Šachy jsou právem označovány za královskou hru. Mimo jiné i proto, že mnohé poznatky a zásady této hry se dají úspěšně aplikovat i v jiných oblastech činnosti. Třeba ve školství.
Dlouholetý mistr světa v šachu dr. Lasker například zdůrazňoval, že každý hráč by měl dospět především k samostatnému myšlení.
A říkal, že k tomu se dopracuje tím, že se bude vyhýbat všemu, co označil za "mrtvé". Co považoval za mrtvé? Umělou teorii, která se neopírá o příklady z praxe, ale jen o přemíru spekulování, zvyk hrát jen s méněcennými soupeři, zvyk přejímat nekriticky cizí varianty a pravidla vymyšlená jinými, ješitnost, neschopnost uznávat vlastní chyby… Jednoduše řečeno vše, co vede buď k přílišnému klidu, nebo naopak k anarchii.
V kavárnách, kde se hrají šachy, může prakticky každý vyzvat k partii kohokoliv. Stalo se, že v jedné pařížské kavárně vyzval k partii jakýsi návštěvník náhodně přítomnou šachovou legendu, dvojnásobného mistra světa Alechina. Při stavění figurek na šachovnici odsunul Alechin jednu vlastní figuru a řekl protihráči, že mu dává koně napřed. Ten se podivil, jak mu může dát koně napřed, když ho vůbec nezná a neví, jaký je hráč. Alechin odpověděl jednoduchou větou: "Kdybych vám nemohl dát koně napřed, tak bych vás musel znát!".
Po listopadu 1989 připomínala situace našeho školství onu pařížskou šachovou kavárnu. Okolo stolů, na nichž se mělo hrát o budoucnost našeho školství, se shromáždilo množství ambiciózních hráčů. Měli různou zápasovou zkušenost, odlišnou teoretickou průpravu, někteří si mysleli, že hrát umí jen proto, že věděli, jak se s kterou figurou tahá. Tak se stalo, že důležité partie byly rozehrány, aniž by se včas rozpoznala kvalita hráčů. Alechin, který by jasně řekl, komu je možno dát třeba i dvě figury napřed, tam zoufale chyběl.
0 komentářů:
Okomentovat