„Hodně jsme přemýšleli, že jeden z nás nastoupí na OČR, ale já učím matiku v devítce, manžel je třídní v maturitním ročníku a oba cítíme odpovědnost vůči našim žákům a studentům a těžko se nám vybírá, kdo by tedy měl zůstat doma. Řekli jsme si, že to vydržíme do podzimních prázdnin v naději, že se pak synové vrátí do školy. To se nestalo. Zatím bojujeme dál, ale není to udržitelné," píše učitelka Rebeka Vadasová pro EDUzín.
 |
| Rebeka Vadasová (smysluplaskola.cz) |
Vadasová také píše:
Učíme teď v našem 2+1 na necelých šedesáti metrech čtverečních. Manžel z kuchyně, já se zavírám do ložnice a kluci vedou svůj boj o to, zda si hrát s legem, nebo přeci jen udělat něco do školy v pokojíčku. Jsme vděční za možnost aspoň nejmladšího syna odvést na dopoledne do školky, i když je pro něj těžké opouštět domácnost, kde všichni ostatní zůstávají.
Distanční výuka je náročná. Nikdo jsme na ni nestudovali, vše je nové. Dlouhé sezení u počítače a moderování on-line hodiny, u kterého se pořád musíte soustředit na několik věcí naráz, je vyčerpávající, a to i když k tomu neřešíte paralelně vlastní děti. Jsme unavení a docílit doma nějaké harmonie se zdá občas nemožné: děti se potřebují vyblbnout, my po tom všem potřebujeme klid.
Teď nám ovšem svitla naděje. Ředitel školy, kde pracuji, nám nabídnul hlídání dětí vychovatelkami z družiny. Je to úplně čerstvé, ale já osobně cítím obrovskou úlevu. Přiznám se, že když čtu, jak někdo navrhuje, že budeme učit o prázdninách nebo o sobotách, dělá se mi zle. Opravdu se teď maximálně snažíme a dovolenou budeme po tomto školním roce nutně potřebovat. Neumím si představit, jak bychom bez řádného odpočinku zvládli nastoupit do dalšího školního roku.
Co nikomu z nás nedělá dobře, je všeobecně panující nejistota. Nikdo z nás teď nepotřebuje slyšet bláznivé nápady politiků, nikomu nedělají dobře úvahy o ztracené generaci. Jestli by teď něco pomohlo, tak je to jasná představa, kdy to skončí – i kdyby to bylo na jaře. Informace, dokdy musíme vydržet, a možnost „stříhat metr”, dělají hodně. Stejně tak bych byla ráda, kdyby se deváťáci co nejdříve dozvěděli, jak budou vypadat jejich přijímací zkoušky. Zničující je nejistota, mlhavost a neustálé změny.
Celý text naleznete zde
2 komentářů:
Někdy přemýšlím nad východiskem. A vždy to naráží na ten proklatý koronavirus. Dítě se ve škole nakazí (7-14 dnů s ním doma), potom druhé (7-14 dnů s ním doma), potom se nakazím já s manželkou (může to trvat pěkně dlouho doma nebo v nemocnici), k prarodičům nakažené dítě dát nemůžu. Ve školním kolektivu může k nákaze dojít docela snadno. A přichází ona bezradnost. Jak dále? V průběhu roku 2021 se vše může znovu opakovat (imunita na koronavirus není věčná). Občas si říkám: "Proč to není to "banální" onemocnění třeba spalničky, neštovice,...."
Vakcína by určitě pomohla (i když imunita je taky jen dočasná) zbrzdit celosvětovou pandemii. Je to taková neúniková infekce. Každý z nás ví, že děti do školy patří, ale uvolňovat postupně dle návodu z Izraele.
řešení jediné možné jest docela jednoduché ZAVŘÍT HRANICE NA PŮL ROKU žádní češi do jugošky,žádní ukrajinci do česka,žádní rumunští a turečtí kamioňáci
Okomentovat