Karel Lippmann: Literární historie a maturita

neděle 29. září 2019 ·

V úvodu budu citovat z několika pramenů. Josef Soukal, předseda Asociace češtinářů (ASČ), v článku Maturitní kánon spisovatelů a literární historie na střední škole (16. 7. 2015) mj. napsal, že „jistý návrat k literární historii, k jejímu komplexnějšímu a částečně také náročnějšímu pojetí, jeví jako logický. Tím spíš, že tato oblast svými přesahy k dalším druhům umění, ke kultuře, ale i k filosofii či k dějinám vůbec u maturity zastupuje humanitní složku vzdělání, její význam se tedy nevyčerpává jedním oborem.“



Karel Lippmann (archvi autora)
Dále cituji z katalogu požadavků: „3.2 (Žák) charakterizuje literárněhistorický kontext literárního díla; zařadí literární dílo do kontextu autorovy tvorby, do literárního / obecně kulturního kontextu; Seznam autorů literárních děl, literárních žánrů, směrů a hnutí vymezuje rozsah vědomostí, jehož osvojení bude ověřováno prostřednictvím didaktického testu z českého jazyka a literatury. Seznam je koncipován jako seznam naukový – jde o výčet literárních žánrů, literárních epoch, směrů a autorů literárních děl, kteří se v úlohách didaktického testu mohou objevovat a o nichž by měl mít maturant základní povědomí. Jednotlivé položky v seznamu nelze chápat jako izolované jednotky, literárněhistorický vývoj je vždy nutné vnímat v souvislostech.“

A do třetice. Eva Kolovrátková (ČT 24, 8. 3. 2019) cituje J. Soukala: „Maturitní zkouška z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka by se vrátila téměř na úroveň před zavedením státní maturity. Kromě jiného hrozí, že část škol nebude ničím regulována a může se vrátit ke staré praxi, kdy drtivá většina maturity testovala literární historii, a nepracovalo se s četbou.“

Co nyní stojí povšimnutí? Především fakt, že maturitní kánon spisovatelů a literární historie má být podle katalogu ověřován „prostřednictvím didaktického testu“. Ten však literárněhistorický vývoj v souvislostech testovat nedokáže. Netuším, jak by J. Soukal testoval „ucelený výklad dějin slovesnosti od počátků k dnešku“, když, jak dále uvádí ve zmíněném článku, „je zřejmé, že pro takovýto výklad pouhý kánon autorů nestačí, a to ani ve spojení s významnými literárními směry a skupinami“. Současně podle něho v případě vrácení ústní maturity školám „kromě jiného hrozí, že část škol nebude ničím regulována a může se vrátit ke staré praxi, kdy drtivá většina maturity testovala literární historii, a nepracovalo se s četbou“. Ptám se, zda je možné pracovat s literární historií bez četby. Jde pak ještě o literární historii? A vzniká literární historie přečtením dvaceti knih, z nichž pouze dvanáct musí být vybráno podle data vydání, ale bez jakékoli další souvislosti? Je na druhé straně možné požadovat od žáka SŠ přečtení tolika knih, aby z toho nějaká kloudná literární historie mohla vůbec vzniknout? Není takovýto výklad maturity a k její současné podobě směřující výuky poněkud zmatečný? Ostatně na stránkách ASČ, jejíž členové jsou v obhajobě obecné struktury současné maturity velice aktivní a nekompromisní, nalezneme v příslušné složce pouze čtyři ukázky interpretace uměleckých textů. Náznak literární historie se objevuje jen ve výkladu „Modlitby pro Kateřinu Horowitzovou“, kde je hlavní hrdinka srovnávána s biblickými postavami Salome a Judith a Brenske s Mefistofelem, dále je pak zmíněn K. Čapek, K. Poláček a E. Hostovský. Ani jedna ze souvislostí však není blíže vysvětlena. Máchův „Máj“ není interpretací v pravém slova smyslu, jde jen o odborně fundovanou analýzu jeho části. Stejně tak se literární historií nezabývá ani výklad „Vznešenosti přírody a „Medvídka Pú“. S ASČ lze ještě spojit i příspěvek J. Kostečky do ČjL, nazvaný „Deset povídek, které zatřesou duší“, ani tam se však s ucelenější podobou literární historie nesetkáme. Nelze proto zjistit, jak si členové ASČ konkrétně představují literární historii ve výuce na SŠ a u maturity.

Chceme-li interpretovat literární dílo, literární historii nemůžeme pominut. Jenže literární historie není vůbec jen literární. Literatura totiž od samotného počátku reflektuje kulturu v nejširším slova smyslu. Tuto reflexi je možné, ba nutné tematizovat, hledat témata podstatná a jejich imanentně literární i obecně kulturní vývoj. Ve středoškolské praxi to znamená propojovat vzdělání získávané ve všech předmětech (bohužel tato podmínka však až dosud není jejich do sebe uzavřeným pojetím splňována) s tematickým i formálním vývojem literatury. Protože četba žáků (nejen jich) má své kvantitativní limity, jsou velice důležité tematicky členěné učební texty a čítanky. Interpretací nelze přirozeně činit absolutní závěry, takto pojatá výuka k nim nemůže dospět, svět literatury (nejen) je otevřený. Podstata i smysl její výuky spočívají v prohloubení schopnosti žáků ji interpretovat a jejím prostřednictvím lépe porozumět světu a životu člověka v něm. Důležité je současně odhalování uměleckého jazyka (a jazyka vůbec) jako základního, nepominutelného prostředku k otevřenému výkladu světa, přesahujícímu smysly vnímanou skutečnost i dosavadní obsah lidského poznání a nazírání na skutečnost. Pouze skrze jazyk si svět uvědomujeme a o světě myslíme. Svět, myšlení a jazyk tvoří neodlučitelnou triádu.

A nyní alespoň jedna konkrétní ukázka literární historie. Začněme opět citacemi:

- Zemřít, spát 
a dost, už nebýt! 
V spánku najít klid 
po strastech duše, po tisíci ranách 
strpěných zaživa. To by byl cíl, 
po jakém možno toužit - zemřít, spát!“ 
(Shakespeare: Hamlet)

"Kdežs pak byl, synu můj? Kdes byl tak dlouho? Kudys chodil? Čehos v světe hledal? Potěšení? I kdežs ho hledati měl než v Bohu? A kde Boha než v chrámě jeho? A který chrám Boha živého než chrám živý, kterýž on sobě sám připravil, srdce tvé vlastní? Díval jsem se, synu můj, kdyžs bloudil: ale již jsem se déle dívati nechtěl, přivedl jsem tě k sobě, tebe do tebe uveda. Nebo tu jsem sobě zvolil palác k bydlení svému: chceš-li tu bydliti se mnou, najdeš tu, čehožs v světě nadarmo hledal, pokoj, utěšení, slávu a sytost všeho, toť slibuji, synu můj, zklamán nebudeš jako tamto." (Komenský: Labyrint světa a ráj srdce)

„Jsi jako hora, jež se k výši vzpíná 
nad nízký výpar plný zemské tíže; 
kdo bydlí v sídle tvém, ten země zapomíná, 
je dále od lidí, však u Boha je blíže.“ 
(Březina: Chvála samoty)

„Úplně osamocení lidé, sami s příšernými obludnostmi, budou pobíhat po ulicích, projdou těžkým krokem přede mnou, s upřeným pohledem, budou prchat před svými neduhy a ponesou si je s sebou, s otevřenými ústy a jazykem-hmyzem třepotajícím křídly. Pak vybuchnu smíchy, i kdybych měl tělo pokryté špinavými, ošklivými strupy, jež by se rozvíjely v květy z masa, ve fialky a pryskyřníky. Opřu se o zeď a budu na ně pokřikovat: „Kam jste dali svou vědu? Kde je váš humanismus? Kam se poděla vaše důstojnost myslící třtiny?“ Nebudu se bát - rozhodně ne víc než v této chvíli. Což to nebude stále ještě existence, variace na existenci? Všechny ty oči, jež budou pozvolna ujídat obličej, což nebudou přespočetné, určitě, ale o nic víc než ty dvě původní oči. Existence se bojím.“ 
(Sartre: Nevolnost)

 „Slunce pralo stejně jako ten den, co jsem pochoval maminku, a stejně jako tehdy mě pálilo nejvíc čelo, v němž mi pod kůží všechny žilky tepaly naráz. Úpal se už nedal snést, a tak jsem se pohnul kupředu. Věděl jsem, že je to bláznovství, že se jedním krokem slunce nezbavím. Přesto jsem udělal ten krok, jediný krok dopředu. A tentokrát Arab, pořád vleže, vytasil nůž a nastavil ho v slunci proti mně. Na oceli se rozstříklo světlo a do čela jako by mě zasáhla dlouhá jiskřivá ocel. Zároveň pot slitý v obočí mi stekl všechen najednou na víčka a potáhl je teplou hustou clonou. Za tím závojem slz a soli mi oči osleply. Už jsem nevnímal nic než sluneční činely na čele, a nezřetelně taky třpytivý oštěp vytrysklý z napřaženého nože přede mnou. Ten hořící šíp mi ohlodával řasy a bolestivě ryl do očí. To byla chvíle, kdy se všechno zakymácelo. Z moře se vyvalil hustý řeřavý oblak. Nebe jako by se po celé délce otevřelo a chrlilo oheň. Celá má bytost se napjala a já zaťal ruku na revolveru. Kohoutek povolil, prst mi sjel na hladké bříško pažby, a teď, v tom suchém, ohlušujícím třesku, všechno začalo. Setřásl jsem pot i slunce.“ 
(Camus: Cizinec)

 Co je společným tématem těchto ukázek? Je to přímo nevyslovená, v textu skrytá, ale podstatná otázka, zda je vesmír buď absolutně nekonečný (G. Bruno), či naopak konečný (např. B. Riemann). A jak nejistotou a strachem, jež v lidech tato otázka vyvolává, jsou ovlivňovány jejich myšlení a činy. Jak se svým životem nakládá člověk respektující absolutno a jak ten, kdo v absolutno nevěří.

Hamleta život trýzní, současně však má hrůzu z nejistoty vyvolané neurčitelnou a nepoznatelnou vzdáleností mezi životem a smrtí, vzdáleností plynoucí z Brunova pojetí vesmíru.

Křesťan Komenský jistotu naopak nachází v „Ráji svého srdce“. Opouští však nejen přirozený svět, ale i živého člověka, tím se mu stává bohočlověk Ježíš.

Rovněž křesťan Březina rozluku s člověkem zcela otevřeně přiznává a pokládá ji za cestu k hledání spásy.

K absurditě se naopak obrací v absolutno nevěřící Sartre. Boha uznat nehodlá, proto mu nic jiného nezbývá. Vše, co je (především pak člověk) je absurdní. To platí i pro geometrický útvar či matematický vzorec. Absurdní svět a člověk ale jsou. Člověk, na rozdíl od zvířat a věcí, existuje, protože se může postavit proti světu. Absurditu tím však neodstraní, proto se existence bojí.

Camus se v absurdním světě stává cizincem. Vražda, kterou spáchá, jako by nebyla dílem jeho rozhodnutí. Je způsobena obrovskou, nepřekonatelnou a absurdní silou prostoru, ve kterém se v určité chvíli ocitl a který ho, zcela bezmocného, sevřel.

Podobných témat a souvislostí lze v literární historii najít mnoho. Nejde o stanovení jejich konečného výčtu ani o vyčerpání jejich obsahu „do dna“. To není ani možné. Důležité je, aby se člověk dokázal v těchto souvislostech orientovat, aby z nich vzešlým porozuměním dokázal odpovědně řešit pestré životní situace a aby takto kultivoval svůj rozum i cit. Jazyk a literatura mají v tomto smyslu nezastupitelnou úlohu. Škola by to měla respektovat.

10 komentářů:

L.snirch řekl(a)...
29. září 2019 8:04  

"Podstata i smysl její výuky spočívají v prohloubení schopnosti žáků ji interpretovat a jejím prostřednictvím lépe porozumět světu a životu člověka v něm. Důležité je současně odhalování uměleckého jazyka (a jazyka vůbec) jako základního, nepominutelného prostředku k otevřenému výkladu světa, přesahujícímu smysly vnímanou skutečnost i dosavadní obsah lidského poznání a nazírání na skutečnost. Pouze skrze jazyk si svět uvědomujeme a o světě myslíme. Svět, myšlení a jazyk tvoří neodlučitelnou triádu."

Maturita moje 1980 (zkouška z literárního dějepisu, navíc stran 20. století cenzurovaného) i dnešní byla vždy formální, k uvedeným cílům sama o sobě nevedla a vést nemůže. Vždy záleží jen a jen na štěstí, jakého učitele máte.
Když osobnost (jako měl štěstí já v roce 1976), doberete se k cílům, které pan Lippmann uvádí.
Anebo splníte jen požadavky maturity, formálně a často i pragmaticky. Je to ale škoda.
Matematika to má stejně.
Když máte učitele osobnost (opět jsem měl obrovské štěstí), matematiku pochopíte a v životě vám bude přínosem. Nebo se ji jen na maturitní (či jiný) test nějak našrotíte a v životě vám bude k ničemu.
Žádný test, žádný katalog nic sám o sobě negarantuje a nezajistí. Bohužel spíše často výuku s pochopením zničí, protože se plní cíle katalogu a ne smysl literatury či matematiky.
Návrat maturit do škol zvětší šanci, jak poskytnout vzdělání. A spíše kontrolovat kvalitu škol.
Jednotná maturita je podle analýzy výsledků 9 ročníků slepá cesta. V matice určitě. V češtině si myslím taky.

E.Kocourek řekl(a)...
29. září 2019 10:20  

Souhlas L.snirch. V češtině slepá cesta zcela určitě. ////

MZ-UZ z češtiny je příšerný paskvil a tím, že na té zkoušce vrchnost trvá, se potvrzuje, že
1) vrchnost netuší, co se na školách odehrává,
2) vrchnost je úplně blbá,
přičemž jedno nevylučuje druhé. ////

Josef Soukal řekl(a)...
29. září 2019 12:21  

Pane Lippmanne,

nevím, proč jste si pro svůj další -xtý - výpad proti ASČ vybral web, na který z principiálních důvodů nepřispíváme, resp. kam přispíváme jen zcela výjimečně, a proč se vůbec snažíte vyvolat polemiku, když jsme Vám opakovaně dali najevo, že nehodláme vést nekonečné a úmorné diskuse, které s železnou pravidelností vedou k tomu, že znovu a znovu poukazujeme na Vaše omyly a vytáčky a Vy místo věcné odpovědi uraženě tvrdíte, že jsme Vaše vývody údajně zkreslili. Na Váš zdejší článek v krátkosti odpovím jinde během několika dní, odkaz zde zveřejním.

Karel Lippmann řekl(a)...
29. září 2019 13:13  

Pane Soukale,

doslovné citace Vašich výroků není žádný výpad a na stránkách ASČ jsou ve složce určené pro "interpretaci" čtyři zmíněné ukázky. Vy sám jste žádnou interpretaci nepředložil. To vše jsou holá fakta. Stejně tak jsou holým faktem citace z katalogu požadavků. Diskutovat kdekoli s Vámi budu až tehdy, kdy přestanete úmorně znemožňovat věcnou a smysluplnou debatu svými sofismaty, jejichž prostřednictvím se umně a neúnavně snažíte vyklouznout z konkrétní podoby polemiky. Na žádné, zdůrazňuji na žádné mé omyly a vytáčky jste dosud ani náznakem věcně nepoukázali, a to z prostého důvodu. Sami totiž nic věcného nepředvedete. Máte možnost zkusit to teď. Např. samostatně interpretovat dané téma a doložit, v čem se mýlím.
Vaše "principiální důvody" jsou směšné a vůbec nic Vám není do toho, kde své texty zveřejňuji. A nevymýšlejte si mou uraženost. Nikdo ale ode mne nemůže žádat, abych reagoval na kdejaký neustále se beznadějně opakující a ničím konkrétním nedoložený, předsudečný nesmysl.

Michal Komárek řekl(a)...
29. září 2019 14:07  

reakce na pana Soukala

Z pohledu České školy jsou ty "principiální důvody" neochota smířit se s tím, že Česká škola odmítá urážlivé, agresivní, nevěcné... diskusní příspěvky. Že odmítá porušování diskusních pravidel a požaduje alespoň elementární slušnost a věcnost.

Věcné příspěvky pana Soukala tu jsou samozřejmě vítány.

Pavel Doležel řekl(a)...
29. září 2019 17:30  

"Co je společným tématem těchto ukázek? Je to přímo nevyslovená, v textu skrytá, ale podstatná otázka, zda je vesmír buď absolutně nekonečný (G. Bruno), či naopak konečný (např. B. Riemann). A jak nejistotou a strachem, jež v lidech tato otázka vyvolává, jsou ovlivňovány jejich myšlení a činy. Jak se svým životem nakládá člověk respektující absolutno a jak ten, kdo v absolutno nevěří."

Nechci se nechat ani křesťany, ani nikým jiným, vmanipulovávat do údajné nejistoty a strachu, které by ve mně měla vyvolávat otázka konečnosti vesmíru. Nevyvolává. Manipulativní snaha roztřídit lidi na ty, kteří respektují absolutno (rozuměj - na ty, chovající se morálně) a ty ostatní, kteří absolutno nerespektují, mne nutí po lippmannovsku zvolat - "třídím, tedy jsem - učitel".

Petr Portwyn řekl(a)...
29. září 2019 20:07  

Pan Doležel
Mně osobně přijde myšlenka konečnosti Vesmíru o dost útěšnější, než Kelvinova "tepelná smrt" v nekonečné neměnnosti, kdy se nic neděje... Nicméně to jen na okraj k Vašemu "neděsí".

K stati samé se vyjadřovat nemíním, nebudu žvanit do něčeho, čemu nerozumím. Zda se úryvky týkají nebo netýkají otázky konečnosti Vesmíru, nepoznám, nemohu se však zbavit jistého podezření, že si kdosi z kohosi dělá legraci :o)

Karel Lippmann řekl(a)...
29. září 2019 20:16  

Co naplat, musím se přiznat. Odhalil jste mě, pane Portwyne.

PP řekl(a)...
29. září 2019 21:55  

Z určitého aspektu, a nejde úplně paušalizovat, by se dalo s překvapením dojít k poznání, že ne zrovna všechny, ale tento předně, lze plně odsouhlasit. Už jsem si myslel, že to není nic, čeho bych se nemohl nedočkat, avšak stalo se.

To je tak vždy, když předpoklady ne úplně předbíhají důsledky svých příčin. Ono totiž je interpretovat a interpretovat a už vůbec třeba poezii. Myslím, že tohoto bychom se vzdávat neměli. Dost to přispívá k porozumění.

Josef Soukal řekl(a)...
16. října 2019 9:06  

Avizovaný článek: Literární historie jako kladivo na maturitu? Jen trefa do vlastního palce

https://www.ascestinaru.cz/josef-soukal-literarni-historie-jako-kladivo-na-maturitu-jen-trefa-do-vlastniho-palce/



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.