Běžná hodina matematiky v malé škole v Kraslicích na Sokolovsku: zatímco kantor se snaží u tabule vysvětlovat novou látku, ve středu třídy hlučí několik třináctiletých chlapců. Smějou se, polohlasně na sebe pokřikují. Učitel už toho má dost a zamíří k lavici chlapce okřiknout. Jeden z nich se ale postaví a jednou ranou pěstí srazí učitele k zemi. Kantor končí v sanitce s pohmožděninami, bolestmi hlavy a podezřením na otřes mozku… Nejde o ojedinělý útok. Reportáž přináší iDNES.
Jaroslav T. učí na malé venkovské škole na Strakonicku bezmála třicet let. Hodiny, ve kterých zaslechne pošklebky dětí, nepočítá. „Téměř každý měsíc ale slyším, jak děti nadávají vulgárně učitelům. Vůl je dneska už skoro spisovné slovo, často čekám, kdy to přeroste a někdo z nás dostane od dětí facku,“ popisuje Jaroslav.
Překvapivá jsou jeho slova v tom, že na malé vesnici, kde učí, se všichni znají. „Zatím spoléháme na to, že když některé z dětí už překročí hranici, jdeme rovnou za rodiči je upozornit, aby svému dítěti domluvili. Bohužel často místo tvrdé reakce přijde zpochybňování, že jejich dítě je svaté a určitě to všechno bylo jinak, než jak vypráví učitel. I na tak malé vsi, jakou jsme my,“ říká Jaroslav.
Celý text naleznete zde
.png)
39 komentářů:
Je nutné veškeré dění ve třídě nahrávat na video. GDPR ať vezme čert. ////
No vida, a pak se divíte, že nemáte kantory...
Všechno má kořeny v nerespektování zákonů, pravidel. Bezhraniční rodiče (svoboda je, že můžu všechno) mají dvojnásobně bezhraniční děti. Dál nepomáhá situace ve školství - všichni tomu rozumí, protože každý chodil do školy. Kdyby musel agresivní dítě vzdělávat rodič doma nějakou dobu a nemohl by chodit do práce, možná by se to změnilo.
„Všechno má kořeny v nerespektování zákonů, pravidel.“
Bohužel i lidé ze zahraničí říkají, že je šílené, jak se V ČR nic nedodržuje, autority nemají žádný respekt. Pak ty výsledky… Potřeba adekvátních restrikcí, postihů s tím samozřejmě souvisí. Ale ani to se neuskutečňuje. Mně už připadá, že tady je všechno jedno, deprivanti mají volné pole působnosti a taky toho využívají.
Už jsem slyšela i o případu, kdy nějaký, já nevím, asi mafiánský rodič vyhrožoval spolužákům svého potomka, že je zabije. A asi to taky moc nevadí.
Paní Brandtnerová, která ráda zdůrazňuje, jak je důležitá mediální gramotnost a jak ona je v oboru dobrá, použije větu "A asi to taky moc nevadí".
Komu to nevadí? Těm spolužákům? Jejich rodičům? Učitelům a řediteli/ředitelce, protože jsou..., co jsou - neschopní, hloupí, zkorumpovaní...? Nikomu to nevadí, protože, jak paní Brandtnerová naznačuje, velmi mediálně gramotně, panuje tady totální rozval hodnot, chaos...
Takže, jak navrhuje jiný diskutující - kamery do tříd! A tvrdé postihy! A restrikce! Snad máme ještě šanci, pokud nám budou radit takto osvícení a mediálně zdatní rádci!
Tak jsem ten článek dočetl do konce.
Prý by se to (podle osloveného psychologa) vyřešilo tím, že by si učitel měl s dětmi sednout do kroužku a "necpal do nich informace".
Přál bych si, aby pan psycholog předvedl svoje kvality ve zmíněných školách na Sokolovsku. Ne jednu hodinu, tu dokáže každý. Celý školní rok.
Pane Portwyne, buď jste to jen tak zběžně prolétl, nebo záměrně vytrháváte z kontextu, nebo...
Ten psycholog tam toho říká mnohem víc:
"Respekt k autoritám ztratím tehdy, když mi rodiče říkají: Ten učitel je ale blbej. Ta sousedka je kráva. To se v rodinách dnes často vyskytuje. Někdy si rodiče myslí, že to ani neříkají před dítětem. Že si dítě tamhle hraje a neposlouchá. Poslouchá. Sbírá všechny informace.
Takže je vina jen na rodičích?
Vlivů je tam víc. Rodiče, televize, veřejné sdělovací prostředky...
Jak se mají učitelé chovat, když si na ně žáci začnou dovolovat?
Učitelé a žáci by si měli vzájemně povídat. Třeba si sednout do kroužku a v klidu spolu mluvit. Jsou školy, na kterých se to už děje. Učitelé by měli nacvičovat, jak s dětmi komunikovat. Nesnažit se do nich jen nacpat co nejvíce informací. To má pak i přínos pro výuku. Dítě, které je schopno přijímat informace, se tolik nezaobírá vlastními myšlenkami a soustředí se na výklad.
"Takže, jak navrhuje jiný diskutující - kamery do tříd! A tvrdé postihy! A restrikce! Snad máme ještě šanci, pokud nám budou radit takto osvícení a mediálně zdatní rádci!"
Víte, pane Komárku, Vy se stále více zaplétáte do diskuzí a občas Vaše názory nekorespondují se způsobem, kterým redigujete tento web. Vy jste totiž také taková kamera, která na ČŠ vše monitoruje. A pak následují postihy ve formě dehonestování diskutujících - už dvakrát to "odnesla" paní Brandtnerová, ba co hůře ve formě mazání kritických komentářů. Ale já zapomněla, Vy jste totiž ten jediný osvícený a mediálně zdatný, jen nevím jestli rádce.
Je zcela jasné, že na paní Brandtnerovou jste vysazený, jinak řečeno jedete po ní jako slepice po flusu. Ale uvědomte si, že Vy jste redaktor a že takový přístup si Vy v žádném případě nemůžete dovolit!!! Váš postoj má být nestranný!!! A pokud se hodláte i nadále do diskuzí montovat, tak v žádném případě nemáte právo smazat kritiku na Váš komentář!!!
Většina lidí určitě pochopila, jak paní Brandtnerová myslela svůj povzdech "a asi to také moc nevadí". Všichni tady tak jaksi víme, že to samozřejmě vadí všem zainteresovaným - spolužákům, rodičům, učitelům i ředitelům, ale také všichni víme, že všichni zmiňovaní jsou bohužel téměř bezmocní.
No a ten poslední odstavec Vašeho komentáře svědčí o Vaší nebetyčné naivitě. Vy evidentně vůbec netušíte s jakými typy dětí se musí učitelé ve školách popasovat. A mohu Vás ujistit, že Vás s Vaší naivitou by si Vás už i sedmáci namazali na chleba. Já bych Vás ale nejraději šoupla do nějaké šťavnaté třídy na učňáku, abyste nám ty zázraky, které by povstaly ze sezení v kroužku, ukázal.
Děkuji, paní Pokorná za starost o průběh diskuse na ČŠ. Myslím, že nerozumíte tomu, jak fungují pravidla slušné věcné diskuse a jaká je role moderátora. Nicméně budou na ČŠ Vaše věcné diskusní příspěvky vždy vítány! Děkuji!
Aha, chápu.
Dle Vás fungují pravidla slušné věcné diskuze tak, že si tady někdo nad problémem zoufale povzdechne a Vy tomu dáte svůj "výklad" a dotyčného dehonestujete. To je vskutku redaktorská práce jedna báseň.
Nechápete, paní Pokorná. Myslím, že nechcete chápat. A pokračování té diskuse proto nemá smysl.
"Jsou školy, na kterých se to už děje." - typická ukázka novinářské práce.... Které jsou to školy? Na kterých se to neděje a proč?
"Nesnažit se do nich jen nacpat co nejvíce informací." - úplná blbost - zejména to "jen".
1/rozdělení škol na státní a soukromé
2zrušení poloprázdných škol (dojíždění)
3/šestiletá povinná školní docházka
No, sedíme tu ve virtuálním kroužku a povídáme si už tři roky (třeba o tom, jak správně diskutovat)... A moc nikam to v případě třeba mne, Doležela, Portwyna nebo Brandtnerové myslím nevede. Maximálně více chodíme za (Českou) školu.
Neděláte přece jen někde chybu, pane Komárku?
"Třeba si sednout do kroužku a v klidu spolu mluvit"
Pane Komárku, toto lze pouze tak 1x za měsíc třeba v třídnické hodině odpoledne. V současnosti si s 30 žáky v pubertálním věku moc nepokecáte. Mají úplně jiné zájmy. Neházel bych to tedy jen na školu. Sednout si se svými dětmi musí hlavně rodiče. Ti nesou plnou odpovědnost. A ještě na doplnění. Učitelé druhého stupně ZŠ považujme za novodobé hrdiny současnosti. Za málo peněz, hodně muziky.
Pane Mádre, ale vždyť ten psycholog to nehází na školu. V té pasáži, kterou cituji, mluví o vlivu rodiny, médií... A ani to sedění v kruhu nijak neabsolutizuje. Já zcela souhlasím s tím, že takové posezení není univerzální lék...
Naopak, pane Janečku, naopak.
Jak jako naopak?
Jakože vy to formování povídáním nezvládáte?
Nebo se o něj ani nesnažíte? To dobře děláte, ono to samo o sobě opravdu má celkem malou účinnost...
Paní Pokorná má pravdu. Jedním z omylů tzv. inovátorů, reformátorů a distančních expertů na vzdělávání je to, že tak, jak jim doma reaguje jejich dítě, nebo pár dětí, které znají ze svého okolí, se domnívají, že budou reagovat všechny děti. Čili prostá chyba v úsudku, kterou je naprosto neplatné zevšeobecnění partikulárních a velmi omezených zkušeností, navíc většinou ani ne přímo z výuky.
Někteří ze zmíněných aktivistů a reformátorů si svůj omyl neuvědomí prostě proto, že tak daleko jejich intelektové schopnosti nedosáhnou (nebudu jmenovat, ale dlouholetí čtenáři zdejších diskusí určitě tuší), někteří žijí vlastními frustracemi, někteří tak vystupují prostě proto, že je to živí a ničím jiným se živit (byť nevalně) neumí a někteří jsou i majiteli nejrůznějších až bych řekl téměř patologických kompenzačních mechanismů, ne-li přímo nějakých šťavnatých poruch osobnosti v šíři jinde nevídané - od poruchy narcistické, přes anankastickou, až po velmi výživnou poruchu histriónskou. Že si ale své omyly nedokáže připustit pan Komárek, to je mi stále záhadou, protože on, dle mého mínění, do žádné ze zmíněných skupin nepatří - snad částečně mezi frustráty, ale intelekt na to, aby dospěl tak říkajíc k poznání, určitě má. O to je smutnější jeho chování k diskutujícím, s nimiž nesouhlasí. Mám dojem, že se vyloženě minul dobou. Před padesáti lety by jeho ideologický zápal našel obrovského uplatnění.
Pane Doležele, mě také překvapuje, že nejste schopen či ochoten nahlédnout, co znamená dodržovat pravidla slušné věcné diskuse. Nicméně obdobnou diskusi jsme vedli již vícekrát, nikam nevede a nemá smysl v ní pokračovat. Děkuji!
"tak daleko jejich intelektové schopnosti nedosáhnou"
Ok, pojďme tedy k nějakým těm intelektovým schopnostem. Vysvětlí mi někdo, proč se do role vševěda v otázkách vzdělávání, ba i psychologie staví někdo, kdo se hodnotí takto: "Já mám komparativní výhodu zřejmě v matematice, ekonomii, financích, statistice". Zřejmě, protože titul magistra je opravdu jen základ. Obory, které souvisí s prací se žáky úplně postrádám. K tomu si připočítejme: nula výuky na základní nebo střední škole. Edukační zkušenosti chabé. A ten člověk tu píše: "tak, jak jim doma reaguje jejich dítě, nebo pár dětí, které znají ze svého okolí, se domnívají, že budou reagovat všechny děti". No ale ten člověk jinde ani ty děti nepotkal, ani na svém pracovišti ne, prostě nikde. Píše tedy o sobě? Je to legrační, ale ne, popisuje ty druhé.
K té výživné diagnostice, kterou nás ten člověk počastoval, jen tolik: vždycky mi připadalo směšné, když si někdo připisuje tituly jako nějaké znaky kvality. Nejhorší je, že když má někdo titulů málo, a tak nějak je věčným studentem, přilípne si ke jménu i směšného bakaláře :-) Takový mudrc tu dělá expertízy? Podobných studentíků jsou na univerzitě stovky, tisíce, v podstatě si je můžete mazat na chleba. Ale egomaniak každý není, to ne.
Vy nevíte, o kom píšu? :-) Nebudu jmenovat, ale dlouholetí čtenáři zdejších diskusí určitě tuší...
Už zase komplexy z titulů. Dnes v době, kdy titul závisí na škole a některý doktrand nedosahuje kvalit předrevolučního šikovného maturanta.
Pan Doležel má bohužel pravdu. Ony zásady vědecké práce jsou univerzální a dřív je znali už maturanti. Dnes bohužel ani mnozí doktoři, docenti a profesoři.
Pana Komárka bych se zastal. Snaží se korigovat domělé křivdy. Je to jeho práce. Ale chápu naštvání kantorů, protože také vídím rozpor mezi realitou a představami tzv. odborníků. A naštvanost ve školách roste.
Není to jen o dětech, je to i přetíženost učitelů, jejich dehonestace a znevažování od tzv. autorit a politiků. Prostě komplexní problém, kterým se nikdo nechce zabývat.
...některý doktorand nedosahuje kvalit předrevolučního šikovného maturanta...
Ano, velmi souhlasím. A pak už jen stačí nedostatečné sebehodnotící dovednosti a je vymalováno.
„Vy nevíte, o kom píšu? :-) Nebudu jmenovat, ale dlouholetí čtenáři zdejších diskusí určitě tuší...“
Jmenovat můžete – podle popisu je osobou popisovanou v druhém odstavci jednoznačně líný učitel Robert Čapek. Nikdo jiný takový tady mě nenapadá. Několik (snad) absolvovaných studií, a nic pořádného z toho… A titulů má asi pořád málo... Tady bych ale jen dodala, že pojem „věčný student“ se – doufám – častěji používá v pozitivním významu. No, a přiznávám, to označení „egomaniak“ jsem diskutujícímu Čapkovi připsala někde já. Nálepkování z principu nepoužívám, ale jak už něco práská dveřmi, tak to prostě lípnu, a rovnou na čelo! Naštěstí to není časté :-)
Jinak ale naprosto zbytečný příspěvek (28. listopadu 2019 21:59 ), který tu vůbec nemá co dělat. K čemu je komentář popisující výhradně osobní charakteristiky nějakého diskutujícího? Byť jen upozornění na nevhodnost příspěvku však nevidím.
Sedneme si do kroužku, chytíme se za ruce a popovídáme si o tom, jak ten zlý učitel vyprovokoval bezbranného sedmáka. Pan psycholog navíc poradí, ke kterým orgánům je možno podat stížnost na vzdělávací instituci, poskytne nebohému chlapci potřebnou podporu a respektující přístup, aby nebyl ohrožen jeho osobnostní růst...
Typický algoritmus řešení situace, kdy se ve školství uděje podobný případ. Budeme diskuzi odklánět k bezduchým frázím typu "selhala kázeňská opatření", "potřebujeme více odborníků do škol" apod.
Nebavíme se tom, kam až se dnes posunula drzost žáků, kteří jsou už bez skrupulí schopni udeřit učitele. Neřešíme absurditu stavu, kdy se základní školy takovýchto individuí v krátkodobém horizontu nejsou schopny legislativně zbavit. Za facku učiteli by měl ve zdravé společnosti okamžitě následovat pasťák - u nás pod vlivem zastánců "kultu dítěte" však bude trvat měsíce, než OSPOD začne konat (pokud tedy vůbec). Mezitím žák tohoto typu stihne zmlátit celý pedagogický sbor i se školníkem...
Když ve výchovném ústavu v Králíkách před pár lety chovanci zapíchli vychovateli šroubovák do krku a jeho kolegyni skopali ze schodů - MŠMT do roka a do dne ústav zrušilo s odůvodněním, že "se tam špatně pracovalo s dětmi." A taková je naše současná realita...
Pan Doležel
Jedním z omylů tzv. inovátorů, reformátorů a distančních expertů na vzdělávání je to, že tak, jak jim doma reaguje jejich dítě, nebo pár dětí, které znají ze svého okolí, se domnívají, že budou reagovat všechny děti.
To za prvé. A za druhé nechápou (nebo nechtějí chápat nebo dělají, že nechápou), že se dítě při výuce chová jinak, než doma či na kroužku, kam chodí dobrovolně.
Když jsem ještě učil na základce, byl jsem přítomen rozhovoru s rodiči asociálně se chovajího žáka, v němž hlavním argumentem matky bylo "ale doma to nedělá!". To už jsem se neudržel a zeptal jsem se, zda to znamená, že doma nenapadá spolužáky, nenarušuje vyučování a nehuláká učitelce do řeči. V tom okamžiku i matka-lvice začala chápat, v čem je rozdíl.
Že to nechápala matka, to bych ještě přijal. Za prvé je laik, za druhé je to její dítě. Ale když podobné rozdíly nechápe člověk, který si hraje na mediálního experta, je to fušeřina do očí bijící. Zvlášť když to rvavá matka nakonec vezme, zatímco "expert" jako kolovrátek opakuje svoji mantru a protiargumenty odmítá vzít v úvahu.
Třískat a třískat víc a/nebo udělat výuku tak, by neměli čas urážet a být násilní.
Expert bude kolovrátkem, dokud mu za tuto "práci" někdo platí. A že platí, to je jisté. Kdo?
Expertovi je úplně u...., že jeho rady jsou neproveditelné, on ve škole nemusí zvládat denně vše , co normální neexpert:-)
rváčko, pokud to bylo míněné na mne, každý učitel, nebo mnoho, nebo někteří, nebo několik málo učitelů ví, že k udržení disciplíny v nedisciplinované třídě je nejlepší mnoho dělání.
nejlepší mnoho dělání...trochu nechápu Vaši výtku pane Tajný. Na nikoho jsem nemířila. Věřte, že to mnohodělání znám velmi důvěrně.K tomu je ale třeba vědět také "co mnoho dělat!!" Znát dynamiku skupiny a jisté psychologické taktiky, aby se zchoulostivělá mládež nepolekala a brala Vás jako "kamaráda" a přijala Vaši hru. Nadelegovanou autoritou nic nezmůžete. Nemám odvahu prohlásit, že za každý útok na svou osobu si může učitel sám. Každá situace je specifická a když neznáte skutkovou podstatu, nemůžete soudit. Nicméně říkám, že zdatnější v jednání mám být učitel (má snad něco vystudováno...) nebo ne? No dost často tedy ne:-(
A že vyjednávat musíme umět je jasné, zákony nás moc nepodpoří...
Sama se učím s každým případem. Že to do důchodu nestihnu všechno umět, je víc než jisté:-)
Pane Tajný,
nevím, koho myslel pan Doležel, ale já měl na mysli lidi, kteří buď už dlouho aktivně neučí, nebo (častěji) neučili nikdy.
Podle některých Vašich reakcí se domnívám, že přece jen aktivně učíte.
"Pane Doležele, mě také překvapuje, že nejste schopen či ochoten nahlédnout, co znamená dodržovat pravidla slušné věcné diskuse. Nicméně obdobnou diskusi jsme vedli již vícekrát, nikam nevede a nemá smysl v ní pokračovat."
Pane Komárku, schopen jsem, ale nejsem ochoten. Ne proto, že bych měl zastydlou pubertu, nebo proto, že chci být sprosťák, ale já s vámi prostě fundamentálně nesouhlasím v definici slušnosti. Ale to už oba víme a skutečně to netřeba znovu rozvádět.
Pane Čapku, kupodivu máte částečně pravdu, nicméně vy jste doteď nebyl schopen nahlédnouti, že skutečnost, že vy sám sebe vidíte jako didaktika (a připusťme hypoteticky, že jím skutečně jste a klidně i že jste odborníkem na vývojovou psychologii - byť oba víme, že minimálně to druhé není pravda, ale to teď není podstatné), neznamená, že jste odborníkem na testování kvality, na statistiku (byť i v minimální míře umožňující pochopení skutečných výstupů vědeckých studií a šetření, nikoliv pouze někým předžvýkané interpretace), že chápete fungování tržních mechanismů, že jste odborníkem na financování školství, či na jeho řízení (byť tedy máte bakalářský titul z jakéhosi školského managementu - když už se bavíme o těch vámi tolik oblíbených titulech). Já se nepasuji do role didaktika, ani psychologa, neříkám vám, jak máte učit rodinnou výchovu, nebo tělocvik, a ani mě to vpravdě nezajímá. Ale do diskuse o tom, zda více vydělávají lidé s humanitním, či lidé s technickým vzděláním se klidně zapojím, protože to přesně spadá do mé odbornosti ekonoma a matematika, zatímco tajnej angličtinář tady rozvíjí nějaké své fantasmagorické představy vybuzené ideologickým článkem údajně popisujícím situaci v USA. Představy podobně fantasmagorické, jaké ráčíte míti vy o světě tam za vysokými zdmi vaší "léčebny". Nebo do diskuse o platech učitelů se klidně zapojím, nebo do diskuse o tom, co je potřeba aby děti uměly, aby byly v praxi úspěšné. Protože to se netýká didaktiky jako vědy, to se týká arbitrárně volených cílů výuky a do toho mám také co mluvit a obávám se, že podstatně více, než nějaký čerpač a návštěvník vrcholků domnělých velehor vašeho ctěného typusu. Já ty lidi do té práce občas přijímám a za mzdy, které podstatně převyšují to, k čemu by se učitelé rádi dostali. Já je v té práci hodnotím. Mám přímý kontakt s klienty, vím jaká je situace na trhu v našem oboru, vím jaký typ lidí nám chybí a jací jsou u nás naopak neuplatnitelní. No a tak se mi pochopitelně nelíbí, když tady nějací poblouzněnci žijící ve svých malých čerpacích bublinkách, nebo ve svých provinčních kumbálcích (míněno tajnej a vaše ctěná veličkost) propagují revoltu proti zlému a ošklivému světu a produkci jakýchsi domněle navždy spokojených pitomečků s názorem a softskily, které nikdo nikdy nezaměstná. No a proto sem chodím. Ne proto, abych radil mistrovi sedmdesatera sedmera umění, jak má radit učitelům v oblasti didaktiky, nebo pedagogiky. Jedinou výjimkou je matematika, protože to, že jste drahý mistře, údajně odborníkem na sněhové koule, sněhuláky, velvyslance, vyslance, metody I.N.S.E.R.T. a metody O.S.E.R., ještě opravdu neznamená, že někoho naučíte matematiku. Tyhle hry si určitě můžete hrát jako vychovatel se zaměřením na tělesnou výchovu třeba v družině, nebo na fotbale, ale k matematickému poznání vás sněhulák, ani děda Lesoň nedovedou. To musí každý sám. Jenže to zase těžko vysvětlovat někomu, kdo je v matematice úplný analfabet a svou jednorázovou vrtulníkovou návštěvou jedné údajné velehory nabyl dojmu, že je futrálem na všechny futrály (řečeno slovy profesora Heřta). Já jím nejsem. Je mnoho oblastí ve kterých jsem úplným laikem. Na rozdíl od vás jsem si toho ale vědom.
Pane Klabale, trefil jste do černého. Mám naprosto stejný dojem. A podle mých omezených zkušeností je to obecný trend aplikace severo- a západo-evropských pravidel na středoevropskou realitu. A to nefunguje. Je to trend nadvlády právníků nad ostatními odbornostmi. Právníků, kteří ani výchově, ani dětem, vůbec nerozumí, ale stejně jako někteří zdejší experti, mají dojem, že když mají titul, tak vědí všechno a to nejlíp. Bez zkušeností, bez znalostí, ale zato s těmi správnými softskily.
"Třískat a třískat víc a/nebo udělat výuku tak, by neměli čas urážet a být násilní."
Když to funguje, tak super. Když to nefunguje, tak holt ztřískat a separovat. Děťátku, které zabodne v patnácti letech vychovateli šroubovák do krku a učitelku zkope ze schodů bych určitě nějakou tu Čapkovu sněhovou kouli, nebo velvyslance, či Ferdu Mravence, či jaké prostoduchosti to ještě vydává za svou specializaci, nedopřával. V extrémních případech je domlouvání zbytečné. A ten systém prostě musí být připraven i na tyto extrémy. Bohužel fyziologická stavba mozku některým lidem neumožňuje nebýti zcela submisivními a to i ve vztahu k dětem. A tyto sluníčkové, pohádkové mozky, prostě přesvědčit nelze. Chybí tam schopnost na tyto argumenty slyšet. A byť je to pár "vychýlených" procent populace, dopřává se jim v našem rovněž vychýleném mediálním diskurzu (jak by řekl vzdělaný Kartous) až příliš velikého prostoru.
Okomentovat