„Stojíme si za tím, že to byl správný a hlavně nezbytný krok. Není pochybnost, že každý žák má bez ohledu na své vzdělávací předpoklady či zdravotní problémy právo na to, vzdělávat se primárně v běžné škole, pokud je to v jeho nejlepším zájmu a pokud je možné k tomu vytvořit adekvátní podmínky. Povinností státu je připravit k tomu školám vhodné podmínky,“ říká ekonomická náměstkyně ministra školství Pavla Katzová v rozhovoru pro Hospodářské noviny.
 |
| Pavla Katzová (msmt.cz) |
Kolem zavedení nových pravidel pro začleňování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami panovaly obavy, že se zruší speciální školy. Jak to s nimi vypadá v tuto chvíli?
Podle našich informací nedošlo v důsledku "inkluzivní" novely školského zákona ke zrušení žádné speciální školy. Samozřejmě v průběhu posledních čtyř let dochází k přesunům žáků mezi běžnými a speciálními školami, ale jednalo se o individuální a důvodné případy. Se změnou zákona přišla hlavně nároková podpora dětem se speciálními vzdělávacími potřebami, které do běžných škol chodily, ale nikdo jim ji do té doby systémově finančně nezajišťoval. Rodiče už více vědí, co od vzdělávacího systému mohou chtít, a také to po něm vyžadují.
Možná i tím, že se o inkluzi více mluví a ve třídách přibyli asistenti pedagoga, sílí snaha rodičů odvést své děti mimo hlavní vzdělávací proud, do soukromých škol či na víceletá gymnázia. Jak je chce ministerstvo školství přesvědčit, že základní školy dokážou poskytnout dobré vzdělání každému žákovi?
Jedním z těch nástrojů může být zmiňovaná změna financování škol, s menším počtem dětí ve třídě se učitelé budou moct soustředit na individualizaci vzdělávání, děti se budou moct dělit na předměty podle zájmu.
Celý rozhovor naleznete zde
.png)
11 komentářů:
právo na to, vzdělávat se primárně v běžné škole, pokud je to v jeho nejlepším zájmu a pokud je možné k tomu vytvořit adekvátní podmínky.
Pokud je to v jeho nejlepším zájmu a pokud je možné k tomu vytvořit adekvátní podmínky!
Pokud je možné k tomu vytvořit adekvátní podmínky!
Stojíme si za tím, že to byl správný a hlavně nezbytný krok. Není pochybnost, že každý žák má bez ohledu na své vzdělávací předpoklady či zdravotní problémy právo na to, vzdělávat se primárně v běžné škole, pokud je to v jeho nejlepším zájmu a pokud je možné k tomu vytvořit adekvátní podmínky. Povinností státu je připravit k tomu školám vhodné podmínky,
A my si zase stojíme za tím, že SKUTEČNOU inkluzi jako princip podporujeme a vždy jsme prosazovali.
Ale "inkluze po česku" se řídila a řídí pouze politickými proklamacemi bez ohledu na "nejlepší zájmy žáků".
Není pochybnost, že stát svou povinnost "připravit k tomu školám vhodné podmínky" v naprosté většině případů nesplnil.
Podle mě se speciální školy ani rušit neměly, do nich chodí žáci s jiným než lehkým mentálním postižením. Ale žáci s LMP mnohdy nezačaly navštěvovat školu podle paragrafu 16 odstavec 9. A to je chyba. Tito žáci chodí (zdůrazňuji chodí, o vzdělávání nemůže být často ani řeč) do běžných ZŠ a užitek to nepřináší nikom. Ani jim, ani ostatním žákům, ani učitelům. Ani rodičům, ale ti na to přijdou později. A to bude, bohužel, pozdě.
A inkluze počesku? To je zbytečné se o tom rozepisovat.
Statistiky asi lžou.
V ČR inkluze neexistuje.
Inkluze je jako vyrábět rohlíky v autoservisu.
Inkluzi chápu v širším kontextu, nežli jako pouhé začleňování mentálně hendikepovaných do hlavního vzdělávacího proudu, ale i jako společné vzdělávání dětí "zdravých", (dneska se říká intaktních) a dětí s hendikepem fyzickým.
Ono byly doby, kdy například děti na vozíku do běžné školy nemohly, protože narazily hned u vchodu na schody...
Je jasné, že jsou děti, jejichž postižení je takového rázu, že vyžaduje speciální podmínky pro vzdělávání, jako například slepé, nebo zcela hluché.
Pokud je dítě třeba jen nedoslýchavé, nebo silně krátkozraké, pak lze i běžnou školu dovybavit tak, aby v ní mohlo fungovat vcelku bez větších potíží. Ale stojí to peníze.
Ale v tom se nejspíš shodneme.
V hrubých konturách souhlasím i pokud jde o děti s mentálním postižením, které většinově potřebují péči speciálních pedagogů.
Asi se neshodneme u tzv. hraničních případů. Má zkušenost je taková, že někdy to jde a jindy zas ne.
Nahnat ale všechny bez rozdílu do běžných škol, které na to nebyly a nejsou připravené, byla prostě prasárna a zločin na všech zúčastněných, na dětech především.
Kolega poste.restante
Podle mého názoru není a nebyl spor o to, zda povolit společné vzdělávání dětem fyzicky postiženým.
Když inkluze začínala, tak se samozřejmě rozplývači nejvíc točili na zařazení dětí fyzicky postižených, což nebylo nic jiného, než kouřová clona, která měla zakrýt zařazení dětí s mentálním hendikepem a s poruchami chování do škol. Právě druhý případ může poškozovat ostatní děti, protože jim komplikuje možnost se vzdělávat, a samotným postiženým je celkem k ničemu, nebo dokonce ke škodě. Motivace k inkluzi je zde ideologická, nikoli pedagogická.
Diskuze na tato dvě témata se měla oddělit - pak by se ukázalo, že o prvním žádná diskuze vlastně není, a ve druhém je veřejnost pedagogická i rodičovská výrazně proti, s jasnými argumenty.
Ovšem to by diskuze musela být vedena poctivě.
Kolega Petr Portwyn
V podstatě úplný souhlas. Jen dětem s poruchami chování a s mentálním hendikepem by se mělo dostat takové podpory, která jim umožní co nejlepší začlenění. Posouzení by nemělo být na laicích, ale na odbornících - k tomu by měly sloužit PPP. Máme na střední škole žáka se sledovanou poruchou chování, ale spoluprací rodičů a PPP žádný problém není - tato porucha se vůbec neprojevuje. A to rodiče byli před nástupem do školy ochotni přistoupit (sami navrhovali) individuální vzdělávací plán. Stejné je to i mentální handikepů - pokud žák zvládne (s drobnými vzdělávacími problémy) první stupeň, proč ne. Ale trápit ho ještě na druhém stupni fyzikou a chemií, když není možné z mnoha důvodů (peníze a podpora státu na prvním místě) oddělené vyučování v rámci ZŠ, pak ZŠ praktická byla rozumným řešením. Takhle to chápu já a myslím, že i mnozí další, kteří se současnou podobou inkluze nesouhlasí.
Já bych ráda viděla nějaký ekonomický výsledek této naší inkluze. Potom se máme o čem bavit paní ekonomická náměstkyně. Jinak je to dojmologie. Zejména od člověka, který nestál ani minutu ve třídě plné puberťáků s inkludovaným dítětem, které má hlasité projevy ...no však to znáte. Tolik promrhaného času, který strávíte regulací nebo překřikováním jeho hlasitých potřeb...ani asistent nic nezmůže - dítě si udělá co chce. Nic proti vozíčkářům - to je jiná báseň!!!
Nebo jinak. Proč se nepočítá s kvalitou spolupráce rodičů!?! Vždyť víme, že ta je klíčová. Příkladně potřeba medikace - často není ze stran rodičů praktikována. Když je dobrá péče rodiny, vše jen vzkvétá. Proč nemáme my učitelé právo, odmítnou starost o inkludovaného žáka, který zjevně neprosperujke z důvodu nespolupráce rodiny!!!
Jsme jednoduše služebníci laiků - rodičů. Ti si určují , co bude. Je to zvrácené.
zjevně neprosperuje z důvodu nespolupráce rodiny
Ani ředitel nepomůže, natož pak inspektor...
Je to celé postavené na hlavu. Žák má právo se vzdělávat ve standardním vzdělávacím proudu, i kdyby měl rozvrátit vzdělávání všech ostatních žáků. Kde jsou jejich práva? Jasně, když nějakému fešákovi vadí, se dívat na vozíčkáře, nebo na Turretův syndrom, nebo někomu vadí, že někdo je homosexuál prostě tak nějak z podstaty, aniž by ho dotyčný jakkoliv obtěžoval, tak je to problém dotyčného fešáka. Pokud ale někdo ostatní ruší svými projevy ve studiu, obtěžuje je zcela nevhodnými projevy, tak to už není problém fešáka, to je problém těch, kdo vyrušují. Ta hranice je tenká, ale já v ní mám jasno. Nikdo nemá právo druhé eliminovat ze vzdělávání, pokud tito nenarušují práva ostatních. Dívat se na někoho, kdo je tělesně postižen mi nemusí býti příjemné, ale to je výhradně můj problém. Dívat se ale na někoho, kdo veřejně masturbuje mi sice také nemusí být příjemné (čest výjimkám), nicméně to již NENÍ můj problém, to je problém dotyčného, který se neudrží a nedokáže vnímat základní společenské a kulturní normy. Proto nejsem a nikdy nebudu pro plošnou inkluzi. Škola by měla mít možnost vzdělávání inkludovaného žáka odmítnout, pokud prokáže, že v rámci nastavených opatření tento hrubě narušuje výuku.
Žák má právo se vzdělávat ve standardním vzdělávacím proudu, i kdyby měl rozvrátit vzdělávání všech ostatních žáků. Kde jsou jejich práva?
O ta práva by se měli zasadit opět jen a jen rodiče. Ti však umí jenom peskovat učitele, nebo zakládat alternace (já říkám altruice)
Moje rada: pozvěte rodiče na jakoukoli vyučovací hodinu. Uvidí a často mění názory.
Bude to ještě dlouhá cesta, pokud k tomu ten čas dostaneme...už beze mne:-)
Okomentovat