Vyhláška o inkluzi je diskriminační, dopadne na tisíce dětí, říká právnička

Pokud by novela  vyhlášky o inkluzi prošla v podobě, jak ji ministerstvo školství připravilo, školy by v budoucnu nedostaly peníze na platy pedagogických asistentů pro děti, které se nevejdou do kolonek podle diagnózy. O pomoc by tak přišli žáci s tělesným postižením, závažnými vadami řeči nebo specifickými poruchami učení. Co by změna, která ještě není definitivní, mohla znamenat, rozebírá v rozhovoru pro Deník N Lenka Hečková, právnička a členka České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV), která má dceru s Downovým syndromem. 

Lenka Hečková (cosiv.cz)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi: 

Co jste si pomyslela, když jste novelu vyhlášky viděla? 

Upřímně jsem se velmi vyděsila, protože jsem už při prvním čtení viděla potenciální problémy a dopady do praxe i na inkluzi. Zejména to, že vyhláška omezuje podporu velkému množství dětí a že je diskriminační. 

K dětem přistupuje diagnosticky – například na asistenta pedagoga mají mít nárok jen děti s mentálním, kombinovaným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vývojovými poruchami chování a autismem. Všechny ostatní děti, které podporu asistenta pedagoga doposud v praxi využívaly, například žáci s tělesným postižením, s vadami řeči, specifickými poruchami učení, děti sociálně znevýhodněné či cizinci, na ni už nárok mít nebudou. Přitom jsme od tohoto plošně diagnostického přístupu v posledních letech ustoupili a přecházíme k individuálnímu pohledu – děti mají nárok na to, co opravdu potřebují. Ne na to, co říká jejich diagnóza. Vyhláška je v tomto ohledu obrovský krok zpátky. Navíc v ní vidím zjevnou protiprávnost a diskriminaci, a to je další zásadní problém. 

Jak to myslíte? 

Předpis nižší právní síly, jako je vyhláška, nemůže omezovat práva garantovaná školským zákonem. Ten zaručuje všem dětem se speciálními vzdělávacími potřebami – bez ohledu na to, v čem tkví – nárok na potřebná podpůrná opatření. Tak, aby se mohly vzdělávat rovnoprávně s ostatními žáky a aby mohly naplňovat svůj vzdělávací potenciál. Vyhláška je předpis nižší právní síly a má zákon provádět, nikoliv omezovat práva, která zákon garantuje. 

Vnímám i diskriminační rozměr vyhlášky. Antidiskriminační zákon zakazuje diskriminační jednání vůči určitým skupinám osob, hlavně na základě jejich zdravotního znevýhodnění. I to se vyhláškou děje – omezuje podporu a potažmo i přístup ke kvalitnímu vzděláváním určitým skupinám dětí, zatímco jiným ji přiznává. Konzultovali jsme tento rozměr i s právním oddělením veřejného ochránce práv a shodli jsme se na tom, že diskriminace tam je. 

Celý text naleznete zde