„Děti, které zažívají násilí na svých blízkých, mohou být násilní ke svým sourozencům, ke spolužákům ve škole, k domácím mazlíčkům. Někdy se to vrací i transgeneračně, že dospělí, kteří zestárnou a stanou se z nich senioři, potom zažívají násilí od dětí, které byly bity, když byly malé,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz terapeutka Petra Wünschová.
 |
| Petra Wünschová (centrumlocika.cz) |
V Česku je rozšířené rčení „škoda každé facky, která padne vedle“. Jak člověk pozná hranici mezi „výchovnou“ fackou a domácím násilím?
Žádná facka není výchovná. Fyzických trestů se dopouští většina rodičů, ale je důležité vědět, že většinou pramení z bezmoci. Že to není výchovný prostředek, který by z dětí vychovával někoho, kdo bude méně agresivní, bude mít méně problémů s násilím nebo méně psychických problémů. Opak je pravdou.
Fyzickými tresty nedosáhneme ani větší poslušnosti dítěte. Mají okamžitý účinek, to je důvod, proč je používáme. Řada rodičů se však domnívá, že to je nejlepší způsob, jak stanovit dítěti hranice. Pevné hranice dítě určitě potřebuje, ale existuje mnoho jiných způsobů, jak je nastavit. Například dobrou komunikací.
V čem se Česko od zbytku Evropské unie liší?
V Česku jsou velmi špatně dostupné služby pro děti, které násilí zažívají. I služby běžného psychologa, klinického psychologa nebo psychiatra. Jsou tam dlouhé čekací doby a jejich dostupnost je z mého pohledu alarmující. Nedávno jsme dělali analýzu našich klientských dat v centru Locika a zjistili jsme, že může trvat až roky, než se dítě v Česku dostane k pomoci. A to od okamžiku, kdy někdo kompetentní v rodině zjistí, že k násilí dochází.
Celý rozhovor naleznete zde
.png)
12 komentářů:
Mám pro paní terapeutku překvapivou novinu: děti jsou násilné vůči sourozencům a vůči domácím mazlíčkům i tehdy, kdy ŽÁDNÉ násilí od dospělých nezažily ani vzdáleně! ////
Jaký další účinek si paní terapeutka slibuje od své pošetilé nenásilné taktiky? Odsud to vypadá, že netuší, o čem mluví. ////
Paní terapeutka podobně jako všichni aktivisté tohoto druhu podceňuje genetiku a nadřazuje výchovu jako hlavní moment vývoje jedince.
Samozřejmě. Jinak by mohlo lidi třeba napadnout, že terapeutky tohoto ctěného typusu jsou k ničemu. Je potřeba lidem vymýt mozky a poradit jim, aby si hlavně nechali neustále někým radit. Což souvisí opět s tím, že pro aktivisty a humanitně vzdělané není a nebude dost odpovídající práce. Musí se tedy snažit alespoň propagovat nepostradatelnost svých "služeb". Na všechno je nam treba špecialistou-na výchovu dětí, na politický názor, na vzdělávání dětí, na partnerské soužití, na duchovní rozvoj, na víru v to pravé, na komunikaci a v neposlední řadě na úklid kuchyně po vánočních svátcích, kterýžto se dozajista podstatně liší od úklidu po jiných svátcích, či dokonce úklidu tzv. běžném, či dkonce každodenním. Na každou kravinu potřebujeme jednoho kecala, jednoho radila a jednoho aktivistu.
Pane Doležele, zdá se, že jste přes "svátky míru a pohody" načerpal trochu další arogance a nenávistnosti, jak o tom svědčí i Váš druhý čerstvý příspěvek. Diskutujte, prosím věcně a bez urážek!
Když už titulek článku je manipulativní, co si myslet o zbytku?
První manipulací je slovo "facka". Zužovat JAKÉKOLI fyzické působení na dítě na "fackování" je demagogie. Vědomá demagogie - i krasoduch musí vědět, že lehké plácnutí přes plenky batole nebolí, natož aby mu nějak ublížilo.
To, že paní matlá dohromady násilí mezi partnery a "výchovné" plácnutí, je druhá manipulace. Článek je o výchově dětí, jak s tím souvisí azylové domy?
Myslím, že lehké plácnutí přes pamprsky některým poučovatelům s klapkami na očích není na škodu veřejnému zájmu ani těm plácnutým (včetně mne:). Děkuji všem, kteří to (nejen) v této diskusi občas citlivě dělají.
Žádná facka není výchovná, míní terapeutka. Násilní většinou bývají muži.
Tohle se tedy domnívá (míní) jedna paní psychoterapeutka z Centra Locika. Podívejme se na to z věcného hlediska:
Výchova (nebo též edukace) je cílevědomá, plánovitá a všestranná činnost směřující k přípravě člověka pro jeho společenské úkoly a osobní život.
Z věcného hlediska je snad každému jasné, že výchovné plácnutí je výchovný prostředek, který někdy může a jindy zase nemusí pozitivně zafungovat. Uznávají a upozorňují na to i významní pedagogové, psychologové a psychiatři.
Násilní většinou bývají muži.
Paní terapeutka se evidentně mýlí: Násilí je fyzické, psychické, sociální (včetně ideologického), ekonomické atd. Všeobecně se ví, že muži nejsou celkově agresivnější (násilnější) než ženy. Jejich agresivita má možná trochu jinou strukturu, ale není celkově větší než u žen. O tom, že ženská agresivita není menší než mužská by mohli dlouze vyprávět nejen psychologové, pedagogové a psychiatři. Řekl to například i známý advokát Tomáš Sokol, když prohlásil,
"že jazyk Istanbulské smlouvy je trochu zvláštní. Je spíš ideologický, hovoří o letitém násilí mužů vůči ženám, je to jakoby genderově podmíněno, to znamená, že jakoby se muži už rodí rovnou s tím, že už když se postaví na zadní v jednom roce věku, tak musí zmlátit nějakou holčičku, což mi připadá poněkud přes čáru...
...ta úmluva je na můj vkus příliš orientována na ochranu žen, ale už z mé praxe, z krátké doby, kdy je postihováno tzv. domácí násilí, mám přibližně stejně případů, kdy lidově řečeno žena mlátí muže a muž mlátí ženu. Oni si nemají co vyčítat."
Mám dojem, že paní psychoterapeutka by se mohla víc lidsky i odborně zamyslet, než vypustí do světa něco tak povrchně (ideologicky?) nepravdivého, jako jsou některá autoritativní tvrzení v jejím článku. Jejímu dotovanému "obchodu" ani veřejnému zájmu by to, myslím, neuškodilo.
J.Týř
Vzdělaný člověk by měl mít následující vlastnosti:
1) Být si vědom svých omezení.
2) Být odborníkem v nějaké oblasti.
3) Mít všeobecný přehled.
Tragédie školství propagovaného tajnými, Kartousy a Lippmanny spočívá v tom, že decimují nejen bod 2), ale naprosto zásadně i bod 1). Vzdělání je ale bohužel pro ně poněkud složitější podstaty, než pouze jednoduchá přímá úměra typu - čím více toho vypiju, tím více budu nalitý. Je nezbytné, aby školství řídili lidé, kteří ve svém vzdělávání došli dále než jen k přímé a nepřímé úměře a jsou si vědomi složitosti celého systému a hlavně mechanismů, kterými se řídí.
Paní "terapeutka" vystudovala někde nějakého bakaláře a už se cítí býti dostatečně expertní k tomu, aby rozdávala obecná moudra všem. Já nejsem žádný psycholog, natožpak dětský, ale mám vlastní a nyní i nevlastní dceru a vidím, jaké jsou mezi těmi dětmi rozdíly. Paní terapeutce by vysvětlila moje nejlepší kamarádka, soudní znalkyně v oboru dětské psychologie, která ve své praxi řešila desítky extrémních případů, od domácího násilí, týrání dětí až třeba k utýrání, ale také třeba situace, kdy blonďatý chlapeček tuším asi osmiletý, vyvraždil brokovnicí celou svoji rodinu, že její naivní, laické představy o výchově, opravdu nejsou nic jiného, než jen ubohou ideologií. Všimněte si také toho, že to spolu sovisí. Tihle lidé bez odpovídajícího vzdělání a zkušeností, mají tendenci propagovat panacei - jednoduchá řešení pro všechny. Dělají to léčitelé, dělají to i tito novodobí vzdělávací aktivisti. A je jedno, jestli je to zrovna nějaký chlorid draselný, který zabere na všechno, včetně rakoviny, cukrovky, roztroušené sklerózy přes Alzheimera a Parkinsona až třeba po ateriosklerózu, nebo zda jde o Pí vodu, diamantovou vodu, nebo univerzální výchovu "nemlácení". Ano, velkou část dětí je hřích fyzicky trestat. Pak je ale část dětí, která nic jiného, než fyzickou sílu, není schopná vnímat jako autoritu a je nesmyslné to svádět na pozorované násilí, protože se člověk dostává do sporu vejce vs. slepice. Pak je část dětí, která zase to jemné násilí na své osobě vnímá pozitivně, protože jde o pozornost, kterou z nějakého biologického důvodu jejich mozek prostě vyžaduje, případně pak mohou být masochisté - také jsem takové děti zažil. Jsou děti, kteří si pro těch pár facek vyloženě záměrně jdou, protože potřebují nějaký konflikt k uspokojení svých aktuálních potřeb, atd. Z mého pohledu je podstatou výchovy jedno jednoduché pravidlo, které odlišuje výchovu od týrání. A tím pravidlem je to, zda vychovatel v každém okamžiku působí výchovně tak, že neuspokojuje vlastní frustrace, vlastní agresi, vlastní obavy, ale jedná zcela v souladu s tím, co považuje za výchovné. A jestli to zrovna v daném okamžiku znamená pohlavek, zákaz, nebo nějakou hodinovou rozmluvu s vychovávaným o tom, kterak házení kamenů po důchodcích je fuj, to už si musí každý zvolit sám. Představa, že ta hodinová rozmluva je vhodná pro každé dítě, je ale tak naivní, až je hloupá a nebezpečná. Mimochodem, kolik dětí již paní aktivistka sama vychovala a co tyto děti dělají?
Tihle lidé bez odpovídajícího vzdělání a zkušeností, mají tendenci propagovat panacei - jednoduchá řešení pro všechny. Dělají to léčitelé, dělají to i tito novodobí vzdělávací aktivisti...
No, možná bych některým schopným léčitelům neubližoval jejich srovnáváním s některými hloupými výchovnými aktivisty.
Pan Doležel si dal tu práci a rozebral dopodrobna ten článek. Z rozboru je jasné, že v článku obsažená tvrzení jsou dílem nepravdivá a dílem zavádějící, takže celý článek je nepravdivý, zavádějící a nesmyslný. Respektive se tak jeví těm, kdo souhlasí s argumenty pana Doležela. ////
Vidím tu dva problémy. První problém: Lze připustit, že část populace ty páně Doleželovy argumenty nezná? Nebo Nechápe? Nebo neuznává? Prostě žije ve světě převrácených hodnot, kde naše nepravda je pravdou a co pro nás je nesmyslem, je jejich krédem? Odhaduji, že do jisté míry to asi je třeba připustit. ////
Druhý problém: Lze připustit, že ta část populace, pro které naše nepravda je pravdou a co pro nás je nesmyslem, je jejich krédem, si neuvědomuje, že se pohybují v problematice přinejmenším sporné a diskutabilní? ////
Je zřejmé, že autorka článku si to neuvědomuje. A svoje nesmysly a nepravdy prezentuje upřímně a bezelstně. ////
Nicméně odhaduji, že kdosi jiný, na jisté pravomocemi obdařené pozici, si spornost a diskutabilnost jistých tvrzení sakramentsky dobře uvědomuje. ////
U fyzického "trestu" pro dítě není prvotním účelem trest, ale vytvoření podmíněného reflexu. Kdesi mám návod, jak odnaučit dorůstající štěně honit sousedovy slepice, když nereaguje na prosté "nech": vzít dlouhé vodítko, nechat jej rozběhnout za slepicemi a poté jej za ostrého "NECH!" strhnout zpět. Pejskaři tvrdí, že metoda je efektivní... Vazba "situace-sluch" je prostě efektivnější, přistoupí-li ještě "-hmat".
Problém je podle mého v myšlení lidí, kteří jednak dokonale oddělili praxi od teorie, a za druhé odmítli veškerou zkušenost minulých generací jako zastaralou.
"Selský rozum" a empirie je samozřejmě typická pro přírodovědně-technické obory. V moderních "sociálních" disciplínách lze napsat prakticky jakékoli tvrzení bez obav, že dojde k jeho experimentálnímu zesměšnění - už jen proto, že skutečný experiment v sociální oblasti nelze v celospolečenském měřítku vědeckým způsobem provést, vždy je kontaminován dalšími vlivy. I kdyby byl proveden, následky se pak projeví s takovým časovým odstupem, že si na původní článek už nikdo nevzpomene.
"Sociální experimenty" nejsou skutečnými experimenty, ale aplikací ideologie, o níž se nepochybuje. Popperovská kritéria se nepoužívají. Pak ovšem není problém, že autor(ka) nemá dostatek znalostí a empirie, natož schopnost najít příčinné vazby, stačí pouze opakovat naučené ideologické poučky.
Okomentovat