„Před takřka šedesáti lety se hrstce tří- a čtyřletých černošských dětí z malého městečka nedaleko Detroitu změnil život. Tihle prckové, pocházející ze sociálně a ekonomicky znevýhodněného prostředí, byli zařazeni do předškolního programu vzdělávání Perry Preschool Project. Ten fungoval mezi lety 1962 až 1967 a děti v jeho rámci nejen chodily do mateřské školy, ale učitelé zároveň navštěvovali jejich rodiče a snažili se je přimět k větší angažovanosti při výchově. Kontrolní skupina dětí z toho samého prostředí takové výhody neměla. Cílem bylo zjistit, zda se předškolní vzdělávání pozitivně projeví na kognitivních schopnostech dětí,“ píše Petr Kain v Hospodářských novinách.
 |
| James Heckman (youtube.com) |
Jak se ukázalo, předškolní vzdělávání mělo na další osudy dětí skoro zázračný vliv. Pro přiblížení pár čísel. Celkem 77 procent z nich dokončilo střední školu, v kontrolní skupině to samé dokázalo jen 60 procent dětí. Ve věku čtyřiceti let pak šedesát procent z nich vydělávalo více než 20 tisíc dolarů ročně. V kontrolní skupině na podobný výdělek dosáhlo jen 40 procent lidí. Účastníci Perry Preschool Project také páchali méně trestných činů, u dívek byla nižší pravděpodobnost, že otěhotní jako náctileté, více z nich vlastnilo automobil či nemovitost a byla u nich větší pravděpodobnost, že si udrží zaměstnání a také manželství...
Ekonom a laureát Nobelovy ceny John Heckman, který projekt poslední dekádu vede, dokonce tvrdí, že to jsou právě učitelé v mateřských školách, kdo se na životech dětí podepíše větší měrou než kantoři na středních či vysokých školách. Tomuhle fenoménu se říká Heckmanova křivka. Říká, že každá utracená koruna nebo hodina strávená s dětmi má největší užitek u předškolních dětí, s rostoucím věkem dítěte pak užitek klesá.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat