„Na tom, že od září budou zase roušky povinné v dopravních prostředcích a uzavřených prostorách, není nic zvláštního. Každý, kdo v létě vyjel za hranice, ví, že roušky se rutinně nosí všude. Na Slovensku, v Rakousku, Německu, Francii a tak dále. Evropsky unikátní je něco jiného: celkový přístup české vlády, která se v protikoronavirových opatřeních mydlí ode zdi ke zdi,“ píše Petr Honzejk pro Hospodářské noviny.
Petr Honzejk (twitter.com) |
S tím kontrastuje postup sousedních zemí. Ty sice na začátku pandemie byly až příliš benevolentní, ale od doby, kdy začalo být jasné, o co jde, fungují racionálně. Na Slovensku, v Rakousku či Německu pochopili, že koronavirus jen tak nezmizí, takže povinnost nosit roušky ve veřejných prostorách je v těchto zemích víceméně kontinuální. Žádné cvičení "nasadit−sejmout−nasadit" se tam nekoná. Výsledkem je, že na rozdíl od Česka, které je na stejných hodnotách nákazy jako v dubnu, jsou denní přírůstky například v Německu nebo Rakousku jen na třetině jarních hodnot.
Proč se právě my v protikoronavirových opatřeních motáme jak nudle v bandě? Hlavní příčina tkví v marketingové povaze Babišovy vlády. Zásady permanentního marketingu jí velí, aby se za všech okolností tvářila jako nejlepší, nejrychlejší, všeřešící. Potřebuje okamžité výsledky, nebo aspoň jejich zdání.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat