Oldřich Botlík: Škola věnuje neuvěřitelné množství času otrockým činnostem na úkor toho, aby děti učila myslet.

sobota 30. června 2018 ·

„Trochu legrační se mi zdá požadavek kritiků, aby byl proveden seriózní výzkum, který by prokázal, že Hejného metoda funguje. Máme snad nějaké důkazy, že funguje tradiční metoda výuky? Spíš přibývá důkazů, že moc nefunguje. Proti výzkumu nic nemám. Jen si uvědomuji, jak tendenční ten požadavek je a kolik úskalí je s přípravou takového výzkumu spojeno, má-li být objektivní. Už jen dosažení shody na tom, které výsledky vzdělávání má měřit, nebude vůbec jednoduché,“ říká Oldřich Botlík v rozhovoru pro Učitelské noviny.


V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Opravdu platí, že výsledky převládající výuky třeba na základních školách nejsou nic moc?

Za víc než dvacet let existence projektu Kalibro už máme dlouhý seznam základních principů, kterým děti většinově nerozumějí. Píšeme o tom, ale nikdy se nad tím nikdo nepozastavil. Proto mě ty ostré, někdy až nenávistné útoky „gangu čtyř matematiků“ zarazily. Prof. Hejný je totiž ve svých vystoupeních hodně zdrženlivý a snaží se jakýmkoli kontroverzím vyhýbat. Navíc znám české projekty, které ve výuce fyziky, češtiny nebo třeba dějepisu uplatňují podobné obecné principy jako Milan Hejný v matematice. Velmi úspěšně a bez podobných zlostných protiakcí.

Když jsem o tom začal víc přemýšlet, uvědomil jsem si, že jde o naprosto zásadní problém. Netýká se jen matematiky, ale všeho, co se ve škole vyučuje. Ovšem zejména v matematice vystupuje do popředí. Jde o chápání základního vzdělávání. Tím procházejí všechny děti, je pro všechny stejné. Obávám se, že Hejného kritici pokládají základní vzdělávání za síto, které má hlavně oddělit zrno do plev. Osud „plev“ je přitom vlastně moc nezajímá, v hledáčku jejich zájmu jsou úspěšní účastníci matematických olympiád, budoucí studenti matfyzu. Myslí si, že Hejného metoda připraví jejich favority hůř.

Kritikům je celkem jedno, že velké množství žáků má s matematikou problém. Když žákům nejde, odbývají to konstatováním, že na ni nemají buňky nebo nejsou dost pilní. „Takhle se přece vyučuje pořád a je to tak správně,“ říkají. Pak někdo přijde s propracovaným, léta ověřovaným návrhem, jak nepříliš úspěšnou výuku změnit – a je zle. Místo věcné kritiky se setká s urážlivými slovy o „módní vlně“.

S mírným zjednodušením se dá říct, že učitelé se dnes dělí na dvě nestejně velké skupiny. V jedné je rozšířeno apriorní odmítání novinek: „Vždyť většina starého, léty ověřeného v podstatě vyhovuje. Zato kvalita nového je přinejmenším podezřelá, protože to bylo v provozu kratší dobu.“ Učitelé ve druhé skupině vědí, že svět se rychle mění. Uvědomují si, že dnešním dětem nemůžou vyhovovat metody, jimiž prošli už jejich prapra…rodiče. Snaží se proto reagovat, hledají efektivnější metody a mají pocit, že se jim to daří. Hejného matematika je jedna z těch, po kterých sahají. Ale zdaleka není jediná.

V čem by se tedy mělo vyučování proměnit?

V přístupu k žákům. Převládající výuka je možná vhodná pro děti, které jednou uspějí v různých předmětových olympiádách a jiných soutěžích. Ty ostatní odsuzuje velká míra abstrakce a nepřiměřený důraz na formální stránku učiva k trvalému nepochopení. Vzdělávání jim zoškliví. Nechápou, proč se mají učit něco „tak zbytečného“. Reagují pak tím, že negují všechno – i to, v čem by při jiném pojetí výuky mohly vyniknout.

O co tedy jde především?

O to, co škola vlastně netrénuje. Pořád slepě věří, že opakování je matka moudrosti. Není. Škola věnuje neuvěřitelné množství času otrockým činnostem na úkor toho, aby děti učila myslet. V tom ji mohou velmi účinně pomoci třeba moderní technologie. Zavedli jsme sice – jak je ve školství zvykem – předmět ICT, ale ten na některých školách vlastně ani nepotřebují. Účinně totiž zapojují počítače do výuky v ostatních předmětech. Dělají to, protože „střevům“ počítače už se dnes bez hlubokého studia rozumět nedá. Není ale nejmenších pochyb, že pro všechny současné žáky to je a bude užitečný nástroj. Proč se žáci už dávno neučí písemnému vyjadřování tím, co novináři dobře znají: krácením textu, které musí zachovat jeho myšlenky? Takové činnosti byly dříve ve škole nerealizovatelné, dnes jim nic nebrání. Textový editor má každý počítač a vhodných zajímavých textů jsou na webu mraky. Programy, které kontrolují, zda žáci správně doplnili chybějící písmenka v nesmyslných větách, jsou možná obchodně úspěšné, výuku ale metodicky nijak neposunují.

Celý text naleznete zde

13 komentářů:

laimes28 řekl(a)...
30. června 2018 7:28  

pane Komárku, a proč tu publikujete takové pitomosti ,ti lidi školství nikdy neviděli,a propo,vy sám máte pedagogické vzdělání?

obyčejný učitel řekl(a)...
30. června 2018 8:47  

Se samotným pedagogickým vzděláním je to podobné, .. poloprázdné penzum znalostí, které je v praxi málo platné, protože kompetence je něco jiného něž přenesená znalost, .. na úkor toho, aby ped.fakulta naučila učitele učit, vést kolektiv dětí, rozumět jejich potřebám, umět v nich probudit motivaci, aby děti naučila skutečně myslet. Pedagogika prostě zastarala a když politici vymysleli kompetenční model, tak o tom s ped.fakultami nemluvili a nechali je učit dál podle Herbarta. Teď když ped. fakulty prostřednictvím několika svých jedniců provolávají slávu pedagogické praxi studentů a měkkým dovednostem, tak je z toho úžasnolepá moderna.

laimes28 řekl(a)...
30. června 2018 9:37  

žádná ped fak nenaučí učiteke učit,už si do těch palic konečně nabouchejte,pdf vybaví absolventa hlubokou odborností vyučovaného předmětu a teoretickou základnou didaktiky,psychologie,zdravovědy dítěte a to je vše a mazej do procesu a když se budeš učit a makat a vydržíš,tak si po 8-10 lletech řekneš a teď jsem kantor!

BP řekl(a)...
30. června 2018 11:36  

Až po 15 letech, pane kolego!

Karel Lippmann řekl(a)...
6. července 2018 18:10  

Učit myslet! Problémem jsou všechny předměty.
Před časem mi Jiří Kostečka jako češtináře "odrovnal" skrze pana Doležela takto: "Pane Doležele, nepokoušejte se o nemožné. Lidé, kteří nechápou, že celek se skládá z částí, jež lze precizně analyzovat verifikovatelnými metodami (a to mimochodem i v umělecké literatuře), a že touto analýzou lze TEPRVE POTOM dojít k nějaké syntéze, jsou nekomunikovatelní." Samozřejmě jsem nikdy nepopíral nutnost analýzy celku na verifikovatelné části, jenže tím myšlení v tomto předmětu zdaleka nekončí. Protože tyto části tvoří strukturu, kde vyšší významy jsou vytvářeny vzájemnými vztahy mezi nimi. A tady už má myšlení jinou podobu a je mnohem obtížnější, protože v úplnosti už je stoprocentní verifikovatelnost nemožná. Celek textu je totiž otevřený. V tom je jeho specifika, a když ji nerespektujeme, předmět do značné míry ztrácí smysl. Neexistuje jedna provždy daná interpretace téhož díla.

tyrjir řekl(a)...
6. července 2018 19:26  


Učit myslet, dýchat, slyšet, mluvit, vidét, hmatat, čichat, chutnat, přijímat potravu atd. atd. To jsou možná tak trochu vcelku bezobsažné fráze, když to téměř každý člověk vcelku "automaticky" dělá i bez školy a myslí si mnohdy, že (už) to dost dobře umí.

Posláním školy je v přívětivém prostředí vést děti ke schopnosti a vůli co nejúčelněji a nejúčinněji se celoživotně zdokonalovat v těchto základních i v dalších RADOSTNÝch činnostech (KONáních) tak, aby ty činnosti ve svém souhrnu vykazovaly u každého dítěte po celý život co nejlepší VÝsledek to jest, aby děti vykazovaly co nejlepší celoživotní měřitelně RADOSTNÝ VÝKON projevující se v mezilidských a společenských vztazích i v produktivitě jejich práce, z čehož všeho mají pak i zasloužený užitek.

S radostnou přívětivostí je ve školách nutné začít od učitelů, od jejich platū, školského rozpočtu atd. Tato část sociálně emoční inteligence je, myslím, u státu, některých pedagogických aktivistů a kibiců do školství na povážlivě nízké úrovni (viz např. statistiky OECD). Myslím, že kdyby OECD zjišťovala kromě míry žákovské spokojenosti i míru spokojenostu učitelské, nebylo by to od věci.

Viz též
http://www.ceskaskola.cz/2018/07/michal-komarek-malo-radosti-orientace.html

Karel Lippmann řekl(a)...
6. července 2018 19:29  

mě odrovnal

E.Kocourek řekl(a)...
6. července 2018 22:04  

Přívětivost není posláním školy. I další často zmiňovaný termín, "radostný výkon", nemá smysl učinit cílem nebo nutnou podmínkou - mimo jiné proto, že závisí na časovém horizontu. ////

Představte si, že skládáte třicet metráků uhlí. Na začátku činnosti jste deprimován vidinou několika hodin nevyhnutelné dřiny, po pár hodinách se přidá fyzická bolest. Až když je všechno uhlí bezpečně uloženo, může se dostavit radostný pocit. A přesně stejně nemůžete zaručit studentům, že jejich studium bude vždy jenom radostné. ////

tyrjir řekl(a)...
7. července 2018 2:20  

Per aspera ad astra - Přes obtíže ke hvězdám

Součástí školního vzdělávání a výčhovy je dovést děti i k poznání, že mnohé smysluplné činnosti obnášejí i obtiže, které je nutné v rozumné míře chtít a umět překonávat. Ten příklad s uhlím je k tomu vcelku dobrý. Když jsem ho kdysi skládával, snažil jsem se to brát i jako tělesné cvičení a pomáhalo to. Rád na to vzpomínám zejména od doby, kdy jsme přešli z uhlí na plyn. :)

Horší je to s méně smysluplnými činnostni, jako je třeba s prominutím buzerace vězňů, kteří museli někdy na vězeňském dvoře bezúčelně převážet hromadu písku nebo kamení stále dokola z jednoho rohu dvora do druhého. Nebo například s nutností tvořit z donucení ve škole užvaněné ŠVP podle užvaněných RVP. Atd. atd. Občasná "školní (mini)buzerace" má význam v tom, že všelijakým "buzeracím" se člověk nevyhne a součástí školního vzdělávání a výchovy je i to, aby se žáci naučili své pocity "buzerace" rozumně překonávat.

Když se někteří žákovští diskutéři snažili přehnaně diskutovat o účelnosti nebo spravedlivosti některých prací, odpovidal jsem někdy stručně třeba "Z cvičných důvodů, aby ses naučil překovávat překážky, abys věděl, co někdy znamená vyhovét prosbě nebo plnit pokyn nadřízeného... apod." V naprosté většině případů to žáci s pochopením přijímali.

Karel Lippmann řekl(a)...
8. července 2018 13:59  

"Občasná "školní (mini)buzerace" má význam v tom, že všelijakým "buzeracím" se člověk nevyhne a součástí školního vzdělávání a výchovy je i to, aby se žáci naučili své pocity "buzerace" rozumně překonávat.

Když se někteří žákovští diskutéři snažili přehnaně diskutovat o účelnosti nebo spravedlivosti některých prací, odpovídal jsem někdy stručně třeba "Z cvičných důvodů, aby ses naučil překovávat překážky, abys věděl, co někdy znamená vyhovět prosbě nebo plnit pokyn nadřízeného... apod." V naprosté většině případů to žáci s pochopením přijímali."

Kdo se učí trpně přijímat jinak nesmyslné "(mini)buzerace ve škole, ten se současně učí stejnému v životě. Kdo ještě pamatuje povinnou vojnu, velice dobře ví, že "buzerovaní" "bažanti" se většinou velice těšili na to, jak to jako "mazáci" novým "bažantům" spočítají. Skutečně velice dobrá a účinná pedagogická metoda. To už skoro před dvaceti lety Bohuslav Blažek napsal: "Šikana nezačíná na vojně, začíná ve škole, kde starší rovná se lepší." Ono totiž připravovat se na něco neznamená zvykat si na to a přizpůsobovat se tomu.

tyrjir řekl(a)...
8. července 2018 15:06  

Mezi slovy ROZUMNĚ a TRPNĚ je významový rozdíl. Nepochybuji o tom, že ten rozdíl zná i zde znovu kontextově trpící pan Lippmann, i když jeho "definice" RozUmu a tvořivosti vykazuje poněkud svérázné znaky.

http://www.ceskaskola.cz/2018/05/karel-lippmann-strucne-desatero.html

E.Kocourek řekl(a)...
8. července 2018 16:36  

Kdo se učí trpně (nebo rozumně, nebo jakkoli) přijímat nesmyslné buzerace ve škole, ten se současně učí stejnému v životě. -- Samozřejmě! A je dobře, že se to ve škole naučí, protože v životě se buzeracím nejspíš nevyhne. Že by se buzeracím v životě dokázal vyhnout pan Lippmann? A jakpak asi? Použitím legálně držené zbraně? ////

"Kdo ještě pamatuje povinnou vojnu ..." -- Ano, pamatuji povinnou vojenskou službu. Vojnu, která dělala z chlapců chlapy. Je mi jasné, že současný demokratický režim nedokáže nic takového zorganizovat, takže nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem. Přestože představa, jak by ty dnešní bábovky bránily vlast v případě ohrožení, je děsivá. ////

"Skutečně velice dobrá a účinná pedagogická metoda." -- Jestli znáte metodu lepší a účinnější, tak prozraďte. Protože účinky povinné vojenské služby byly, ve většině případů, dost užitečné. Psychická odolnost, schopnost samostatně fungovat v nepřátelském prostředí ... Čímpak to dnes nahradíte? Nebo se mají dnešní mladí mužové obejít bez toho? ////

Karel Lippmann řekl(a)...
8. července 2018 18:42  

Takže ano: vypěstujme skrze děti "nepřátelské prostředí", přinuťme je dělat něco, smysl čehož jim neumíme (nechceme) vysvětlit, a současně je hned takto učme odolnosti, aby se s tím vypořádali (jak asi?). Tak nějak se na vojně s z většiny chlapců stávali chlapi. Ovšem leda tak ve filmech o vojně, které se otázce šikany vyhýbaly. Jistě, k utužování psychické odolnosti člověka je nejlepší šikana beze smyslu. Když už ne na vojně, tak alespoň ve škole. Co kdybychom zkusili ještě tvrdší metody. Čím více nesmyslnosti, tím více psychické odolnosti.
Vážení, psychicky odolní pánové. Ve svém sedmdesátiletém životě jsem musel dost často psychicky odolávat, např. právě na vojně. V konání věcí nesmyslných jsem však nikdy žádnou užitečnost nenašel. Naopak jsem se mnohokrát přesvědčil, že psychická odolnost roste tím, že člověk dělá něco, co smysl má, opak totiž plodí jen psychickou ochablost. Zejména na vojně jsem počátkem 70. let zažil mnohem více těch, kteří příliš psychicky neodolávali, naopak se pružně (rozumně) přizpůsobovali. Nejfrekventovanějším slovem pro únik z nesnází bylo "zašít se". Žáci a studenti volí ve škole jen další jeho varianty. Většinou i ti nejpřizpůsobivější.
Mezi rozumně a trpně je jistě rozdíl. Avšak jen ve slovníku. V konkrétních případech mohou být tato slova chápána (a často jsou) dokonce synonymně. Např. podle rčení "Proti větru nelze močit" (nechci se vyjádřit vulgárně). Rozumné, že?



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.