„Před jarními prázdninami jsme netušili, že se do školy hned tak nevrátíme. Poslední látkou v mé třídě byl můj oblíbený Dekameron, a tak když jsem plánovala on-line výuku, mi hned přišel na mysl. Nevěděli jsme, jak dlouho se neuvidíme, a podle slov vlády to mohlo být na dlouho. Řekla jsem si, že bychom si svými příběhy, nápady, svými texty mohli pro dobu příznivější vytvořit jakousi vzpomínku. Že bychom se mohli vypovídat, že bychom mohli zkoušet to, na co by ve škole bylo méně času,“ píše středoškolská učitelka Lenka Brychová na blogu SYPO.
Milí moji,
když jsme se zabývali Dekameronem, netušila jsem, že se ocitneme v podobné situaci. Dnes mi G. Boccaccio vnukl nápad. Pojďme si takovou knihu příběhů, nápadů, úvah … vytvořit!
Jsme tým 31 lidí, každý týden si zvolíme krále/královnu, který/á nabídne téma pro psaní našich (všimněte si, že budu psát taky) příběhů, úvah, zkušeností, trápení, fantazií. Nechci tady dávat rozsah, nepředpokládám, že někdo toho zneužije a napíše pokaždé jen větu, dvě … Nezadávám ani žádný slohový útvar. Prostě slova, která zachytí naše myšlenky, nápady, nás. Dejme si chvilku, kdy je můžeme pustit na papír.
A až se situace změní a vrátíme se do lavic, můžeme dát vše dohromady a vytvořit si naši první společnou knihu. Tehdy pro nás bude mít určitě ještě jiný rozměr.
Třeba se mezi námi najde i někdo, kdo by ji chtěl doplnit obrázky, upravit graficky – každý umíme něco.
Bylo by fajn, kdybychom k příběhu psali i datum. Časem zjistíme, co se během těch dní, týdnů, popř. měsíců v nás objevilo.
Jsem z toho nápadu nadšená, doufám, že vás tím neuvádím do zoufalství. Nemějme obavy, stud, mějme radost, že si něco uchováváme navždy a prožíváme spolu.
A protože jsem tvůrcem tohoto nápadu, mám právo první volby. Králem týdne od 23.3.-29.3. bude 23. ze seznamu - Daniel …
A Daniel v neděli 29.3. předá žezlo tomu/té, kterého/kterou vybere:-) Tedy, Dane, prosím o promyšlení tématu, který zítra zveřejníme.
Vaše češtinářka (a zejména třídní)
A nakonec vytváříme „Dekameron“ ve všech mých třídách. Těším se, co žáci vymyslí, jaké téma se objeví. Vznikají i básně – a určitě by nikdo z nich nečekal, co všechno je napadne.
Podívejte se se mnou na ukázky:
Láska
křehký
přitahující
cit
láska,
která se přeje být věrná,
která sní o dokonalém páru,
která obdivuje oddanost,
která potřebuje důvěru,
která se obává podvedení,
Její oblíbenou barvou je červená.
Nesnáší nevěru.
Miluje ženu.
Miluje muže.
Milovat
(Pavel, 1. ročník)
----------------------------------------------------------------------------
Jednoho karanténního dne jsme se se ségrou tak nudily, že jsme si řekly, že poletíme do Vesmíru. Po dlouhém a rozjímavém přemýšlení o tom, jak se do vesmíru dostat, jsme přišly na to, že se tam vlastně fyzicky dostat nemůžeme. Jak nečekané, že? Naštěstí mne napadlo, že bychom si mohly vyrobit z telefonu „VR-Virtual reality“ brýle a užít si let do vesmíru alespoň „jako“.
Ségra donesla starou krabici od bot a izolepu. Já našla nůžky a kousek stuhy na upevnění brýlí kolem hlavy. Práce započaly, karton z krabice jsme stříhaly jako o závod a lepící páska se odvíjela jako lano od shozené námořní kotvy. Použily jsme pastelky na barevné vyzdobení brýlí. Nakonec jsem uvázala stuhu a „voalá“ - brýle byly na světě. Na internetu jsme si našly videa z pohledu vesmírného pilota, když stoupá vstříc nebeské obloze.
„Mladší mají přednost!“ hádala se ségra, aby mohla jít první. Posadila se do mého houpacího křesla, aby si nasimulovala pozici sedadla kosmonauta. „Tak a leť!“ křičím na sestru. Pohled na malou ségru, jak se konečně po pár dnech, co je doma, pořádně baví a není otrávená jako voda ve studni, byl k nezaplacení. Smích a vřískot se rozléhal po celém domě. Její radost přerušilo až volání: „To video skončilo!“ To už jsem si brýle brala já a sedala si do křesla.
V tu chvíli však vešla babička do pokoje a zábavu nám přerušila pozvánkou na kakao a bábovku. To jsme nemohly odmítnout.
(Terka, 2, ročník)
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat