EDUin: Dávají hodně, nebo málo? Obce, jako důležití hráči financování vzdělávacího systému

EDUin zpracoval analýzu financování regionálního vzdělávání v obcích, v níž se pokouší mapovat zásadní problém: Posílají obce „svým“ školám tolik peněz , kolik by měly? Nevyužívají část financí určených pro školy na jiné účely?

Provedená analýza výše „prostředků plynoucích za dítětem a žákem“ ze strany obcí srovnávala v letech 2014 až 2019 vývoj průměrných výdajů obcí na dítě a žáka, který měl ke školám směřovat v rámci podílu z rozpočtového určení daní (RUD) s výší prostředků, které samy obce deklarovaly v rámci výkazů pro hodnocení plnění svých rozpočtů. Z dat vyplývá, že během let 2012 až 2017 byl vykazovaný průměrný příspěvek obcí na jedno dítě a žáka v rámci MŠ a ZŠ na jejich území vyšší než částka, která průměrně na jedno dítě a žáka náležela z podílu na RUD, (obce tedy na své školy v celkovém průměru „spíše doplácely“). Po navýšení koeficientu, který určuje objem prostředků, jenž by měl jako příspěvek zřizovatele mířit na provoz škol se situace obrací.

Obcemi vykazované příspěvky na jedno dítě a žáka jsou v průměru (nikoliv ve všech obcích) nižší než ty, které by školám dle celkového podílu a průměru na jedno dítě a žáka měly naležet. V roce 2019 byl dle provedené analýzy rozdíl ve srovnání těchto průměrů až 3 800 Kč na jedno dítě a žáka. Pokud se zaměříme na agregovaný – tedy celkový – rozdíl výše objemu prostředků, které by na základě výše uvedeného kritéria měly mířit do mateřských a základních škol zřizovaných obcemi a výše objemu výdajů, které samy obce v rámci svých rozpočtů celkově vykazují, pak v roce 2019 hovoříme o částce blížící se až 4,5 mld. Kč. Tj. z dat vykazovaných samotnými obcemi plyne, že svým školám na provoz v celkovém objemu „neposílají“ až několik miliard korun, které by dle principů RUD měly školám v jejich působnosti náležet.

Zůstává otázkou zda-li některé obce (k různosti vykazovaných prostředků viz dále) po navýšení koeficientu skutečně v rámci svého rozpočtování (a jeho metodického vedení) zareagovaly a prostředky na provoz škol navýšily, resp. zda skutečný problém v avizovaném nedostatku daňových příjmů pro hrazení provozních potřeb obecních škol skutečně spočíval ve výši koeficientu (viz dále). 

Je zcela zásadní zdůraznit to, jak odlišná a často nesrovnatelná je situace v jednotlivých obcích zřizujících MŠ a ZŠ. Z dat vyplývá, že i v letech 2018 a 2019 více než čtvrtina obcí vydávala na dítě a žáka MŠ a ZŠ více, než kolik za tímto účelem dostávala dle podílu z RUD. To naznačuje, že problém ve financování provozu škol nespočívá pouze v příjmové straně obecních rozpočtů, ale výrazně rovněž v neefektivní organizaci škol (jejich velikosti).

Lze za ním však rovněž vidět různé přístupy zřizovatelů ke stanovení výše příspěvků mířících na provoz jimi zřizovaných MŠ a ZŠ. Zásadní je v tomto ohledu konstatovat, že často dochází k využívání prostředků získaných na základě výše uvedeného kritéria např. na investice či jiné služby zajišťované obcí, což však neodpovídá původnímu smyslu zavedení kritéria počtu dětí a žáků.


Celý text a analýzu ke stažení naleznete zde