Už je to tu zase. Skončily prázdniny a dospělí nám školou povinným s oblibou pokládají otázku: "Jak se těšíš do školy? Už je to tu zase. Skončily prázdniny a dospělí nám školou povinným s oblibou pokládají otázku: "Jak se těšíš do školy?" a myslí si, jak nejsou vtipní. Mně osobně tato otázka vtipná nepřipadá a ani mi nedokáže otrávit poslední chvíle volna. Je sice pravda, že v noci z 31. srpna na 1. září nikdy nespím úplné klidně, ale to není způsobeno hrůzou ze školy. Jde spíše jen o to, že začínám coby o rok starší a nevím, co se ode mne očekává a co všechno budu muset vytrpět, než dostanu vysvědčení. Ale to je normální lidská vlastnost a nepřipadá mi to nijak divné. Je přece obvyklé, že nové věci přijímáme s určitou dávkou opatrnosti a obav…
Ale koukněme se na to i z druhé strany! Přichází nový ročník a s ním i možnost "začít znovu"… A každý si to uvědomuje, a proto je datum 1. září spojeno i s novými idejemi a předsevzetími, což mi připadá docela pěkné, protože v životě máte tuto možnost jen velmi - ale velmi - zřídka. A abych byl upřímný - alespoň sám k sobě - musím přiznat, že se po dvou měsících prázdnin do školy docela těším.
A nejen proto, že se shledám se svými spolužáky a kamarády, ale zastávám názor, že člověk musí na svých bedrech nést jistou dávku zodpovědnosti, aby se z něj nestal "flákač". A tuto úlohu splňuje - někdy až příliš horlivě - právě vyučování a škola obecně. I když škola mladého člověka stoprocentně na "skutečný život" nepřipraví - ani nemůže - nějaké tendence tu přece jen jsou. A sice v tom, že záleží jen na konkrétním člověku - tedy alespoň v ideální společnosti, a proto to musíme přijímat s nadhledem - jak se ke studiu postaví a jaké budou jeho výsledné známky. To se pak nepochybně odrazí i na jeho povaze a sebevědomí - bohužel někdy pouze negativně. Ale každopádně vždy, když skončí honba za známkami, se cítím mnohem lépe, když si mohu říci: "Opět jsem to zvládl!" A nezáleží přitom tolik, jaké jsem měl vysvědčení.
Otázkou zůstává, co je lepší, a zda-li sdílejí stejný optimismus i rodiče či později vysoké školy. Určitě ne, ale jde přeci o váš život. A na to nezapomínejte! Mnoho úspěchů ve školním roce 1999/2000.
Igor Viduna
0 komentářů:
Okomentovat