Daniel Prokop: Anatomie populismu

„Existuje nicméně rozměr nového populismu, který nám může pomoci pochopit procesy současné politiky. Lokální populismy od Orbána přes Zemana po Trumpa se v lecčems liší. Společné ale mají vytváření distance mezi „běžným lidem“ a elitami či institucemi, které mu něco neoprávněně diktují a konají proti jeho zájmům. Populismus je strategie přeměnit veškerá relevantní témata na tento kulturní souboj, a spojit tím masu voličů, kteří mají reálně dost odlišné názory. V českém protimigračním diskurzu je už od zimy 2016 samotné téma migrace zastíněno popisem vnitřních zrádců: intelektuálů, neziskovek a části médií. A součástí kulturního souboje se stávají témata od kouření v hospodách po držení automatických zbraní,“ píše Daniel Prokop v příloze deníku Právo Salon.

Daniel Prokop (twitter.com)

Prokop mimo jiné píše:

Proč nový populismus vůbec řešit? Nejde jen o obranu hodnotového liberalismu, na jehož zdravou míru mohou mít lidé různé názory. Nový populismus ohrožuje demokracii zejména zneviditelněním lobbismu. V minulém století jsme si zvykli na model, v němž danou ideologii pomáhají prosazovat skupiny, kterým se hodí. Zástupci pojišťoven a soukromého zdravotnictví podporují pravici, protože součástí její ideologie je částečná privatizace důchodů a zdravotnické nadstandardy. Zástupci odborů podporují levici. To vytváří jistou transparentnost – je jasné, kterým skupinám se daná politika hodí a proč podporují příslušné strany. Odpovědností stran je obhájit, že se jejich politika vyplatí i obecně. Strategií nového populismu je ale odlákat pozornost od finančních zájmů ke kulturním válkám a skandálům. Přesně v tom smyslu se vyjádřil i Trumpův exporadce Steve Bannon, když uvedl, že liberální média je potřeba porazit tím, že je „zahrneme shitem“.

Trumpova administrativa se staví na stranu pojišťoven ve sporu o povinnost pojišťovat již nemocné lidi. Chystá se uvolnění regulace Wall Street. Důležité posty v oblasti obrany obsadili zástupci Boeingu a Lockheed Martin a Agenturu pro ochranu životního prostředí zase lidé z průmyslu – ti se již zbavili asi osmdesáti regulací, což podle studie Harvardu povede v příštích deseti letech k osmdesáti tisícům úmrtí a k dýchacím obtížím u miliónu osob… Tyto věci nesouvisejí s Trumpovými hlavními volebními sliby a jdou proti avizovanému vysoušení lobbistických bažin. Veřejnost a média zaplavené skandálními tweety, kauzami a kulturně štěpící rétorikou se o ně ale takřka nezajímají.

Proč se noví populisté na rozdíl od starých levicových populistů pokroku tak často hlásí k návratu? To vidíte, když přijedete do měst jako Zanesville v jihovýchodním Ohiu. Propad lokálních průmyslů po sobě zanechává kromě narůstajících nerovností mezi regiony symboliku úpadku. Ze Zanesville, někdejšího srdce Ohia, prosperujícího z továren na výrobu cihel, keramiky, mýdla či oceli, je dnes opuštěné město. Střední třída se vystěhovala do venkovských periferií a samot, obchody a fast foody se přesunuly k výpadovkám. V centru, kde kdysi jezdila i tramvaj a zářily výlohy kin, bydlí ti nejchudší a na ulici nepotkáte živáčka. Trumpa jako přihlášení se k Americe minulosti tu volili i lidé se solidními příjmy, kteří dnes už pracují ve službách a nejsou nijak konzervativní. Nikoli kvůli vlastním problémům, ale vinou dojmu z rozpadu regionu, který se střední třídy dotýká mimo jiné závislostmi teenagerů na opiátech a nekvalitním vzděláváním.

Podobně to funguje i v Česku. Nerovnost regionů je tu výrazně vyšší, než by bylo u země s tak malou ekonomikou nutné. Průměrný obyvatel Ústecka či Ostravska hodnotí kvalitu života ve svém kraji hůře než chudina v krajích bohatých. Kvalita školství i nabídka řady služeb jsou tam výrazně horší, což dopadá i na střední třídu. Také v Česku tak lze zisk stran nabízejících radikální změnu poměrů vysvětlit spolehlivěji přes nezaměstnanost a závislost dané obce na práci v průmyslu než přes řadu individuálních charakteristik. A to, že ve vašem okolí hlasují lidé hlavně pro jednoho z dvojice Zeman a Drahoš, i při kontrole ostatních faktorů osmkrát zvyšuje šanci, že budete hlasovat stejně.

Česká realita je novým populismem nasáklá podobně jako země na Západě. Je ale potřeba si uvědomit, že ačkoli je například Miloš Zeman mistrem populistického argumentu, jen využívá pole umeteného svými protivníky. Řada politiků z dnešního tzv. demokratického bloku roky před prezidentskou volbou strávila bojem proti inkluzi ve školství s odkazem na „parazity“ a odmítáním sociálního bydlení coby pomoci „nepřizpůsobivým“. Využívali témata, u nichž bychom se měli bavit o podobách řešení, pro vytvoření identity svých voličů jako normální většiny zneužívané shora výmysly elitářů či zdola tzv. spoluobčany, jak s oblibou říkáme lidem, které za občany nechceme...

Standardní politika vycházející z tradic liberální demokracie by si z toho všeho měla vzít několik obecných ponaučení. Především nepodceňovat populismus coby krátkodobý výmysl – ale naopak pochopit jevy, které ho umožňují. Snažit se zasazovat konkrétní opatření do kontextu, v němž jsou pochopitelná. Omezit boj s „běžným lidem“. Nastolovat reálná témata v době, kdy mašinerie videopolitiky nemá z čeho čerpat. A připustit konfl iktní liberalismus – tedy liberální demokracii, která umí definovat své nepřátele a ve vakuu bez velkých příběhů nespoléhá čistě na omílání svých hodnot a vyžadování konsenzu nad nimi.

Rizika liberální demokracie v Česku totiž leží i mimo argumentační osu populismu, ať už se jedná o úniky do daňových rájů, obchod s chudobou, omezenou vymahatelnost práva ve finanční oblasti, či to, že necháváme průmyslové korporace vytěžit regiony bez odpovědnosti za jejich sanaci.


Celý text naleznete v příloze deníku Právo Salon