Význam učebnice jako základní determinanty školní úspěšnosti ilustrujme na zkušenostech se zaváděním učebnic do škol v rozvojových zemí. Jedná se o studii, která nebyla v naší republice ještě publikována.
1. Učebnice a úspěšnost edukace v rozvojových zemích
Význam učebnice jako základní determinanty školní úspěšnosti ilustrujme na zkušenostech se zaváděním učebnic do škol v rozvojových zemí. Jedná se o studii, která nebyla v naší republice ještě publikována, a jsem přesvědčen, že mnohé její závěry nám pomohou k obecnému pochopení role učebnice jako důležité determinanty úspěšnosti edukace. Již od dob, kdy bylo vzdělávání zpřístupněno všem, zpočátku jen v několika málo zemích, a později uznáno jako všeobecné právo, všeobecné užívání učebnic se stalo rozhodující pro zabezpečení efektivity vyučování a úspěšnosti edukace.Vliv učebnic na úspěšnost edukace také dlouho zkoumal pedagogický psycholog Roger Seguin, který se jako expert Unesco zasloužil o reformu vzdělávacích systémů v mnoha rozvojových zemích Afriky a Latinské Ameriky. Dřívější zobecnění základního vzdělávání na počátku 60. let bylo definováno jako prvořadý cíl všech rozvojových zemí. Problém však vznikl v nezbytných předpokladech k jeho dosažení - výstavba škol, příprava učitelů a školních zaměstnanců, přizpůsobení kurikula k rozvoji cílů, znásobení didaktických prostředků, zvláště pak školních učebnic. Při své práci došel Roger Seguin k některým zajímavým závěrům: "Příprava učitelů byla jako předpoklad zpřístupnění základního vzdělání nejčastěji upřednostňována, protože způsobovala rychlé přírůstky ve školních zápisech, znázorněné ve vzestupných výsledcích demografických kvót. Nicméně navzdory faktu, že výcvik velkého počtu učitelů umožnil přístup do škol stále většímu počtu žáků, neřešil problém výkonu všech ve vzdělávání. Problém, který byl a stále je nápadný v procentu žáků, kteří opakují ročník, propadnou a odcházejí ze studií pro neprospěch. K vysvětlení spíše nízkého úspěchu vzdělávání může být nabídnuto několik příčin, ale z pohledu řízení výuky (instructional point of view) mohou být naznačeny tři hlavní příčiny:
- přítomnost méně kvalitních učitelů ;
- neúměrně velký počet žáků ve třídách (často 50 a více žáků)
- nedostatek didaktických materiálů (prostředků), a zvláště učebnic, které pokud vůbec existují, jsou v nedostatečném množství a často nejsou přizpůsobené dané potřebám dané oblasti.
Značné úsilí bylo podniknuto ke zlepšení výcviku učitelů, aby zvýšili kvalitu vyučování. Ale takové úsilí se jeví jako nedostatečné, pokud je zde nedostatek dobrých učebnic, které podporují vyučovací/učební proces. Pedagogičtí odborníci ve většině rozvojových zemích pochopili, že kvantitativní a především kvalitativní přírůstek školních učebnic je rozhodující faktor ke zlepšení výuky ve škole …
Světová banka publikovala analýzu vzorků zemí v několika oblastech světa, která naznačuje, že přístupnost učebnic a růst jejich množství je nejstálejší faktor v míře školní úspěšnosti. V 15 případech z 24 (83%) je tento faktor pozitivní a v 13 z 24 (54%) příznivější než výuka učitele. To neznamená, že úloha učitele je méně důležitá než role učebnice, ale spíše to, že ani vedení hodiny dobře kvalifikovaným učitelem nezaručuje úspěch, pokud škola disponuje učebnicemi druhořadé kvality." (Roger Seguin, 1989, s. 5 - 6)
2. Učebnice a úspěšnost edukace v primárním vzdělávání
V teorii učebnice se na funkce učebnic nahlíží ve vztahu k subjektům, které učebnice využívají. Z toho hlediska lze rozlišit dvě funkce jak je popisuje J. Průcha (1998, s. 19):"- Funkce učebnic pro žáky: Učebnice jsou pramenem, z nichž se žáci učí, tj.osvojují si nejen určité poznatky, ale i jiné složky vzdělání (dovednosti, hodnoty, normy, postoje aj.). - Funkce učebnice pro učitele: Učebnice jsou pramenem, s jehož využitím učitelé plánují obsah učiva, ale i přímou prezentaci tohoto obsahu ve výuce, hodnocení vzdělávacích výsledků žáků aj."Na základě těchto funkcí učebnici chápeme (1) ve vztahu k žákovi jako jeden z prostředků učení a (2) ve vztahu k učiteli jako hlavní vyučovací pomůcku.
2.1. Učebnice jako jeden z prostředků učení
Smyslem existence každé učebnice je to, že se z ní někdo má něčemu naučit. K tomu, aby si žák nějakou informaci z textu osvojil, je nejprve zapotřebí, aby pochopil obsah textu. Dříve se v psychologii verbálního učení uplatňovalo pojetí, že učení z textu je prostě jen otisk informace vyjadřované textem v paměti subjektu. V současnosti jsou však stále více rozvíjeny kognitivní teorie učení z textu, které chápou učení z textu jako aktivní konstrukční proces na straně učícího se subjektu. Problematice učení z textu se u nás věnuje stále větší pozornost. Zabývají se jí u nás především P. Gavora (1992) a J. Průcha (1987). J. Průcha chápe porozumění textu jako interakci mezi určitými vlastnostmi textu a určitými vlastnostmi na straně subjektu. Na základě tohoto chápání učení z textu se jeví jako velmi důležité pro analýzu učebnic zjišťování parametru obtížnosti textu učebnic. J. Průcha definuje obtížnost didaktického textu učebnic následovně: "Obtížnost textu je souhrn takových vlastností textu, které existují objektivně v kterémkoli textu a v procesu učení mají vliv na percepci, chápání a zpracování textové informace učícím se subjektem." (Průcha, 1998, s. 56) Obsah učiva v učebnicích musí být prezentován tak, aby byl žákům přístupný, srozumitelný. To je nutnou podmínkou úspěšnosti učebnice v reálném edukačním prostředí a proto je zapotřebí zjišťovat obtížnost textu současných učebnic. Nástroj k objektivnímu zjišťování obtížnosti textu je k dispozici a v literatuře se pro něj užívá termín komplexní míra obtížnosti textu (Nestlerová-Průcha-Pluskal). Zatím jsem aplikoval tuto metodu na učebnice ČJ pro 2. ročník ZŠ, přičemž jsem dospěl k závěru, že obtížnost textu prezentovaného v těchto učebnicích není úměrná kognitivní kapacitě žáků, kterým je určena. To může znesnadňovat učení z těchto učebnic (blíže In Greger, 1999b). Úspěšnost učebnice v reálném edukačním prostředí je podmíněna také dalším parametrem učebnice - rozsah textu. Rozsah učiva prezentovaného v učebnicích totiž musí být úměrný času plánovanému na vyučování určitého předmětu. Velmi důležitou determinantou úspěšného užívání učebnice žáky je vlastnost v literatuře nazývána jako didaktická vybavenost učebnice. Zjišťování didaktické vybavenosti učebnic vychází z klasifikace strukturních komponent učebnice pro jednotlivé předměty.
Z analýz didaktické vybavenosti učebnic ČJ pro 2. ročník ZŠ jsem došel k závěru, že došlo ke zlepšení oproti učebnicím z 80. let o více než 20 %. Abychom mohli toto zlepšení konstatovat jako pozitivní obecný jev učebnic pro primární vzdělávání 90. let je zapotřebí zjistit míry didaktické vybavenosti učebnic ostatních předmětů a ročníků primární školy a porovnat je s hodnotami učebnic z 80. let (Průcha, 1987).
2.2. Učebnice jako vyučovací pomůcka učitele
V předchozí části jsme se zabývali učebnicemi ve vztahu k jedné skupině jejich uživatelů - žáků, kterým je učebnice primárně určena. Pro pochopení příčin úspěšnosti využívání učebnic je ovšem zapotřebí zjistit, jak jsou využívány
v reálném edukačním prostředí. Jak učitelé primární školy s učebnicí pracují a jak často a k čemu učebnici používají při plánování výuky i při výuce samotné. Také se naskýtá otázka, jsou-li si učitelé vědomi některých nedostatků učebnic (např. parametr obtížnosti textu) a případně jak je kompenzují.
3. Závěr
Tato stať je jen stručným nastíněním problematiky vlivu učebnic na úspěšnost žáka. Jelikož se tímto problémem soustavně zabývám, můžete očekávat další příspěvky k této tématice. Případným zájemcům o diskusi nabízím svou email adresu:
4. Literatura
- Gavora, P. Žiak a text . 1. vyd. Bratislava: SPN, 1992. 127 s. ISBN 80-08-00333-2.
- Greger, D. Práce s učebnicí v hodinách češtiny ve 2. ročníku ZŠ . Diplomová práce, Ostrava: PedF OU, 1999a. 84 s.
- Greger, D. Obtížnost textů učebnic ČJ pro 2. ročník ZŠ . Rukopis výzkumné sdělení jako příspěvek pro Pedagogickou orientaci, 2/1999b.
- Pluskal, M. Analýza rozsahu didaktického textu učebnice zeměpisu pro 5. ročník ZŠ . PVVŠ, 1989, 41, č. 3, s. 114 - 116.
- Pluskal, M. Rozsah textu učebnic zeměpisu pro základní školu . Acta UPO, 1990, Fac.rer. nat. 98, Geogr.-Geol. 29, s. 49 - 59.
- Pluskal, M. Zdokonalení metody pro měření obtížnosti didaktických textů . Pedagogika, 46, 1996a, č. 1, s. 62 - 76.
- Pluskal, M. Teorie tvorby učebnice a jejich zhodnocení . Habilitační práce, UP Olomouc, 1996b, 152 s.
- Průcha, J. Metody hodnocení školních učebnic . Praha: SPN, 1984.
- Průcha, J. Učení z textu a didaktická informace. Praha: Academia, 1987.ISSN 0069-2298.
- Průcha, J. Studijní příručka: teorie, tvorba a hodnocení učebnic . 2. vyd. Praha: ÚÚVPP, 1989. 118 s.
- Průcha, J. Moderní pedagogika: věda o edukačních procesech . 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 495 s. ISBN 80-7178-170-3.
- Průcha, J. Učebnice: teorie a analýzy edukačního média . Brno: PAIDO, 1998a. ISBN 80-85931-49-4.
- Průcha, J. České základní vzdělávání: Nálezy pedagogického výzkumu . Pedagogika, 48,1998b, č. 3, s. 212 - 242.
- Seguin, Roger. The Elaboration of School Textbooks: Methodological Guide . Division of Educational Sciences, Contents and Methods of Education Unesco, 1989 .
David Greger
0 komentářů:
Okomentovat