„Umět číst texty rovná se umět číst svět kolem sebe. Lidé, kteří nedosáhli vyšších úrovní čtenářské gramotnosti, jsou autorovi textu vydáni napospas. Když čtenář dokáže chápat text kritičtěji, má možnost volby. Z pasivního objektu se stává aktivním subjektem. A důležitá věc – když klesne počet lidí, kteří dobře čtou a dobře textu rozumí, pak je ohrožena demokracie. A to by se dalo ještě dlouze mluvit o tom, že v beletrii máme možnost nahlížet emoce lidí, to, co se odehrává v jejich hlavách. Umožňuje nám to nevidět svět jen ze svého pohledu," říká v rozhovoru pro Lidové noviny Miloš Šlapal, který učí češtinu a dějepis na základní škole v Kopřivnici.
V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:
Jak děti naučit vidět za text, myslet kriticky?
První krok je, aby četly a aby měly dostatek textů. Je dobré, když se krom beletrie setkávají s autentickými texty kdykoli a kdekoli je to možné. Ukazuje se, že když děti čtou v zeměpise, dějepise i ve fyzice, tak to pomáhá. Ale nemohou to být jen učebnicové texty, to jsou často vyluštěné tajenky. Čtenářská gramotnost se přitom zvyšuje právě tím, že si děti na to, co je v textu a za textem, přicházejí samy.
Nakolik je v českých školách běžné, že se čtou texty v předmětech, jako je fyzika, chemie nebo zeměpis?
Myslím, že je zatím nedoceněné, co všechno texty dokážou. Dobrý text dokáže třeba zrovnoprávnit prostředí ve třídě. Učím kromě českého jazyka i dějepis, a když probíráme třeba americkou občanskou válku, je situace ve třídě značně nerovnoprávná. Protože já vím to potřebné a měl bych to děti učit a doufat, že tomu porozumí. Když ale použiju dobrý text, děti se z něj dozví fakta, zároveň jim rovnou naskakují otázky a všichni jsme spoluaktéři učení. Úplně to mění atmosféru ve třídě. Spolu s tím přichází téma spolupráce – děti o textech společně přemýšlejí, mluví o nich, učení je potom mnohem účinnější. Nemám rád výrazy jako tradiční nebo alternativní učení. Jde o to, aby bylo co nejefektivnější.
Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách
.png)
0 komentářů:
Okomentovat