s nimiž se budeme muset vyrovnat, jsou rozsáhlé a hluboké a jejich tempo se neustále zrychluje. Týkají se všech stránek politického, ekonomického, sociálního i kulturního života, ale také života každého z nás. Základem pro růst ekonomiky se stává vysoká úroveň znalostí, vzdělání i kvalifikace ve všech vrstvách společnosti, využívání vědeckých poznatků a nepřetržité inovace. 21. století a vznik společnosti znalostí představuje podobně hlubokou, ale tentokrát mnohem rychlejší, proměnu ekonomiky i společnosti jako kdysi nástup industrializace. Jejím důsledkem jsou rovněž výrazné změny charakteru a obsahu práce, požadavků na pracovní sílu a její přípravu. Již dnes musí lidé měnit vícekrát za život nejen své zaměstnání, ale dokonce i profesi a obor. Kdo není schopen své vzdělání průběžně obnovovat, rozšiřovat a zvyšovat, rychle se ocitá na okraji společnosti a nemůže se plně podílet na jejím životě. Tím spíše ten, kdo dostatečné vzdělání vůbec nezískal. Dnešní demokracie sice nebývale rozšířily svobody občanů, ale zároveň vyžadují, aby každý z nich byl schopen převzít zodpovědnost sám za sebe i za společné rozhodování. Vzrůstající nerovnosti ohrožují soudržnost společnosti, stejně tak i další napětí, která vznikají z neschopnosti přijmout kulturní a etnickou rozmanitost dnešní Evropy s volným pohybem obyvatel a rostoucím podílem přistěhovalců.
Všechny tyto změny kladou na každého mnohem větší nároky, než jsme byli doposud zvyklí. Nejenom na úroveň profesní kvalifikace, ale i na úroveň všeobecného vzdělání a na vlastnosti osobnosti. Prvořadou se stává schopnost přijímat stálé změny bez pocitu ohrožení a aktivně na ně reagovat. Vzrůstá proto význam sebedůvěry, samostatnosti, iniciativy a tvořivosti lidí. Vzdělávací systém musí každého jedince připravit, aby uměl využít prostor, který se mu nabízí, a aby byl bez selhání schopen se vyrovnat s mnohem větším zatížením a odpovědností v životě osobním, občanském i pracovním. Také společnost musí umět využít schopností každého svého člena, aby ve světové soutěži i spolupráci obstála a aby nebyla ohrožena její soudržnost a stabilita. Budeme se umět orientovat v množství různých kultur a světových názorů a zachovat si přitom svou jedinečnost? Obstojíme ve stále se zostřující celosvětové konkurenci? Uplatníme se skutečně jako rovnocenní v integrované Evropě? Dokážeme využít všech možností, které se před námi otevírají? Před stejnými otázkami a výzvami nestojíme pochopitelně jen my, ale i jiné země.
Na prahu nového tisíciletí stojíme i ve vzdělávání před změnami stejně zásadní povahy, jako bylo zavádění povinné školní docházky v počátcích průmyslové revoluce. Na nové výzvy nacházejí mnohé země společně odpověď v postupném zavádění konceptu celoživotního učení pro všechny. Vzdělávání se již neomezuje pouze na školský systém a na počáteční období života, ale nabízí v celém jeho průběhu nové a nové příležitosti. Současně se však mění i tradiční pojetí vzdělávání a školy, otevírá se co nejvíce požadavkům života a společnosti. Je totiž nutné zajistit, aby se každý po celý život učit nejen mohl, ale také aby to uměl i chtěl.
Výzva pro deset miliónů se proto zaměří především na tři oblasti, které považujeme pro realizaci celoživotního učení za rozhodující. Za prvé je to proměna cílů a obsahů vzdělávání i proměna tradičního obrazu vzdělávacích institucí. Za druhé je to systematické rozšiřování vzdělávacích příležitostí a přístupu ke vzdělávání vůbec. Za třetí je to podpora práce učitelů a škol a vytvoření dalších nezbytných předpokladů pro zvýšení kvality vzdělávání. V přehledu uvádím dvanáct hlavních směrů našeho usilování a tedy i hlavních oblastí k diskusi.
Kompletní text spolu s informacemi o tom, v čem tkví podle odborníků hlavní problémy českého školství, jaké jsou uvažované změny a komu můžete adresovat své připomínky, naleznete na stránkách Výzvy pro deset milionů.
redakce
0 komentářů:
Okomentovat