„Náš poslední sněm se zabýval revizemi rámcových vzdělávacích programů, na které se chceme zaměřit. Vidíme šanci trochu ovlivnit, co se v hodinách učí. Pak by se konečně mohl změnit přístup studentů k vzdělávání... Aktuálně se velmi zabýváme tím, čeho se studenti bojí nejvíce – zavedení povinné maturity z matematiky,“ říká v rozhovoru pro server Česká pozice Veronika Elznicová, 18letá studentka gymnázia a první místopředsedkyně České středoškolské unie.
Veronika Elznicová (facebook.com) |
Máte skutečně z matematiky až takový strach?
Já z ní ještě maturovat nebudu. Chápu ovšem studenty, proč se tohoto kroku tolik obávají. Když vidíme, kolik těch, kdo si maturitu z matematiky vybrali dobrovolně, při zkoušce propadlo. Jsou studenti, kteří se v tomto předmětu ukazují jako méně nadaní, jiní více. Neříkáme, že matematika není důležitá. Vzhledem k tomu, jak se v současnosti vyučuje, je pro méně nadané studenty maturita z matematiky velmi stresující.
Hodiny matematiky nepřijdou studentům dost kvalitní?
Nemáme tolik učitelů, kteří nám matematiku vysvětlí tak, abychom ji skutečně pochopili.
Poslední dobou se také stále více skloňuje, že je nemalý podíl učitelů před vyhořením. Narážíte na takové kantory?
Rozhodně. Je to zásadní problém. Studenty nebaví, co se učí v hodinách, protože je vede kantor, kterému jeho práce už nedává smysl.
Slyšeli jste někdy z úst učitelů větu: Vy se máte učit, ne nám mluvit do práce?
Slýcháme to dost často. Snažíme se jim vysvětlit, o co nám jde. Dost často si berou věci, na které upozorňujeme, osobně. Ale i to je známka toho, že někdo naše slova vnímá.
Celý rozhovor naleznete zde
21 komentářů:
Škoda, že ČS nevybrala k citaci z celého hovoru taky otázku o tom, jak studenti vidí hodnocení své práce. Sl. Elznicová vyjádřila důležitou potřebu studentů - aby dostávali víc zpětné vazby přímo v hodinách, při svém učení. Jsem rád, že si jejich spolek tohle uvědomuje, takové hodnocení nejvíc pomáhá k lepšímu učení. Ovšem není obecná shoda v tom, jaká zpětná vazba to má být a jak se naučit ji podávat i přijímat.
A slečně i spolku bych navrhoval, aby se domluvily a kvůli možným kritikům nepoužívaly slov, že výuka někoho nebaví - vidíte rozdíl v tom, kdyby se řeklo, že Vás výuka nezaujala, že učivo nebo jeho podání nejsou zajímavé? "Bavení" se bude od odpůrců změn snadno kritizovat a zazlívat, ale kdyby měli tvrdit, že výuka přece nemusí být zajímavá, museli by o tom začít víc přemýšlet.
18letá studentka gymnázia není studentka ale žákyně, titulek jest tudíž matoucí
To je ten problém. Titulek je matoucí. Ale matoucí je i vystupování středoškolské unie. Pohled na výuku 18. leté studentky gymnázia je jiný než pohled 15-tiletého učně. Uvědomělá studentka gymnázia může říkat, že ji výuka některého učiva či předmětu nezaujala a může s tím i něco dělat. Protože jinak (předpokládám) se učí a připravuje na další studium na VŠ. Učeň, ten to bude říkat pořád. Protože práh zaujetí pro vzdělávání má za 9 let na ZŠ posunut úplně někam jinam. A jeho zaujetí směřuje k uspokojování základních potřeb. Jediným cílem je co nejmenší námaha. A teď záleží na státu, kde nastaví tu hranici pracovitosti a flákání. Kde je ta mez, kdy už prolézání za 4 v pohodě nestačí k zisku papíru. Dnes je ta hranice hodně nízko - maturita 76% populačního ročníku z toho nějaké procento neudělá matematiku - tedy určitě přes 70% projde přes současnou státní maturitu mnozí v pohodě 4 roky za 4. Bez větší námahy. U učebních oborů je to podobné - tam je jistá úmrtnost u závěrečných zkoušek. Jaké procento absolventů SŠ má úroveň, která stojí za řeč?
Žák střední školy vazbu v hodinách dostává - aspoň u slečnou tak neoblíbené matematiky určitě. Přece hodina nevypadá tak, že je výklad a dost. Když žáci počítají, tak buď společně (tj. jedenu tabule, zbytek v lavici), nebo samostatně, ale výsledky znají, a v případě nejasnosti se zeptají a dostanou informaci, co je třeba udělat jinak.
Nerozumím tomu "trestání". Čím mají být žáci gymnázia na hodině trestáni? Tou pětkou za nedodělaný úkol? Já myslel, že žáci úkoly dělají... přece jsou zodpovědní a pečliví! Za to, že žák úkol zkusím rozpracuje a neuspěje, jsem nikdy pětku udělit neviděl. Jen za to, že se na to vybodl.
(Jinak samozřejmě není pravda, že na hodinách se dávají jen pětky... aspoň u nás ne.)
Souhlasím s panem Hausenblasem, že spojovat vzdělávání s "bavením" je nevhodné. Žáci a studenti by se měli ptát po smyslu toho, co se mají učit. Nemohou to určovat, nemohou být ale jen pasivními příjemci toho, co je jim ordinováno. Mají plné právo se ptát, proč se to či ono mají učit. A vůbec nestačí odpovědi typu: Patří to ke všeobecnému vzdělání. Co kdybys to někdy v životě potřeboval. Ty odpovědi musí být mnohem důkladnější a musí se týkat každého učiva. A učitel je povinen smysl své práce vysvětlovat, i když se žáci a studenti neptají. To, že mají někdy na vzdělání naivní a nepřijatelné názory či jsou laxní, není jejich vina. Je to vina tradičního školského systému, který s tím nepočítá. Proto jsou velice problematické i postoje rodičů, kteří jsou rovněž jeho "odchovanci". Začít musí škola. Je to její úkol. Je neobhajitelné odvolávat se na nezájem žáků a nepřijatelné tlaky rodičů. Jistě že řada žáků či rodičů ani ta nejpřesvědčivější vysvětlení nevezme za své. Přesto je škola povinna je poskytnout. V celku svého učebního plánu i v jednotlivých předmětech. K tomu rozhodně nestačí příliš formální ŠVP. A nestačí hledat vysvětlení jen od školy a učitelů, je nutné ptát se i státu a jím řízených organizací, dnes zejména Cermatu.
Jestli vzdělanost neklesla právě kvůli takovým zvrácenostem, jako "žák má právo se ptát proč" a učitel "má povinnost vysvětlovat". Od té doby, co se matematika už na prvním stupni vysvětluje, od té doby ji nikdo neumí. Jak vysvětlit, že matematika na prvním stupni je v pochopení mnohem složitější, než naučení počtů? Právě proto se jmenovala "počty".
Pane Lippmanne, vaše myšlenky jsou nebezpečné a stejné způsobily současný stav.
Učitel by měl žákům říci, "k čemu to je" - kvalifikovaný pedagog s tím nemůže mít problém. Když už nic jiného, tak se dá říct "je vyzkoušené, že tahle látka pomůže vaší schopnosti myslet a sousředit se", což u matematiky a přírodních věd obvykle platí. Navíc se dá říct např. "vy tady ještě použití nevidíte, ale v dalším ročníku se naučíte (doplňte), a s tím se už dá počítat leccos". Humanisté jistě mají podobné obraty v zásobě také.
Ovšem měl by to u tématu vysvětlit jednou a nerochnit se v tom každou hodinu, protože většina dotazů "a k čemu nám to budééé" je ve skutečnosti informace "nám se nechcééé".
Termín "zajímavá výuka" je strašně relativní. Pro někoho je zajímavé řešit logaritmické rovnice, jiný se nudí i u hlavolamů... Výuka Ma/přírodních věd má být pestrá formami práce (zejména v nižších ročnících), má být logicky sestavená a má dávat zpětnou vazbu, kdy žák vidí, co už dokáže. Ovšem ani takto správně postavená výuka nemusí nutně žáka zajímat, zejména pokud žák nechce.
P. S. Jinými slovy, všechno je vina školského systému. Buď ohloupil děti samotné, nebo jejich rodiče, prarodiče atd. Neučitelé (žáci, rodiče) chyby nedělají a mýlit se nemohou, a pokud ano, tak jen proto, že je to ve škole špatně naučili. A já blbec myslel, že za všechno zlo světa může Klaus...
Já bych strašně rád, kdyby nám pan Lippmann vysvětlil smysl jím produkovaných "interpretací" uměleckých textů. Já rozumím tomu, k čemu je mi schopnost řešit logaritmické rovnice - je to základní součást výpočetního aparátu pro odvozování výsledků v oblastech od financí, přes výrobu, až po stavebnictví, nebo informatiku. Už třeba ta i zde tolik citovaná lineární regrese, nebo její zobecněné verze vedou k maximalizaci logaritmu věrohodnostní funkce vzhledem k hledaným parametrům. Rozumím tomu, k čemu je mi znalost řešení soustav rovnic. Ale stále jsem nepochopil, k čemu je mi produkce náhodných posloupností povrchních asociací nasazených neuměle na jakýsi umělecký text. Chci-li vyjádřit jednoduchou myšlenku - tak jako pan Lippmann, učiním tak přímo a nepotřebuji kolem toho dělat opičárny se zborceným harfy tónem.
Pane Doležele, Vaše záliba v Máchových verších přinesla nebývalé interpretační plody. V kontextu Vašich příspěvků se totiž podařilo z oxymóra "zborcené harfy tón" udělat analogii. Jen pořád nevím co s oxymórem "mrtvé milenky cit". Ale Vy na to jistě přijdete.
Pane Portwyne, za všechno můžou lidé. Marná sláva, jsme od narození nedokonalí. Proto mj. chodíme do školy. Ta by nás měla vylepšit. Proto Komenská nazval vzdělání "nápravou věcí lidských". To je naše povinnost.
Čistě ze zájmu - kde prosím Komenský nazval vzdělání "nápravou věcí lidských"?
A ten dodatek o povinnosti je Váš?
Komenského nedokončené dílo se jmenuje "Všobecná porada o nápravě věcí lidských". Napsal je s tímto záměrem: "Ještě nikdy od samého pádu světa až dodnes neovládala lidské mysli tak veliká tupost, aby nepoznávali svých nedostatků a necítili nad nimi lítost, aby netoužili po nějaké změně k lepšímu, a dokonce našli se i v každém národě a za každých okolností vzdělaní a odvážní mužové, kteří se snažili ze všech sil o nápravu. Nikdy však až dosud neusilovali o nápravu všech závad všichni lidé."
Všeobecná
Promiňte, to dílo mám i znám. Protože jsem tam nic takového nikdy nenašel (vzdělání je nápravou věcí lidských), proto jsem se ptal.
To je ta vaše interpretace? Vymyslet si význam a napasovat na něj, co jste kde četl?
PP, protože dílo je dedikováno slovy - „Pozdrav učeným, zbožným a vznešeným mužům, SVĚTLŮM EVROPY!“, zcela jistě není určeno těm, kteří v něm o vzdělání nejsou schopni nic nalézt.
Je to vůbec možné?
Končím s podobnými hrůzami.
"Končím s podobnými hrůzami."
To by bylo fajn, pokud by "hruzy" i "koncit" neslo chapat ruznymi zpusoby…
Nojo, ženy do "nápravy" nemají co kecat, těch se to netýká.
A taky nezbožní a nevznešení.
Jen aby nám ještě někdo zbyl, koho se to vlastně týká...
Pořád v tom nemám jasno. Napsal jste:
Proto Komenská nazval vzdělání "nápravou věcí lidských"
Kde tak, prosím, učinil? Když ani on sám nepovažoval vzdělání za spasení.
Jediná hrůza na tom všem je, že bez ladu a skladu skládáte slova do vět, aniž byste si všiml, že fabulujete.
stát musí mít strategii společensko-eknomického vývoje ve společnosti min na 30 let dopředu,z ní se odvíjí strategie vzdělávání,
vzdělávání se musí provozovat jak v sektoru státním tak i v soukromém
cílem státních škol je:
1/ zabezpečit fungování státu (účedníci,učitelé,hasiči,policajti,doktoři)
2/umožnit lidem realizovat se (přežít) v soukromé sféře (především služby)
vše ostatní je pak sférou privátní,pokud chce soukromá firma odborníky nechť provozuje učiliště nebo ať si od státu tyto odborníky kupuje
Okomentovat