Jako deus ex machina se poněkud nečekaně a překvapivě objevila představa o prodloužení školní docházky. A tak jak už to u prvních představ obvykle bývá: bez odpovídajícího zdůvodnění a promyšlení. Tomu pak odpovídá i nevyjasněnost, zda by se změna měla realizovat prodloužením základní školy, či naopak zavedením povinného ročníku školy mateřské. Vzhledem k tomu, že myšlenka pochází přímo z ministerstva a jako první ji veřejně vyslovil ministr, není však možné ji přehlédnout.
Poněkud zarážející je ale skutečnost, že myšlenka o prodloužení školní docházky se objevila až s jistým zpožděním po zveřejnění zásad nového školského zákona. A prakticky zcela nezávisle na tomto dokumentu. Z toho by se dalo usuzovat, že možná vyplynula z připomínek, které ministerstvo dostalo. Může jít ale i o myšlenku, která se objevila podle osvědčené zásady, že jestliže existuje příliš mnoho ožehavých problémů, kterým je věnována v tisku i jinak nepříjemná pozornost, vynesu jako novou kartu problém další.
Je tu ale i jiné možné vysvětlení. Otázka případného prodloužení školní docházky je a ještě dlouho bude zůstávat jedním z mála témat, které by mohly s úspěchem usilovat o soustředění pozornosti nejširší veřejnosti na otázky školství. Od mnohastránkových teoretických studií o obecných vizích školského systému, které si sice autoři společně s řadou čtenářů pochválí a ocení, ale které dnes už neoslovují ani velkou část učitelů, se to očekávat nedá.
V rozbíhajícím se mediálním přetřásání případného prodloužení školní docházky jsem si navíc povšiml, že se rozlišují jakoby dva základní protipóly. Názory odborníků a názory učitelů. Osobně bych sázel víc na názory učitelů.
Nejsou sice v médiích prezentováni jako "odborníci", ale ve skutečnosti právě oni těmito odborníky - na rozdíl od mnohdy až salonních teoretiků - jsou.
Jiří Rohan
0 komentářů:
Okomentovat