Je docela možné, že váš žák má paměť srovnatelnou s pamětí vašeho počítače, soukromě se zajímá o egyptské vykopávky a jeho IQ je na hranici měřitelnosti.
Ne každý žák, který při hodinách soustavně vyrušuje a jeho individualismus a sebeprosazování hraničí s rozmazleností musí být nutně darebák a zhýčkaný sobec. Je docela dobře možné, že má paměť srovnatelnou s pamětí vašeho počítače, soukromě se zajímá o egyptské vykopávky a jeho IQ je na hranici měřitelnosti.
Problematika práce učitele s nadaným žákem není u nás, ale ani v zemích střední Evropy předmětem častých výzkumů. Jistě ke škodě věci. Nadaných dětí je v našich školách mnoho, a jejich talent tak často zůstává nepovšimnut a nerozvíjen. Český výzkum nadání a talentu byl přes slibné počátky ve 20. a 30. letech a Baťovy empirické snahy násilně přerušen obdobím války a následnou érou totality. V současné době se české teoretické bádání soustřeďuje kolem několika univerzit v Praze, Brně, Ostravě a Hradci Králové a zejména kolem Společnosti pro talent a nadání (STaN), takto pobočky European Council for High Ability (ECHA). Její činnost zastřešuje PhDr. Eva Vondráková. Součástí její práce jsou mimo jiné různé přednášky, besedy a semináře zaměřené na pomoc talentovaným dětem. V Praze dále pracuje gymnázium pro nadané – MENZA a Klub rodičů nadaných dětí.
V sousední Slovenské republice pracuje bratislavská škola pro nadané děti, jejíž studium končí maturitou. Slovenští kolegové také každoročně realizují letní tábory pro nadané děti a mládež, kam jsou zvány i české děti. O dalších aktivitách organizovaných pro nadané děti nevíme a rádi uvítáme jakékoli další informace. Přestože celá řada našich odborníků, především psychologicky orientovaných, publikuje k tématu nadání, česky psaná literatura o nadaných dětech není z daleka tak obsáhlá jako cizojazyčná, většinou anglická a německá. Je třeba zdůraznit, že každý, bez ohledu na druh či stupeň nadání, by měl dostat příležitost k optimálnímu rozvoji toho dobrého a nejlepšího, co v něm je. Bohužel mýtus o tom, že ve škole potřebují pomoc a zvláštní péči ti slabší a méně úspěšní, nacházíme i mezi současnými učiteli. A co víc, někteří učitelé nejsou schopni nadané žáky ve své třídě identifikovat. Zároveň mnozí rodiče o tom, že mají nadané dítě, ani nevědí a naopak často ti, kteří jsou přesvědčeni o výjimečnosti své ratolesti, mají zkreslené představy.
Nadání je když…
Náš psychologický slovník P. Hartla pod heslem nadání uvádí: soubor vloh, jako předpoklad k úspěšnému rozvíjení schopností, nejčastěji používáno ve spojení s jedinci podávajícími nadprůměrné výkony při tělesné a duševní činnosti.
Většina ze stovky současných definic pojmu nadání zpravidla zahrnuje mezi základní komponenty nadání rovněž kognitivní a akademické schopnosti. Zatímco např. Gagné definuje nadání jako nadprůměrnou výkonnost v jedné nebo více oblastech lidských schopností, další teoretik je považuje za nadprůměrnou schopnost či úspěšnou výkonnost v kterémkoli smysluplném oboru lidské aktivity. Popisná definice J. Piirto (1995) uvádí, že „nadaní – pro účely školní docházky – jsou jedinci, kteří bez ohledu na obor studia vykazují učební charakteristiky jako vynikající paměť, pozorovací schopnosti, zvídavost, kreativitu, vysoké IQ atd.“
V posledních letech dochází k významnému posunu v pojetí nadání: jsou brány v úvahu i jiné faktory než kognitivní (např. motivace, city, sebeobraz, společenské faktory), mezi komponenty nadání začínají hrát roli i vysoké schopnosti projevující se v mimoškolních činnostech (zájmových, v činnostech ve volném čase), značný význam je připisován kreativitě jako jednomu z nejdůležitějších prvků nadání. Více se také zkoumá nejen všeobecné nadání a nadání jako obecný předpoklad, ale také specializované druhy nadání.
Naše významná představitelka teoretických výzkumů nadání dr. Pýchová jde dál a podle zahraničních pramenů uvádí soubor pěti základních kritérií, podle kterých lze identifikovat nadání. Jde o kritérium výjimečnosti v určité oblasti ve srovnání s vrstevníky (žák vynikající nad spolužáky ve svém ročníku by nemusel vynikat mezi žáky vyšších ročníků), kritérium ojedinělosti (žák vynikající mezi českými spolužáky v angličtině by v tomto předmětu nevynikal mezi anglickými žáky v Anglii), kritérium produktivity (bez uplatnění ztrácí nadání na významu), kritérium demonstrability (nadání musí být určitým způsobem projevitelné) a kritérium společenského ocenění nadání (různé podle kultur, časových období, politických systémů atd.).
Jsme na nadané děti připraveni?
Identifikovat nadané dítě není vůbec jednoduché, neboť každý nadaný člověk je unikátní jedinec s odlišnou kombinací a intenzitou charakteristických vlastností. Projevy chování i osobnostní charakteristiky nadaných dětí jsou tedy velmi různorodé a nelze přesně určit obecně platný návod jak poznat nadané dítě. Mezi lidmi panuje mýtus o tom, že nadané dítě se dobře učí a nezlobí. Že je prostě bezproblémové. Takové dítě je však spíš výjimkou než pravidlem. Takový je obraz dětí inteligentních, ne však výjimečných, zvláště pak poslušných, konformních a přizpůsobivých.
Pokud jde o strategie rozpoznání nadání, shoduje se většina odborníků na nezbytnosti komplexního přístupu. Mezi nejběžnější výzkumné techniky patří různé druhy testů IQ, testy kreativity, výkonové testy znalostí a dovedností, školní prospěch a jiná dokumentace, postojové a motivační škály, inventáře zájmů a osobnostních vlastností, nominace učiteli, spolužáky, rodiči, sebehodnotící popisy, interview apod.
Jistě nezáleží tolik na množství aplikovaných technik, jako na jejich validitě a na účelném využití získaných údajů. Je samozřejmé, že náročnější výzkumné techniky nemůže provádět běžný učitel. K provádění a vyhodnocování psychologických diagnostických testů je zapotřebí profesionální přípravy. Na druhé straně je možné učitele připravit a proškolit k identifikaci nadání žáků, a tím jim výrazně pomoci. Realitou současnosti je bohužel skutečnost, že na většině fakult vzdělávajících učitele není tato příprava zařazena.
Je třeba zdůraznit požadavek, že všichni učitelé by měli být v rámci svého studia připravováni na práci s nadanými žáky. Mohlo by se to dít i ve formě postgraduálního studia. Ale nejen to. Současná škola by se měla výrazně podílet na vytváření stimulujícího prostředí, zpracování speciálních programů, učebnic a dalších materiálů pro nadané. Např. v USA je celá síť výzkumných ústavů pro nadání a talent, ale i soustava základních a středních škol pro nadané a existují pro ně speciálně školení učitelé. Stát pak vydává určité prostředky na rozvoj těchto institucí.
Abychom usnadnily laické představy o nadaných dětech jako zázračných bytostech, ptáme se tedy, jaké dítě lze považovat za nadané a v čem se tyto děti liší od ostatních? Jaké projevy chování jsou pro tyto děti typické? Mají vůbec tyto děti nějaké problémy?
Jak odhalit Einsteina?
Než zobecníme typické projevy nadaných dětí, podívejme se na názory těch, kteří s nimi nejčastěji přicházejí do styku, učitelů a rodičů.
Zajímavý orientační výzkum, který zjišťoval názory a postoje učitelů k problematice nadaných dětí, provedla L. Hříbková (1994) na několika ZŠ a SŠ. Prostřednictvím rozsáhlejšího dotazníku a rozhovoru s učiteli autorka zjišťovala, jak učitelé charakterizují nadané žáky, jak popisují jejich vlastnosti. Setkala se s poměrně širokým rejstříkem užívaných charakteristik a po jejich utřídění pojmenovala tři obecnější kategorie, ke kterým se tyto charakteristiky vztahují:
K první kategorii se vztahují výkonové charakteristiky. Označme ji jako VÝKONNOST: jedničkář, všechno umí nejlépe ze třídy, je šikovnější než ostatní děti, hravě vypočítá i obtížný příklad, dokáže pěkně malovat. Tyto charakteristiky se vztahují ke klastickému vymezování pojmu nadání jako vysokého stupně rozvoje schopností, který umožňuje dosahovat kvantitativně a kvalitativně nadprůměrných výkonů v různých činnostech.
Druhou kategorii autorka nazvala VZTAHY. Týká se sociální interakce dítěte s vrstevnickou skupinou i s dospělými. Učitelé uváděli různé projevy typické pro nadané děti – umějí to s ostatními dětmi, jsou ve třídě velmi oblíbené, jsou i dobří organizátoři, dá se s nimi v klidu dohodnout. Ale vyskytly se i jiné názory, např.: jsou konfliktní, je s nimi obtížné vyjít, někdy jsou mimo dění ve třídě. Ačkoli někteří učitelé připouštěli existenci problémů v sociální oblasti nadaných dětí, domnívali se, že tyto problémy nejsou příliš závažné, protože nadaným dětem samotným podle jejich názoru nevadí, když nejsou středem pozornosti.
Třetí kategorii autorka nazvala VÝJIMEČNOST. Všechny charakteristiky výsledků činnosti, projevu chování a vlastností nadaného dítěte, které byly uváděny v kontextu jako velmi vzácné, mimořádné, neobvyklé a pozoruhodné, autorka zařadila do této kategorie – má zvláštní zájmy, zcela se odlišuje od ostatních dětí svou houževnatostí, s takovým postřehem jsem se ještě nesetkal. Je třeba poznamenat, že mnozí učitelé nevnímali nadané děti jako pouhý „prototyp dokonalého a úspěšného dítěte“, ale uvažovali o něm v různých souvislostech.
Nadaný žák – problémový žák?
Z výše uvedených charakteristik by se mohlo zdát, že nadané dítě je dítě s vynikajícími vlastnostmi a výkony, a tedy bezproblémové. Jistě, celá řada nadaných dětí je vždy úspěšná, výkonově a výchovně bezproblémová, sociálně zdatná. Ovšem mnoho nadaných dětí může trpět opravdovými problémy. Málokdo si uvědomuje, že do skupiny „dětí se zvláštními výchovně vzdělávacími potřebami“ patří kromě dětí jakkoli handicapovaných také ty, které označujeme jako nadané.
Kromě takových charakteristických rysů nadaného dítěte, jako jsou samostatnost úsudku, nezávislost myšlení a chování se výrazně projevuje i individualismus. Obraz takového dítěte může být přibližně následující: dítě s výrazným potenciálem tvůrčího chování, které v různých činnostech rádo a bohatě uplatňuje, v momentě, kdy ho činnost nezaujme, dá náležitě výrazně najevo své pocity okolí. Především ve škole může toto chování dítěti činit velké potíže. Jeho extrémní individualistické projevy se mohou laikovi jevit jako zhýčkanost, rozmazlenost a neukázněnost.
Nadané děti se mohou v běžné tradiční škole častěji nudit, neboť jejich pracovní tempo a učení je mnohem rychlejší než u ostatních dětí. Pracují „naplno“ a se zájmem jen tehdy, jsou-li opravdu motivované. Při výuce často vznáší námitky, jsou to věční „šťouralové“. Záleží na osobnosti vyučujícího, jak zvládne tuto náročnou situaci.
Podstatnou, leč často opomíjenou a podceňovanou vlastností těchto dětí je jejich senzitivnost, tedy schopnost vnímat věci a jevy jinými přehlížené velmi intenzivně a prožívat vnější i vnitřní záležitosti a vztahy vůči sobě. Nadaní totiž často trpí chováním jiných vůči sobě, svou odlišností, jiným chápáním věcí a neschopností splynout s kolektivem. Jejich reakce na tuto skutečnost nebývají nejšťastnější, např. uzavírání se do sebe, izolovanost, impulsivní jednání, nepřizpůsobivost, perfekcionismus apod.
Dalším z mýtů, který tvrdí, že nadané dítě je natolik schopné, že si se svými problémy pomůže samo, je velký omyl. Problémem nadaných dětí je častá asynchronie mezi vývojem motorických dovedností a intelektuálních schopností, nerovnoměrnost vývoje intelektu a citů, pocity stresu, depresí a osamělosti, jimiž nadaní trpí, stigma přemoudřelosti, jež se jim přisuzuje, strach ze společenské neadekvátnosti, a v důsledku toho i pokřivený obraz sebepojetí.
Závěr, aneb Kam s ním
Otázka vzdělávání a péče o nadané děti je u nás zatím popelkou. V souladu se světovým trendem bychom na péči o nadané děti v rámci běžné školy na všech jejich stupních měli zaměřit více pozornosti. Stěžejní roli pak logicky bude hrát i běžný současný učitel a samozřejmě rodiče. Myslím však, že kromě osvícených učitelů mohou pro nadané děti udělat nejvíce jejich rodiče. Ti by pro ně měli vytvářet příjemné a podpůrné prostředí, které bude stimulovat rozvoj dětského nadání. Měli by se zajímat o oblasti zájmů svých dětí, aby jim mohli poradit nebo pomoci. Podporou jedinečnosti svého dítěte ho současně podněcují k nejlepším výkonům, kterých je schopno, i když nemusí být vždy nejlepší ze všech. Rodiče by měli znát kamarády svých dětí, měli by s dětmi cestovat, navštěvovat galerie, muzea, kupovat jim knihy, chodit s nimi do divadla a do přírody. I při náročném zaměstnání by si rodiče měli udělat na své děti čas, komunikovat s nimi a poznat, zda dítě něco trápí, zda něco potřebuje apod.
PaedDr. Nataša Mazáčová
PedF UK Praha, katedra pedagogiky
Použitá literatura
- Hartl, P: Psychologický slovník. Nakladatelství Budka, Praha, 1993.
- Hříbková, L. : Modely, strategie a metody k identifikaci talentu. Československá psychologie č.1, 1991, s. 47-57.
- Hříbková, L. : Tři obrazy talentovaného dítěte. Děti a my č.2, 1993, s. 21-22.
- Hříbková, L. : Výchova a vzdělávání nadaných dětí – okrajový problém. Pedagogika č.3, 1994, s. 246-251.
- Pýchová, I. : 15. Výroční konference SENG. Pedagogika č.2, 1997, s. 173-176.
- Pýchová, I. : Jazykově nadaný žák. Pedagogika č.4, 1997, s. 355-371.
- Vondráková, E.: Nadané děti. Rodina a škola č.6, 1998, s. 10-11.
Moderní vyučování
0 komentářů:
Okomentovat