Bořivoj Brdička: Sledovat či nesledovat žáky online? Chceme, aby si děti zvykly na to, že jsou na každém kroku sledovány?

Dobře vím, že dosáhnout ideálního stavu výchovy v oblasti digitálních kompetencí je velice nesnadné. Nejjednodušším řešením problémů proto bohužel často bývá rezignace spojená s restrikcemi, tj. zákazem počítače či mobilu doma, či dokonce znemožnění využívání vlastních zařízení v prostorách celé školy. (Pozor, výjimkou jsou situace, kdy se jedná o nápravu již vzniklé závislosti.)

Bořivoj Brdička (youtube.com)

Potíž je v tom, že si mnoho pedagogů vůbec neumí představit, jak by mohlo vypadat podnětné prostředí, v němž žáci pracují na výukových aktivitách prostřednictvím svých vlastních přístrojů ve škole i mimo ni. Cesta k využití digitálních zařízení v módu 1 : 1 bude ještě poměrně dost složitá, je jedno, zda se bude jednat o vlastní přístroje či přístroje školní. Tak jako tak bude škola, která se na ni vydá, řešit nesnadné dilema – sledovat či nesledovat žáky, k čemu přístroje používají? Technicky i právně je to snazší u přístrojů zapůjčených školou, u vlastního zařízení je třeba se spoléhat na ochotu uživatele používat nějaký software. Možná by v některých případech mohlo stačit sledování žáků v rámci školního systému řízení výuky.

Máme-li k dispozici dostatek dat, o tom, co žák dělá, můžeme je analyzovat a mnohem dokonaleji víme, jak na tom ten který žák co do základních znalostí je. S ukládáním žákovských dat je však spojeno velké dilema. Co všechno ukládat a jak ta data zabezpečit.

V jednodušších případech se ukládají skutečně jen výsledky výukové činnosti. Obrovsky lákavá je však představa, co všechno by se dalo zjistit, kdyby se ukládalo úplně vše, co žák dělá – jaké stránky navštívil, co stahuje z internetu či co píše na klávesnici. Jen si to zkuste představit! Mohli bychom se dozvědět nejen to, jak žák udělal cvičení z matematiky, či zda se podíval na zadané video. Dozvěděli bychom se taky, jak dlouho v noci hrál určitou hru, zda stahuje nelegální obsah (filmy, hudbu apod.), co vkládá na sociální sítě, kde se pohyboval.

Výsledky této analýzy mohou být velmi užitečné. Umožňují totiž odhalit zneužití digitálního zařízení ke kyberútoku (šikaně), inklinaci k terorizmu, nebo naopak sebevražedné sklony oběti útoku. Nástroje, které podobné sledování realizují, si nezadají se schopností národních bezpečnostních služeb, jež ovšem sledují přenos dat v rámci celého internetu. Zvládají to dnes jen stroje vybavené hlubokým učením, které je třeba vytrénovat v rozpoznávání kritických jevů (určitých slov či obrázků).

Jenže právě to nás nakonec dovede k té nejzávažnější otázce. Chceme, aby si děti zvykly na to, že jsou na každém kroku sledovány?


Celý text naleznete zde