Jan Moláček: All Lives Matter? Rasistům se pro změnu hodí barvoslepost

„Heslo All Lives Matter by nebylo rasistické od někoho, kdo svými dalšími příspěvky k veřejné debatě a činy dává najevo, že mu skutečně záleží na všech životech. Někdo takový ale obvykle necítí potřebu si ho psát do profilových fotek. Proč? Je to přece samozřejmost. Pokud někdo cítí potřebu si ze stejného sloganu udělat živý štít a skrýt za něj fakt, že při jiných příležitostech lidské bytosti a životy tvrdě selektuje, stává se ovšem samozřejmé a banální konstatování nástrojem rasismu,“ píše Jan Moláček pro Deník N.

Jan Moláček (twitter.com)

Marťan neznalý kontextu by samozřejmě musel dát rasistům za pravdu. Pochopitelně. ALL jsou všichni, BLACK jen někteří. Vydělovat jen některé podle barvy kůže je rasismus. Tato logika je zdánlivě neprůstřelná. Jenže pro význam slov a vět má kontext zásadní význam. Selekce podle barvy kůže není dílem protagonistů hesla Black Lives Matter, ale těch, kteří ji důsledně provádějí, když jde o to, útočit a diskriminovat...

Před několika lety se v Česku zvedla vlna islamofobie. Řada muslimů, kteří u nás do té doby často desítky let spořádaně žili, náhle čelila nenávisti, k níž nezavdala nejmenší důvod. Nenávistné skandování a transparenty se v roce 2015 objevily třeba na zápasech futsalového týmu ze Zruče nad Sázavou, jehož trenér je muslim z Kosova. V té době přitom v Česku s celou rodinou bez nejmenších problémů žil už skoro pětadvacet let...

Člověk, který se v roce 2015 zastal muslimského trenéra, to nedělal proto, že by cítil větší náklonnost k islámu než třeba k buddhismu, ale proto, že muslimský trenér byl v tu chvíli terčem útoku a bylo potřeba se zastat právě jeho. Kdyby šlo o židovského trenéra ve třicátých letech, jehož odpůrci by si na zápas nepřinesli plakát „Islám v ČR nechceme“, ale „Juden raus“, zastali by se ho titíž lidé, pokud by našli odvahu, úplně stejně. A čelili by nálepce Judenfreund namísto islamofil. Je to pořád dokola. 



Celý text naleznete zde