"Takové chytré děvče se to zdálo být. Takové má vzácné rodiče, inteligentní, vzdělané. A teď tady čučí, jako by jí nadloubali, a neví. Neví! Podle mě je to učitelkou. Vysvětluje to špatně, navíc má sklony k hysterii. Hloupé je, že to dítě je naše a ta učitelka jsem já." píše Zuzana Hubeňáková v reportáži pro iDNES.
 |
| Zuzana Hubeňáková (linkedin.com) |
Dítě vlevo nepřetržitě mluví. Obvykle velmi tichý papoušek nezvykle řve. Dítě vpravo maluje „v“ a mluví. Muž kvůli práci telefonuje. Myslím, že se mi v mozku nenávratně přepaluje drátek, který spojuje centrum dobré nálady se zbytkem světa. Po asi osmdesáti hodinách psaní „v“ je v deset hodin písanka hotová. Dítě je unavené, já svůj stav nedokážu popsat. Čeká nás ještě matematika, angličtina, hudebka a čtení. Starší dítě odchází trénovat němčinu ke speciálnímu programu na počítači....
Středu zahájím s pocitem, že včerejší den byl nějak málo Montessori. Dneska to jistě napravíme. Všichni se učíme, ono si to sedne. Dostáváme zprávy od všech učitelek, jak se jim stýská. Mně se po nich taky stýská...
Ať se nám to líbí, či ne, zažíváme dobu, kdy se něco nového učíme všichni. Přeju nám všem pevné nervy, zdraví a co nejvíc nadhledu. Spolu to zvládneme. Leda by nás cestou ke světlým zítřkům z písanky nebo rovnic trefil šlak.
Celý text naleznete zde
1 komentářů:
Doporučuji paní vyprdnout se na Montessori a zavést si doma řád a pořádek. Jinak to nepůjde. Nejde to bez řádu ve škole, nepůjde to ani doma.
Okomentovat