Bořivoj Brdička: Stává se svobodná vůle pouhou iluzí?

„Vlády a korporace vás budou brzy znát lépe než vy sami. Víra v ideu svobodné vůle se stává nebezpečnou,“ píše profesor historie z Hebrew University of Jerusalem Yuval Noah Harari (v deníku The Guardian. Podle Harariho jsme dospěli ke konci historického období, v němž největšího rozvoje dosahovaly ty země, které plně aplikovaly liberální demokracii založenou na osobních svobodách včetně svobody projevu.

Yuval Harari (wikipedia.org)

Pozoruhodné je již jen to, zamyslet se nad tím, kde se ony ideje osobní svobody vlastně historicky vzaly. Harari tvrdí, že jsou důsledkem křesťanské ideologie, která je založena na posledním soudu, při němž jsou každému jedinci zváženy jeho hříchy. Aby ale mohl někdo hřešit, musí mít svobodnou vůli pro rozhodování. Správné je dodržovat desatero a nehřešit. „Bůh všechno vidí!“

Liberální demokracie dovedla v 80. letech minulého století USA nakonec až k vítězství ve studené válce. Jenže to ještě byla jiná doba. Komunistické totalitní režimy neměly k dispozici takové prostředky, které dokážou ovlivňovat, co si lidé myslí. V té době vnucovaly masové sdělovací prostředky lidem ideologii, o níž všichni věděli, že je lživá. „Vše patřilo všem, kdo neokrádal stát, okrádal rodinu.“ A tak se nakonec tehdejší komunistické režimy rozložily do značné míry zevnitř samy. Liberální demokracie disponující svobodně myslícími za budoucnost zodpovědnými občany nutně musely dosahovat lepších výsledků ve všech směrech rozvoje.

Zásadní změna přichází s možnostmi myšlení lidí ovlivňovat zcela novými metodami. Typickým příkladem je čínský sociální kreditní systém či ochota lidí uvěřit dezinformacím záměrně šířeným prostřednictvím sociálních sítí. V pozadí je vládou či korporací kontrolovaný počítačový systém řízený algoritmem pracujícím s umělou inteligencí, která využívá funkci hlubokého učení. Potřebuje sice nějaký obsah (propagandu), ale jeho primárním cílem není ho tvořit. Hlavním cílem je ovlivňovat uživatele v tom, co dělají (sledují, čtou).

Podle Harariho je největším problémem naší současné globální civilizace to, zda si lidé dokáží uvědomit, že mohou být ovlivňováni. Všeobecně vžitá je představa o svobodě jedince jako záruce demokracie. To je ale bohužel pro budoucnost celé naší civilizace velice závažný omyl. Novodobý dataismus je založen na vědecky podložených poznatcích o chování člověka. Přesně v tom okamžiku, kdy bude systém na základě získaných informací znát každého jedince jen o něco lépe než on sám, dokáže ho ovládat. Jak známo, informací o nás mají globální počítačové systémy již dnes docela dost, a bude jich přibývat (aktivity online, čidla měřící teplotu či tlak, určování polohy, kamery apod.). Navíc je bohužel třeba počítat s tím, že sami sebe moc dobře neznáme.

Vše nasvědčuje tomu, že stávající liberální demokracie není připravena čelit situaci, v níž může být rozložena zevnitř pomocí slepé víry v osobní svobodu (např. prosazením tzv. „přímé“ demokracie). Juval Harari nám však bohužel žádný jednoduchý návod na eliminaci tohoto nebezpečí nedává. Snaží se nás hlavně přesvědčit, že se máme touto problematikou zabývat a hledat cesty, které nepovedou ke zneužití technologického pokroku k prospěchu jen úzké skupiny „majitelů dat“.


Celý text naleznete zde