Kolikrát už jsem tuto frázi od svých vyučujících slyšel?! Netuším. "Učíte se pro život!" Pouze vím, že nám tuto větu na základce učitelé předhazovali, kde mohli.
Zamyslíme-li se nad těmito slovy, musí nás zákonitě trknout myšlenka, že známky nejsou vůbec rozhodující. A v životě to tak opravdu funguje, protože nikoho nezajímá, zda-li jste byl třídní premiant - šprt - či černá ovce. O vaší kariéře rozhodují znalosti. I když ne tak docela, protože kdo má dobré známky, je pro učitele automaticky a jednoznačně "dobrý student" a vůbec nezáleží na tom, jak k těmto známkám přišel. Známky také zčásti rozhodují při přijímání na vysoké školy - za dobré známky máte pochopitelně více bodů - do zaměstnání, atd. A to se mi nezdá úplně v pořádku. Znám totiž spoustu lidí, kteří se spoléhají na své pilnější či spíše rozumnější spolužáky. Já pochopitelně nemám nic proti tomu občas se na něco zeptat nebo použít tahák, protože to také - asi jako každý - dělám. A když učivo ovládám, také rád pomohu "kamarádovi v nesnázích".
Ale setkal jsem se už s mnohem horšími případy. Jde o žáky, kteří se zkoušení vyhýbají jako čert kříži, a pak učiteli nezbývá, než jim uzavřít známku z toho mála, co mu dovolili získat. A známky jsou to obvykle dobré, protože tito studenti nejsou zas až tak naivní a hloupí, aby se jednou za čas nenaučili. A to se mi právě nelíbí, protože těmhle "týpkům" to obvykle prochází bez jakýchkoli problémů. Jde totiž vesměs o nenápadné a tiché děti - leckdy i často a dlouho nemocné - kterých si učitel pomalu ani nevšimne. A proč má mít někdo takový nakonec lepší studijní výsledky než já? Protože v tom umí chodit! Nechci být pokrytec, a tak klidně přiznávám, že taky někdy opustím školu kvůli písemkám a spěchám navštívit lékaře, protože bez omluvenky bych byl ztracen. A vychází mi to. Ale většinu písemek si pak dopíšu nebo mě profesor na dané téma vyzkouší, protože se na další termín už dostavím, takže se nakonec látku tak jako tak naučím. Ne jako ti výše jmenovaní, kteří nepřijdou ani teď a dělají to tak ve všech předmětech. Ale o to tu nejde.
Chci pouze poukázat na skutečnost, že známky opravdu nemají takovou váhu, jaká se jim leckdy přisuzuje, protože o nich kromě znalostí rozhoduje i spousta dalších faktorů jako náročnost učitelů - nenalhávejme si, že na školách panují stejné poměry a že jsou všude kladeny na studenty podobné nároky - i obliba jednotlivých žáků u učitelů - když si na vás učitel zasedne, postavte se třeba na hlavu a vyvraťte Teorii relativity, potopí vás! Tak se klidně může stát, že "trojkař" z té školy při konfrontaci s "jedničkářem" z jiného ústavu obstojí mnohem lépe. A klidně bychom nemuseli chodit až tak daleko, často by stačilo nakouknout do vedlejší třídy nebo dokonce zůstat v jediné místnosti. A mohl bych jmenovat mnoho dalších skutečností, které v důsledku ovlivní vaši známku. Jen pro ilustraci: momentální soustředěnost, únava, nálada učitele - nepřejte si jít k tabuli, když se váš zkoušející "špatně vyspal". A pointa? Pochopitelně netvrdím, že známka nevypovídá o člověku a jeho vztahu ke studiu nic, ale snažím se vás upozornit na nutnost vidět věci s nadhledem, protože se přece učíme pro život…
Igor Viduna
Igor Viduna
0 komentářů:
Okomentovat