Petra Dočkalová: Čtení jako mentální proces. Zprostředkování zkušenosti se čtením z pohledu kognitivního učení

Položme si otázku: (doporučuji se zamyslet a odpovědět si) V jaké době si myslíte, že se nacházíte? V době zemědělské? Ta začala cca před 5-10 000 lety, v té době lidé přemýšleli primárně zemědělsky. Děti se učily, jak být manuálními pracovníky v zemědělství. Po zemědělské revoluci přišla průmyslová. Lidé přemýšleli průmyslově. Děti se opět učily, jak být manuálními pracovníky, tentokrát ale v průmyslově-armádním komplexu. No a tato doba je tedy jaká? 

Petra Dočkalová (facebook.com)

Nejčastější odpovědi: informační, technologická, počítačová, digitální, poslední. Pokud jsme tedy v informační, technologické nebo počítačové době, pravděpodobně přemýšlíme informačně, technologicky a děti se učí, jak být informačními techniky. Je-li taková doba, tento způsob myšlení a vzdělávání se pro ni hodí. Pokud si to pouze myslíme, ale skutečnost je jiná, takové učení, myšlení je nevhodné. 

V informační době nežijeme. Ta nám dala mnoho skvělých darů: televizi, počítač, internet, lékařské nástroje. Také nám však poskytla největší příčinu stresu, jakou jsme kdy zažili. Jsme přehlceni informacemi. Aby se lidský mozek s přehlcením informací vyrovnal, vymyslel další revoluci mysli - znalostní. V době znalostní byly informace seřazovány, uspořádávány do smysluplných celků. Každá doba, která je nahrazena nějakou další, s námi zůstává. V době znalostní jsme přemýšleli znalostně, děti se učily znalosti, jednu správnou odpověď. 

Existuje ještě něco mnohem důležitějšího, o co je potřeba se starat, než o znalosti. Důležitější než řídit znalosti samotné je řídit to, co řídí je. Znalosti řídí mozek. 

Proto učení s ohledem na fungování mozku. Vstupujeme tedy nyní do rozumové (kognitivní) doby. V rozumové době začínáme konečně přemýšlet rozumově. Děti se více zaměřují na mentální (rozumovou) gramotnost. Příklad: co to je kreativita, proces učení, paměť, etika, osobní rozvoj, soustředění na přítomnost, využití kognitivních schopností a všechny formy přemýšlení, včetně analytického, strategického, myšlení v souvislosti, kreativního, meta- myšlení. Potřebujeme tvořivý přístup k učení. 

V rámci spoluučící se skupiny jsme se tedy zaměřili na čtení, jako mentální proces. (nejen s dětmi, také s  dospělými). 

Cílem bylo: uvědomit si, co to je proces čtení, pochopit, jakou roli hrají oči, pohyb očí. Jak můžeme v procesu čtení pracovat s chybou, předcházet problémům. Uvědomit si, jak souvisí čtení s potřebami. Zamýšlet se nad otázkami, týkající se čtení. 

Nejprve tedy otázka – co se vám vybaví, když se řekne čtení? 

Odpovědi dětí i dospělých: „ Dobrodružství, obohacení, útěk od reality, nuda, dřina, stres, svoboda, fantazie, soustředěnost, získávání nových informací, námaha, nové podněty, relax, odpočinek.“

Kde to slovo používáme, kde ho říkáme, slyšíme? „Budu Ti číst, jdu si číst. Každý den musíš číst. Čtu mezi řádky, čtu Ti to z obličeje, přečti si to, čtení nás baví, rychlé čtení, záměrné čtení, čtení pomáhá, co to čteš?“ 

Proč čteme? K čemu to potřebujeme? Konkrétní situace? „ Pokud hraju na počítači hru, tak si čtu jména spoluhráčů, čtu texty písní, když zpívám, karaoke, čtu nápisy v prodejně, všude, když píšu SMS, tak si ji pak přečtu, titulky čtu u filmu, taky audiokniha, to je čtení ušima, čtu dopis“ 

Pak jsme vyhledali slovo čtení v několika zdrojích. „ Čtení je způsob získávání informací z něčeho, co bylo napsáno. Čtení zahrnuje poznávání symbolů (písmen), které tvoří jazyk.“ 

Zajímavost:  proces čtení má cca 7 fází, to, že jsme porozuměli, nemusí vždy znamenat, že jsme pochopili. Porozumění a pochopení jsou 2 rozdílné mentální operace. 

Slovo číst – ze 14. st. čtivý, čtenář, čítanka čítat, pročítat, sčítat, odčítat, vyčítat, počítat, načítat, počet, součet, výčet, Původní význam praslovanského slova asi byl rozeznávat, z toho pak jednat (považovat, vzdávat úctu). Z toho čest. Jednak (počítat) a pak i (číst). (Etymologický slovník, J.Rejzek2013) 

Co potřebujete, když čtete? „Klid, výběr, co chci číst, ticho, příjemné posezení, potřebuju úplný ticho a být sám, ráda čtu někomu, potřebuju publikum, knihu, počítač, potřebuju, aby mne kniha zajímala, téma, co mne baví, přečtu první dva řádky, když mne to neosloví, tak už nečtu dál, potřebuju, aby mne to zajímalo.“ 

Přemýšleli jste někdy, jak se pohybují oči, když čtete? 

Načrtněte: 

Viz obrázek č. 1,2,3 

Někteří přímo pojmenovali strategii, že přečtou první slabiku, poté si domýšlejí slovo – například: ma - vidí delší slovo, tak řeknou marmeláda. Pak se vrátí v textu, přečtou maringotka Po této debatě, následoval výstup na téma čtení. 

Instrukce: zamyslete se, popište, nakreslete váš proces čtení. Využijte svou kreativitu (cíl: uvědomit si, co to je čtení pro mne, oči, soulad oko, ruka, co probíhá v hlavě.) 

Děti vymyslely myšlenkové mapy, svůj postup při čtení, někteří kreslili. 

Viz obrázky: 4,5,6 

Závěrečná debata: 

Co jste si uvědomili - čtení, jako mentální proces? 

Reflexe: 

1. To, že si mohu vybrat knihu je pro mne důležité, pak čtu, protože mi to dává smysl.

2. Není mi příjemné, když mám číst nahlas, radši čtu potichu. Zatím se stydím, když mám číst před více lidmi. 

3. Jak si mohu prstem dopomoci k plynulému čtení, proč může být přínosné si ukazovat prstem. Jak je důležitý pohyb prstu. 

4. Že je více jak 50 metod čtení. Není to o metodě, ale přístupu. 

5. Pokud mne někdo nutí do čtení, tak jsem otrávená a nebaví mne to. Stejně nečtu, jen to dělám. Jak jsou pro mne při čtení důležité obrázky,

6. Pokud čtu neznámé slovo, tak často chybuju, protože nerozumím tomu slovu.

7. Když mám pro mne náročnější knihu, tak přečtu vždycky kousek, pak odložím knihu a přemýšlím o tom, co jsem se dočetl. 

8. Nikdo mne neučil číst, začaly mne zajímat písmenka a ptala jsem se a pak jsem začala sama číst. 

9. Uvědomila jsem si, že každý začínáme číst v jiném věku. Nemůžeme tedy porovnávat nejlepšího čtenáře. Čtení není závod. Pokud se porovnáváme ve čtení, je to demotivující. 

10. Neukazuju si prstem v textu, když se ale ztratím, tak si prstem dopomáhám a lépe se orientuju. 

A otázky, které v souvislosti se čtením padly, podněty pro další společné učení? 

Proč čteme zleva doprava? 

Jak je možné, že umíme přečíst knihu vzhůru nohama? Co vše mozek dokáže? 

Čtou všude ve světě stejně? 

Pokud bychom nikoho neučili číst, naučil by se to pouze vlivem prostředí, nápodobou? 

Nevidomí čtou pomocí rukou a také tomu říkáme čtení? 

Jak čtou hluchoslepí? 

Jak se liší čtení z obrazovky a čtení knihy? Jak souvisí text se čtením? 

A jak to máte vy se čtením? 

(Při tomto tématu jsem zjistila, že existuje cca přes 50 metod čtení. Vnímám tady nebezpečí, pokud mám 1 metodu a chci touto metodou vést všechny děti, mohou nastat problémy. Příběh z terénu: paní učitelka bez zkušenosti, s dobrým úmyslem, dala všem dětem záložku s okénkem - pro „soustředěnost, zaměření pozornosti, ukotvení očí.“ (bez ohledu na to, kdo už čte nebo nečte) Dítě, které při vstupu do školy četlo, najednou přestávalo číst. Byl to zásah do procesu, který už přirozeně nastal a toto je potřeba vnímat – stále vnímat to, jak dítě, dospělý přemýšlí, pozorovat ho při procesu učení. Je zde nebezpečí nabourání, zbourání konceptu – je to tak ve všech oblastech.) 

Citáty k tomuto tématu: 

„Kniha ke čtení není ta, která přemýšlí za vás, ale kniha, která vás donutí přemýšlet.“ Harper Lee 

„Čtení je spolupráce čtenáře se spisovatelem.“ Otto František Babler 

„Život se podobá knize. Blázen v ní letmo listuje, moudrý při čtení přemýšlí, poněvadž ví, že ji může číst jen jednou.“ Jean Paul 

Přeji vám všem příjemné chvilky u čtení, učení a myšlení. 

Literatura, která se tomuto tématu věnuje: 

T. Buzan – Myšlenkový graf (Jak radikálně zvýšit výkon vašeho mozku) 

T.Buzan – Používejme hlavu 

J.Medina – Pravidla mozku 

N..Doidge – Váš mozek se dokáže změnit