Petr Koubek, Miloš Mlčoch, František Brož: Využití digitálních technologií ve výuce českého jazyka a literatury

Ne že by se přestávalo číst, čte se jinak – vedle souvislých textů hrají v našich životech stále větší roli texty nesouvislé. Při využívání digitálních technologií ve výuce českého jazyka a literatury budeme v následujícím textu reflektovat také tento fenomén, tedy odklon od klasického čtení, jak jsme ho znali v minulosti (chcete-li ne-čtení), a sbírání informací převážně v obrazové, filmové a tedy jinak recipované podobě. Ne-čtení se neprojevuje v tom, že by mladí nečetli vůbec. Ale přes lákavou nabídku emocí k rychlé spotřebě (Koukolík, 1997[1]), která je pro svět mladých velice lákavá, se vůbec nedostanou k obsahům, které rozvíjejí a prohlubují představivost, vztahovou inteligenci a tvořivost apod., protože preferují rychlý prožitek a honbu za dalším. Tyto rychlé prožitky se navíc mohou týkat jejich nejbližšího sociálního okolí, jsme svědky narušování dětských vztahu kyberšikanou apod.

V textu uvádíme, že zahrnutí digitálních dovedností jako cílů učení do výuky českého jazyka a literatury je žádoucí. Žádoucí bude, bude-li dostatečně atraktivní, ale současně znatelně širší, než jak děti a mládež používají digitální technologie mimo vzdělávání. To znamená stav, kdy využívání technologií ve výuce nezahrne výhradně či převážně zábavní spotřebu, ale také další jevy důležité pro rozvoj dítěte, jako jsou:

- schopnost identifikovat problém,
- schopnost položit si otázky,
- schopnost hledat zdroje k jejich řešení a zodpovězení,
- schopnost tyto zdroje hodnotit a vybírat ty spolehlivé,
- schopnost posečkat s celistvým, tolik lákavým rozhodnutím, kudy dál, až po posouzení více názorů a argumentů,
- učinění konkrétních kroků až po promyšlení jejich důsledků apod.

Text nejprve definuje, které z digitálních dovedností představují potenciál žádoucího rozvoje didaktiky a pojetí vyučování českého jazyka a literatury. Digitální dovednosti (NPI ČR) vybíráme z dokumentu očekávané výsledky učení. Text dále představuje upravené a nově formulované očekávané výsledky učení (dále jen OVU) v českém jazyce a literatuře, které reflektují digitální OVU. V poslední části text přináší inspiraci pro učitele, jak v základním vzdělávání utváření těchto dovedností dětí podporovat ve výuce. Tato část obsahuje i souhrn změn, které bude muset udělat (naučit se) učitel českého jazyka a literatury postupně tak, aby obstál při žádoucích změnách ve výuce. Článek je ukončen souhrnným seznamem doporučených informačních zdrojů.


Celý text naleznete zde