Ondřej Šteffl: Poznámky k pracovní verzi Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy

Tento přehled není soustavnou analýzou Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2019 až 2023 (dále jen DZV). Zaměřil jsem se zejména na obecnější problémy a oblasti, které bývají zpravidla přehlíženy. Naopak jsem se vyhnul konkrétním otázkám a oblastem, kde lze zejména od pedagogické veřejnosti, asociací a odborů očekávat zájem, kritický pohled nebo poučenější stanoviska, než by byla moje (inkluze, podmínky pedagogických pracovníků, ZUŠ atd.).

Ondře Šteffl (facebook.com)

Souhrn

Silné stránky DZV

- Nově se objevuje značný důraz na evidence-based policy, dokonce i s konkrétními záměry analýz.

- Je mnohem jasněji určeno, co se myslí pod termín „kvalita vzdělávání“.  

Slabé stránky DZV

- Vzdělávání a školství je pojímáno izolovaně od zbytku společnosti, jediným propojením je trh práce. DZV nereaguje na významné proměny společnosti (ani pasivně, ani aktivně).

- I když jde o dlouhodobý záměr, až na výjimky se hledí jen na současný stav (např. zapisování nových škol a oborů podle současného stavu trhu práce) o vzdálenější budoucnosti současných žáků se vůbec neuvažuje.

- Vzdělání a vzdělávání se stále chápe převážně jen v souvislosti s trhem práce a ekonomickou konkurenceschopností, jako příprava pracovní síly. Vzdělávání jako příprava pro kvalitní a plnoprávný život, celoživotní učení, samostatné rozhodování a získávání informací se objevuje jen zcela sporadicky.

 -Širší obecná veřejnost, rodiče, žáci, studenti nejsou pojímáni jako partneři. Ignorují se jejich zájmy. Dokonce se nepočítá ani s informováním širší veřejnosti.

 -V rozporu s moderními zásadami řízení je kladen přílišný důraz na centralizaci a rozhodování z centra.

- Mnohdy jsou navrhovaná opatření v DZV jen deklarativní (podporovat, navrhnout nástroje, nalézt řešení apod.), ale chybí konkrétní kroky (jak, kdo, kdo zodpovídá, jak bude financováno).

- Nepřehlednost a mnohde i nesrozumitelnost celého materiálu

Silné stránky  

Evidence-based policy

V návrhu DZV se termín evidence-based vyskytuje osmkrát. Cože je přesně o osm výskytů víc než v DZV na období 2015-2020. Patrně se plánuje i rozšíření interních i externích analytických a výzkumných kapacit. V některých případech jsou dokonce uvedeny konkrétní plánované analýzy pro potřeby dalšího rozhodování, např. F. 4.2 Výsledky testování (tzv. jednotná přijímací zkouška, MZ, národní zjišťování výsledků žáků/studentů, mezinárodní šetření výsledků žáků) průběžně podrobovat sekundárním analýzám s cílem identifikovat slabá místa, příčiny, souvislosti i možnosti ke zlepšení. Výsledky testování i sekundárních analýz důsledně využívat ke zlepšení kurikulární politiky, při revizích rámcových vzdělávacích programů apod.  

Stinnou stránkou je, že v mnoha případech v DZV se zatím stále navrhují opatření na základě dojmů a pocitů a většinou se ani nepočítá s tím, že by se sbírala relevantní data před zavedením opatření, tak aby se mohla později účinnost opatření vyhodnotit (např. D1, D2.4, F1 atd.) Doufejme, že alespoň něco vyřeší Příloha č. 1 Kritéria realizace vybraných opatření, která zatím chybí.

Definovaná kvalita vzdělávání

Ve všech předcházejících strategických dokumentech se objevují výrazy jako kvalita vzdělávání, kvalita výuka, kvalita školy. Bohužel až dosud vždy chybělo vysvětlení, co se tím myslí. Např. ve Strategii 2020 je dokonce jedením ze tří strategických cílů: Podporovat kvalitní výuku a učitele jako její klíčový předpoklad, aniž je ovšem řečeno, co to je kvalitní výuka. To samozřejmě vede k řadě nedorozumění a problémů, a takový cíl není možné naplnit. Většina lidí si totiž myslí, že vědí, co tyto termíny znamenají. Problém je, že každý si to myslí trochu, nebo i úplně jinak. A tak každý cílí jiným směrem. DZV je prvním strategickým dokumentem, kde je jasně uvedeno, co tyto pojmy znamenají. Odkazuje se na materiál ČŠI Kvalitní škola. Jakkoliv to jistě není dokonalé, je to obrovský pokrok proti předchozímu.

Slabší stránkou je, že o kvalitním vzdělávání se v DZV mluví od samého počátku textu, ale co se tím myslí, se dozvídáme jaksi mimochodem až na straně 54. Takže riziko nedorozumění stále hrozí. Je třeba posílit informační hladinu vést osvětu a to nejen mezi pedagogickou, ale i - a možná zejména - mezi rodičovskou veřejností.

Slabé stránky

Izolovaně od zbytku společnosti

V kapitole 1 “Rozvoj společnosti a vzdělávání” se zkoumá v mezinárodním i národním měřítku ekonomický rozvoj a nezaměstnanost. Nic víc! Že došlo k masivnímu nárůstu fake news, že klesá důvěra v dobrou budoucnost společnosti, klesá natalita, rozvíjí se past chudoby, probíhá migrační krize, že došlo k zásadním změnám v politickém rozložení sil, že se společnost polarizuje ve světě i u nás atd. Objevují se další závažné zcela nové sociální jevy, např. sociální sítě, masivní užívání mobilů (zákaz ve Francii), rychle se blížící robotizace a její společenské dopady (v DZV se mluví jen o Průmyslu 4.0 namísto o Společnosti 4.0), prodlužování života, roste víra v hoaxy a konspirační teorie, mění se hodnotové rámce v celé společnosti a dětí a mladých lidí zejména (mileniálové), mění se struktura motivací dětí i rodičů atd. To vše se v DZV pomíjí.

Samozřejmě, že ne vše z uvedeného má mít přímý či nepřímý vliv na obsah, formu, či strukturu vzdělávání. Vzdělávání je ovšem silně provázané s celou společností a tedy i všemi uvedenými jevy, proto je nutné se tím zabývat, analyzovat změny a podle možností tyto jevy v DZV přiměřeně reagovat. Tak, jak se to už například stalo s finanční gramotnosti, částečně i v reakci na narůstající počet exekucí. A podobně jak probíhají pokusy o reakci na některé z hlediska budoucnosti společnosti méně významné změny (pokusy zavést brannou výchovu, pokusy o zvedení dílen a pozemků, pokusy o zvedení filmové výchovy apod.). Za takovými pokusy ovšem vždy stojí nějaká zájmová skupina a MŠMT se tak dostává do vleku takových skupin místo, aby aktivně analyzovalo významné celospolečenské jevy z hlediska dalšího rozvoje vzdělávání.

Nemáme např. u dětí mnohem více a důsledněji rozvíjet kritické myšlení, učit lépe posuzovat pravdivost a kvalitu informací, nebo učit děti jak správně a dobře využívat mobily atd. atd.? U některých z uvedených jevů je zřejmé, že jednou z příčin můžeme hledat i v chabých či nesprávně orientovaných výsledcích vzdělávání celé populace v dávnější minulosti, ale o to tak nejde. Z hlediska DZV je mnohem důležitější, že stát, společnost má jen málo nástrojů, jak na některé z těchto negativních jevů reagovat, a vzdělávání je rozhodně jedním z těch málo, co má, a mnohdy je to nástroj nejsilnější.

DZV nesměřuje do budoucnosti

I když jde o Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávání, až na výjimky se hledí jen na současný stav trhu práce, sítě škol, poptávky po povoláních atd. V řadě oblastí (např. na trhu práce) je i čtyřletý cyklus poměrně dlouhý a může dojít k závažným změnám a prognózy jsou nejisté. Mnohem podstatnější ovšem je, že dnešní děti, žáci a studenti budou žít a pracovat ještě za dvacet, čtyřicet či dokonce padesát let, a tedy že by je školy měly vybavovat znalostmi a dovednostmi, o kterých můžeme předpokládat, že jim budou užitečné i v takto dlouhém horizontu. To se týká například revize RVP. Podobně i struktura školství resp. síť škol by měly být budovány s ohledem na dlouhodobý horizont. To vše je ovšem extrémně komplikované v situaci, kdy Česko nemá prakticky žádné věrohodné dlouhodobé strategické dokumenty. V obou případech, tedy co se týká obsahu vzdělávání i struktury vzdělávání lze ovšem očekávat, že rychlost změn ve společnosti se bude dále zvyšovat, že poroste rychlost technologických změn i jejich dopadů. Tudíž bude stále obtížnější dosavadními postupy na tyto změny reagovat. Z toho důvodu by bylo žádoucí usnadňovat změny, vytvářet pružnější obsahy i struktury. V RVP např. ponechat už i na základní škole výrazně větší volitelnost ze strany školy i žáka, strukturu oborů středních škol zjednodušit a zpružnit atd.

Pouze trh práce

Vzdělání a vzdělávání se stále chápe téměř výhradně (výjimky se v textu najdou) v souvislosti s trhem práce a ekonomickou konkurenceschopností, jako příprava pracovní síly. Vzdělávání jako příprava pro kvalitní a plnoprávný a plnohodnotný život, celoživotní učení, samostatné rozhodování a získávání informací se objevuje jen zcela sporadicky.

Přitom řada zásadních událostí v poslední době (viz bod Izolovaně od zbytku společnosti) se týká jevů, které nemají (jen) ekonomické pozadí, ale jde i o otázky identity, o kulturní války atd. Tvářit se, že společnost je jen ekonomika, že lidé jsou jen zaměstnanci nebo zákazníci, a že vzdělání má jen kvalifikační úkoly je nepochybně zúžené a omezené vidění celého problému. A to zejména v době, kdy již lidé v práci tráví menšinu svého (bdělého) času a tento podíl bude velmi pravděpodobně stále klesat. Takový přístup ke vzdělávání je navíc v přímém rozporu s platným školským zákonem, §2 odstavec (2) Obecnými cíli vzdělávání jsou zejména

a) rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života,

b) získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odborného vzdělání,

c) pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudržnost, atd. DZV je koncipováno, jako kdyby jediným cílem vzdělávání byly ty vyznačené části. Přitom je z vývoje společnosti zřejmě, že deficity například v uvedených bodech a) a c) jsou značné a že často představují pro další vývoj společnosti větší riziko než dílčí či strukturní nedostatky v přípravě na výkon povolání.

Na samém počátku DZV se sice píše: „Dnešní doba přináší potřebu reagovat na mnoho změn, které rychle přicházejí. Na změny společenské, technologické, ekonomické, kulturní, ale i na změny, které s sebou přináší digitalizace a globalizace. Musíme průběžně sledovat nejen trendy a poptávku po dovednostech, podporovat rozvoj kvalifikace, konkurenceschopnosti, dovedností i kompetencí, prosazovat rovnost, sociální soudržnost, ale také budovat vztah ke vzdělávání a vzdělání.“ Ale v dalším textu už je tento zásadní přístup již omezuje jen na kvalifikaci a konkurenceschopnost.

Ignoruje se širší občanská veřejnost

Širší občanská veřejnost, rodiče, žáci, studenti nejsou pojímáni jako partneři. Ignorují se jejich zájmy. Dokonce se ani nepočítá ani s informováním širší veřejnosti. Na str. 7 se DZV hlásí k doporučení OECD. Úspěšné vzdělávací systémy zkoumaných zemí se dle OECD vyznačují například těmito předpoklady:

● Míra působení vedoucích představitelů zemí na občany – přesvědčení občanů o významnosti investování do budoucnosti prostřednictvím vzdělávání, nikoli prostřednictvím investic s okamžitými výnosy.

● Vnímání vzdělání jako hodnoty – navzdory snahám o snižování nerovností ve vzdělávání stále dochází k opakované selekci dětí, žáků, studentů již v relativně brzkém věku, což vede k představě, že pouze někteří mohou dosahovat výborných výsledků. V zemích, v nichž je zastáváno přesvědčení, že všichni mohou splňovat vysoké standardy, nedochází ke třídění lidského talentu, ale k jeho rozvoji.

Očividně jde v obou přídech o přesvědčení občanů, celé společnosti. Navzdory tomu se s podílem občanů, rodičů, žáků a studentů na rozvoji školské politiky a vzdělávání nikde v DZV nepočítá. Dokonce i v části L. Řízení školského systému, kde je stanoven prioritní cíl Oblast informačních nástrojů řízení školského systému se vůbec nepočítá s tím, že by občané, rodiče, žáci, studnou vůbec dostávali nějaké informace. Jakékoliv prvky osvěty mezi občany, spolupráce, hledání podpory zcela chybí. Přitom vzdělávání je veřejná služba, má sloužit občanům a opačně občané zejména rodiče mají na podobu vzdělávání velký, i když často nepřímý vliv a bez jejich podpory jsou jakékoliv větší změny nemožné.

Přílišný důraz na centralizaci

V rozporu s moderními zásadami řízení je kladen přílišný důraz na centralizaci a rozhodování z centra. V DZV se píše „Dnešní doba přináší potřebu reagovat na mnoho změn, které rychle přicházejí.“ Pokud je třeba rychle reagovat na změny, tak centrální hierarchické řízení a to ještě ve dlouhém čtyřletém horizontu tomu brání a překáží. Dobré reakce na změnu se rodí z diverzity, pružnosti, vysoké autonomie na nižší úrovni, subsidiarity, ne z jednotného velení. To konstatují a dokládají všechny moderní teorie řízení.

Často jen deklarativní, chybí „jak“

Mnohdy jsou navrhovaná opatření v DZV jen deklarativní (podporovat, navrhnout nástroje, nalézt řešení apod.), ale chybí konkrétní kroky (jak, kdo, kdo zodpovídá, jak bude financováno) a to i opatření v tabulkách na konci každé kapitoly DZV. Jsou mnohdy natolik obecná, že vypadají spíš jako zbožná přání. Jen namátkou: v bodě C1. 1 Nalézt efektivní řešení situace, C. 1.3 Začleňovat nové technologie do výuky, C. 1.5 Systematicky podporovat učitele při implementaci inovovaného kurikula atd.

Nepřehledné

Celkově je DZV nepřehledné, mnohé myšleny se na různých místech opakují, v některých částech převažuje úřednické ptydepe a text je místy i nesrozumitelný (zejména část A). Stejnou informační hodnoty by měl i materiál poloviční délky. Celkem dobré jsou tabulky na konci kapitol.