Jan Konopásek: Vzdělávání bez předsudků. (Inkluzivní systémy přináší moderní způsob vzdělávání pro všechny děti.)

Řada dětí bývá na začátku svého života vyloučena z běžných škol, kvůli postižení, rase, jazyku, náboženství, pohlaví nebo chudobě. Přitom školní nebo volnočasový kolektiv je pro dítě důležitou zkušeností pro růst, učení a rozvíjení se v raných letech života. Dítě by po dosažení školního věku mělo jít do školy a zažít přijetí mezi své vrstevníky, a to i bez ohledu na své případné odlišnosti. Společné vzdělávání různých nebo rozmanitých dětí může totiž být prospěchem pro všechny zúčastněné, a to je základní kámen vzdělávání bez předsudků nebo také inkluzivního vzdělávání.

Inkluzivní systémy přináší moderní způsob vzdělávání pro všechny děti a pomáhají měnit stereotypní diskriminační postoje. Školní prostředí umožňuje získat kontext pro zážitek z prvních vztahů dítěte se světem mimo své rodiny, což umožňuje rozvoj společenských vztahů a interakcí. Respekt a porozumění se posilují, když si děti různých schopností a prostředí mohou hrát, tráví společně čas a společně se učí.

Dlouhodobé zkušenosti výsledků žáků ukazují, že samostatné a specificky poskytované vzdělávání odstavuje dítě od reality běžného života a neposkytuje žádnou záruku úspěchu pro děti, které potřebují zvláštní pozornost. Zatímco inkluzivní školy, které poskytují podpůrné kontextové podmínky skutečné reality pro učení a nepracují s dětmi v laboratorních nebo speciálně oddělených podmínkách, dokáží daleko lépe připravit dítě pro budoucí začlenění do reality běžné společnosti.

Mezi základní prvky inkluzivního vzdělávání patří také příprava, vzájemná podpora nebo více specializované intervence zahrnující celou školní komunitu, která pracuje jako tým a může mít třeba tento charakter:

• Asistenti nebo specialisté mají potenciál být inkluzivní nebo rozdělující. Například dostupný odborník, který pomáhá učitelům reagovat úspěšně na potřeby všech studentů, pracuje inkluzivně. Odborník není ten, který vytahuje studenty ze třídy, aby s nimi pracoval odděleně.

• Zapojení rodičů je pro většinu škol vítaným prvkem spolupráce, pokud existuje zájem i na rodičovské straně. Často jde o e-mailovou korespondenci mezi učitelem a rodiči, ale příležitostně se někdy pořádají také konference rodičů s učiteli a lze najít i různé další podoby spolupráce dle podmínek daného školního prostředí.

• Inkluzivní učební plán zahrnuje učební osnovy zahrnující lokálně relevantní témata a příspěvky menšinových skupin. Vyhýbá se stereotypům a umožňuje přizpůsobení učebních osnov učebním stylům dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.

Jak můžeme dosáhnout inkluzivního vzdělávání?

Pokud má být inkluzivní vzdělávání realitou, je třeba postupně patřičnými kroky zajistit, aby pedagogové měli trénink, flexibilitu a zdroje pro výuku studentů s různými potřebami a styly učení. Celá školní komunita včetně pedagogů potřebuje, aby existovala dostupná metodická podpora a možnost spolupracovat a sdílet svoje zkušenosti nebo nejistoty se svými učitelskými kolegy a dalšími odborníky, kterými mohou být speciální pedagogové, sociální pracovníci nebo také rodiče. Vzdělávání dětí se speciálními potřebami v učení musí mít odpovídající finanční a udržitelnou finanční podporu, kterou zajišťuje vedení školy. Rodiče by měli mít možnost se dozvědět, že mohou v blízkosti svého bydliště uplatňovat právo svého dítěte na vzdělání v inkluzivním prostředí. V neposlední řadě je důležité, když tuto oblast podporuje antidiskriminační legislativní prostředí zaměřené na odstraňování překážek.


Celý text naleznete zde