Jaroslav Pinkas: Mnichov 1938 v české kulturní paměti. (Předpoklad racionálního postoje k minulosti je iracionální)

středa 23. května 2018 ·

O Mnichovu (mnichovské krizi v září 1938) lze uvažovat jednak jako o historické události, ale také, slovy francouzského historika Pierra Nory, jako o místu paměti. Zatímco v historické obci panuje už léta konsenzus o realističnosti Benešova postupu během mnichovské krize a neopodstatněnosti „mýtu zrady“ Francie a Velké Británie, v české kulturní paměti přežívá jiné pojetí této historické události. Jedním z historiků, který uvažoval o Mnichovu kritickým způsobem, byl Jan Tesař. Už na začátku roku 1989 mluvil o mnichovském komplexu jako o „pseudoproblému“ a poukázal na důležité místo, které mnichovská krize v paměti české společnosti zaujímá.


Jaroslav Pinkas (ustr.cz)
Tesařovy úvahy vycházejí z pozice profesionálního historika, který racionálně analyzuje dobovou situaci a na základě této analýzy dochází ke konkrétním závěrům. Předpokládá ovšem, že tento racionální postoj je vlastní i ostatním, ať už mají profesionální historické školení, nebo ne. Tento předpoklad racionálního, analytického postoje k minulosti je ale sám o sobě iracionální. Vztah k minulosti se formuje mimo vědu, v oblasti rodinné tradice, popkultury, médií. V tomto „nevědeckém poli“ si každý člověk formuje svou představu o minulosti. Vedle této individuální paměti můžeme mluvit i o paměti kolektivní, která toto „nevědecké pole“ strukturuje. Jednou z teorií umožňující nám pochopit povahu tohoto „pole“ je teorie kulturního traumatu.

Američtí historici Cathy Caruthová a Jeffrey C. Alexander definují kulturní trauma jako důležitou historickou zkušenost, která ovlivňuje chování celé společnosti a její postoj k minulosti. Alexander k tomu ovšem poznamenává, že zásadní není událost sama, ale způsob, jak je tato událost reprezentována, tj. jak je představena v médiích, popkultuře, literatuře, ale třeba i historiografii. Při formování traumatu tedy podle něj není zásadní událost sama, ale její obraz.

Tyto teorie mohou být inspirující i pro školní prostředí. Vztáhneme-li je k tématu Mnichova 1938, znamená to pro učitele učit nejen o zářijové krizi, počínajíc Hitlerovou řečí v Norimberku a konče obsazením pohraničí německým Wehrmachtem, ale i o obrazu mnichovských událostí v popkultuře. Na tento apel z prostředí memory studies navazují i úvahy didaktiků dějepisu. Dánský didaktik Wulf Kansteiner popisuje obrat v didaktice dějepisu od výuky o historii k výuce o paměti. V tomto konceptu „výuky o paměti“ přitom nejde o zavrhnutí faktografie ve prospěch jakéhosi vágního vzpomínání, ale spíše o důslednější rámování faktografie. Faktografie zůstává i v tomto konceptu nezbytnou podmínkou výuky, ale daleko větší pozornost se věnuje pozici vypravěče, který fakta předkládá, a příběhu, který tato fakta vytváří.

Výuka o paměti předpokládá porozumění vzpomínkovým figurám, které se k události váží, tedy analytický, distanční přístup k historické události. Téma mnichovské dohody ze září 1938 je k tomuto typu výuky mimořádně vhodné, protože máme k dispozici řadu popkulturních reprezentací, v nichž se odráží proměny vzpomínání na Mnichov. Můžeme pracovat s normalizačním obrazem Mnichova od režiséra Otakara Vávry (Dny zrady, 1973), se současnými obrazy Mnichova (České století – den po Mnichovu, 2013; Masaryk, 2016) a máme k dispozici dokonce i hraný snímek, který se dotýká významu Mnichova v současné kulturní paměti (Ztraceni v Mnichově, 2015).

Podle amerických didaktiků Alana S. Marcuse a Jeremy Stoddarda je historický film (podobně jako třeba krásná literatura) dobrým zdrojem pro analýzu historického narativu. Každý film představuje hutný, uzavřený příběh, který složité historické události musí redukovat do smysluplného vyprávění. V historickém filmu se navíc odráží společenský kontext, ve kterém vzniká a hegemonní dobový pohled na historickou událost, kterou zobrazuje.[6] Analýza historického narativu má kromě těchto výhod zakotvených spíše ve sféře oborové didaktiky i další benefity z hlediska obecné didaktiky. Historický narativ je abstrakce skládající se ze specifické kombinace historických faktů, přičemž zásadní roli hraje jejich výběr a uspořádání. Pochopení a porozumění narativu předpokládá značné intelektuální úsilí. Žáci při jeho analýze rozvíjejí vyšší znalostní dimenze, především konceptuální znalosti.

Především ale směřuje analýza historických narativů k vykročení z bludného kruhu opakujícího se potvrzování kulturního traumatu. Příklad Mnichova 1938 ukazuje, že nestačí učit jen základní fakta, ale je nutné orientovat pozornost žáků na koncepty, podle kterých jsou tato fakta uspořádána. Téma Mnichova (a otázka kritického přístupu ke kulturním traumatům obecně) nastoluje samozřejmě i širší otázky: jaká je role dějepisné (či šířeji školní) výuky? Má primárně reprodukovat kolektivní traumata, protože právě ta (v intencích Alexanderovy teorie) „produkují“ společnou identitu? Nebo má raději tato traumata dekonstruovat, neboť jednou z podstatných hodnot školního vzdělávání je kritické myšlení a respekt k individualitě žáka. Tato ambivalentní povaha dějepisu „mezi socializací jedince a jeho individuální výchovou“, jak stav soudobé didaktiky dějepisu pojmenovali Zdeněk Beneš a Blažena Gracová, se zvláště odráží u příležitosti vzpomínkových výročí, která jsou primárně využívána pro socializaci a pro připomenutí kolektivní identity.

Celý text naleznete zde

22 komentářů:

tyrjir řekl(a)...
23. května 2018 8:27  

v historické obci panuje už léta konsenzus o realističnosti Benešova postupu během mnichovské krize a neopodstatněnosti „mýtu zrady“ Francie a Velké Británie

V jaké "historické obci" takový konsensus "panuje"? Jednání Francie a Velké Bitánie s Hitlerem o nás bez nás a jimi uskutečněné obětování Československa Hitlerovi snad nebyla zrada lidských a demokratických hodnot a zrada jejich spojeneckých závazků vůči Československu?

Ti Francouzi a Britové, kteří se nám za podlehnutí Francie a Velké Británie Hitlerovu Mnichovskému diktátu a za Mnichovskou zradu dodnes omlouvají, snad podlehli nějakému mýtu?


Kdo a proč se takhle trapně snaží "opanovat" historii?

J.Týř

tyrjir řekl(a)...
23. května 2018 8:29  

V jaké "historické obci" takový konsensus "panuje"? Jednání Francie a Velké Británie s Hitlerem o nás bez nás a jimi uskutečněné obětování Československa Hitlerovi snad nebyla zrada lidských a demokratických hodnot a zrada jejich spojeneckých závazků vůči Československu?

tyrjir řekl(a)...
23. května 2018 8:55  

Ti Francouzi a Britové, kteří se nám za podlehnutí Francie a Velké Británie Hitlerovu Mnichovskému diktátu a za Mnichovskou zradu dodnes omlouvají, snad podlehli nějakému NEOPODSTATNĚNÉMU mýtu?

tyrjir řekl(a)...
23. května 2018 9:34  

Co bylo PODSTATOU Mnichovské ZRADY spojeneckých závazků F a GB vůči Československu? Myslím, že to bylo především nasměrování Hitlera va východ. Vyšlo jim to? Nevyšlo. Ta Mnichovska zrada jim byla, myslím, platná "jak mrtvému zimník", neboť Hitler obsadil před útokem na Rusko nejdřív většinu západní Evropy a útočil i na Británii. U Moskvy a Stalingradu mu ale stejně potom (nejen) zimník scházel. Podobně jako předtím Napoleonovi...

Petr řekl(a)...
23. května 2018 15:16  

Vy jste taky solidně nasáklý tou letitou bolševickou propagandou, co?

tyrjir řekl(a)...
23. května 2018 16:33  


V roce 1968 jsem byl v druhém ročníku gymnázia. Od srpna jsem se aktivně účastnil studenského odporu proti tehdejší invazi. Byl jsem jako jeden ze dvou zástupců studentů našeho gymnázia na Palachově pohřbu. Pak jsem poznal, co nadělaly komunistické čistky a hloupá propaganda i mezi učiteli. V KSČ jsem nebyl. Můj děda a táta byli předúnoroví sociální demokraté, kteří byli pro své názory po sloučení s KSČ z KSČ vyloučeni. Po roce 1990 hloupá propaganda, bohužel, neskončila. Jeden druh demagogické propagandy byl nahražen a doplněn jinými, někdy ještě hloupějšími. I od těch, kteří tzv. převlékli kabát. Různí kariéristé z toho i dnes profitují. Podle svých sil a možností jsem bojoval proti hloupé propagandě celý svůj dospělý život. Vyprávět by o tom mohl i jistý pan Petr Pavlík a členové ústřední školské komise ČSSD*. Nemám chuť na tom něco měnit ani se nechat anonymně urážet bůhví kým. J.Týř

*Viz
http://www.ceskaskola.cz/2018/05/ministerstvo-zvazuje-zmeny-ktere-mohou.html#comment-221809575523492405

Petr řekl(a)...
25. května 2018 16:59  

Na to, abyste papouškoval bolševickou propagandu, opravdu nemusíte být bolševik.

tyrjir řekl(a)...
25. května 2018 17:42  

Na to, aby někdo mohl mlít nesmysly ve školské komisi ČSDD, byl hlavním poradcem a politickým náměstkem v MŠMT, nemusí být u špidlosobotkovců někdo učitel. Stačí být genderovým specialistou výhrůžně papouškujícím lži o inkluzi.

Když se vrána zjestřabí, mějte se na pozoru, ostatní ptáci.
(staré české přísloví)

I z výše uvedených důvodů budu v referendu o vstupu ČSSD do nové vlády hlasovat NE.

poste.restante řekl(a)...
25. května 2018 17:57  

A což takhle něco věcného, pane Petře?

Petr řekl(a)...
27. května 2018 17:23  

Věcně:
1. Přečtěte si tu Tesařovu knihu o konstrukci mnichovského syndromu a jeho využití komunistickou propagandou.

2. Jak se ČSSD v referendu rozhodne, není moje věc, nejsem ani člen, ani volič. Řekl bych ale, že pokud straníkům zbyly poslední zbytky zdravého rozumu, koalici s ANO odmítnou. Výhledově by asi bylo pro socdem a pro českou politickou scénu ozdravné, kdyby socdem našla odvahu si přiznat, že to jsou vlastně strany dvě, a něco z toho vyvodit. Osobně teda fakt moc nechápu, jak se může někdo jako Foldyna hlásit k socdem ideálům.

tyrjir řekl(a)...
27. května 2018 18:29  

Mnichovská dohoda (neboli Mnichovská zrada či Mnichovský diktát[pozn. 1]) byla dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o postoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově (ve všech jazykových verzích pak byla podepsána po půlnoci, tj. 30. září 1938).[3]

Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni.

Mnichovská dohoda byla završením činnosti Sudetoněmecké strany Konráda Henleina a vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy. Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků, appeasementu.

cs.m.wikipedia.org/wiki/Mnichovská_dohoda


Petr řekl(a)...
27. května 2018 23:17  

Začal jste své zdejší výlevy ironizováním "historické obce"... nuže, pane Týři, musím Vás zklamat, ale současná mainstreamová interpretace Mnichova ze strany českých historiků je opravdu hodně vzdálené oné komunistické agitce, která tvrdí, že Beneš v roce 38 pochybil, že jsme se měli bránit, protože SSSR byl připraven přijít na pomoc :-) Zkuste méně kopírovat z wikipedie a víc číst. Nebo si třeba pusťte příslušný díl Českého století.

tyrjir řekl(a)...
28. května 2018 0:36  

Neoliberalismus a korupce jako příčiny slábnutí a volební prohry ČSSD

Neoliberalismus je ekonomický a politický směr vycházející z tzv. Washingtonského konsensu. Průvodním jevem neoliberalismu je mj. oslabování úlohy jednotlivých států ve prospěch nadnárodních především ekonomických elit, posilování úlohy nadnárodního kapitálu, prosazování multikulturalismu, privatizace státních podniků i veřejných služeb, oslabování úlohy volených představitelů státu, posilování úlohy tzv. nevládních neziskových organizací atd. Neoliberalismus se pokouší odstranit rozdíly mezi kapitálově orientovanou pravicí a sociálně demokratickou levicí. Pravicové strany přebírají levicová témata a sociálně demokratické strany zase naopak hovoří o tzv. liberální demokracii a nehovoří a nejednají vskutku sociálně demokraticky. Nebojují mnohdy ani tak o levicového ale spíš o středového voliče, u kterého boj prohrávají i díky tomu, že korupce prostupující celým politickým spektrem se dotýká i jich.

V Česku se to v posledních 25 létech projevilo například při kupónové privatizaci, kdy pravice sice udržovala sociální smír, ale došlo k takové korupci, že mizely i konkurenceschopné podniky a Česko stálo v roce 1997 před bankovním krachem. Populismus a korupci pravice pak musela napravovat od roku 1998 Zemanova vláda a pokračovat v tom měla následně i vláda Špidlova, Grossova, Paroubkova a Sobotkova. To se zcela nepodařilo mj. i v důsledku toho, že korupce se nevyhnula ani ČSSD.

Neoliberalistické tendence se v ČSSD zvýšeně projevily po roce 2009. ČSSD pak fakticky plně neobstála ani jako hlavní vládní strana. Nesplnila například své sliby u církevních restitucí, v sociální oblasti a ve školství a projevily se i závažné příznaky korupce v ČSSD. Aktuálně jde například o privatizaci OKD, o nesrovnalosti v čerpání EU dotaci, o některé neúčelné a neúčinné kroky ekonomice, v sociální oblasti a ve školství a v neposlední straně i o špatné zacházení s lidskými zdroji uvnitř i vně ČSSD včetně čistek uvnitř ČSSD. Když Sobotkovo vedení ČSSD a členové Sobotkovy vlády začali od počátku roku 2017 čím dál nedůvěryhodněji okopávat kotníky politickým partnerům a soupeřům a když ani zčásti zmanipulovaný březnový sjezd ČSSD nezjednal nápravu, lidé to prohlédli a z původních 30%, později 20% a z letošních jarních 12% volebních preferencí se stal podzimní 7% volební výsledek a dnešní 5% volební preference.

Výsledkem toho všeho je zatím především to, že dost podstatnou část poslaneckého klubu ČSSD dnes tvoří ti, kteří měli na volební prohře ČSSD podstatný podíl (někdo říká tzv. Sobotkova Hvězdná pěchota), a ČSSD se jejich prostřednictvím pomalu ale jistě začíná doškemrávat o účast v budoucí vládě. ČSSD je teď, zdá se, vcelku bezradná. Tápe mezi neoliberalismem (liberální demokracií) a sociální demokracií. Tápe, aniž by k dosavadnímu vývoji zaujala vskutku sociálně demokratický postoj a navrhla členům a občanům České republiky poctivé východisko pro budoucnost. To je, myslím, to hlavní, co by měla teď iniciovat konference Klubu seniorů a následně i únorový sjezd ČSSD.


Jiří Týř , 7. prosince 2017, projednáno na konferenci Klubu seniorů ČSSD Liberec


Obávám se, pane Petře, že nevíte, jaký je rozdíl mezi tzv. liberální demokracií reprezentovanou v ČSSD tzv. ŠpidloSobotkovci a skutečnou sociální demokrací (socdem). Výše uvedený text jsem v prosinci 2017 poslal Klubu seniorů a dalším orgánům ČSSD spolu s podnětem k projednání konkrétních nesrovnalostí. Odpověď jsem zatím nedostal, ač jsem ji měl bez zbytečného odkladu dostat.
Neoliberální "mainstream" špidlosobotkovců je věc, proti které už mnoho let bojuji. Nevím, proč bych měl na váš pokyn pročítat čítanky neoliberálně zaměřených historiků.


J.Týř



Petr řekl(a)...
28. května 2018 10:22  

To je mi teda fakt záhadou, proč vaše brilantní podněty neprojednal ani ten klub seniorů :-)))))))))))))))))))))

Petr řekl(a)...
28. května 2018 10:39  

Jinak bych řekl, že rozdíl mezi liberální demokracií a sociální demokracií je zhruba stejný jako rozdíl mezi fotbalovým hřištěm a fotbalovým týmem.

tyrjir řekl(a)...
28. května 2018 11:09  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
tyrjir řekl(a)...
28. května 2018 11:11  

Jinak bych řekl, že rozdíl mezi liberální demokracií a sociální demokracií je zhruba stejný jako rozdíl mezi fotbalovým hřištěm a fotbalovým týmem.

Na demokratickém hřišti se utkávají dva týmy - neoliberální a sociálně demokratický. V socdem týmu jsou ale zrádci, kteří si sice navlékli socdem triko, ale hrají pro druhou stranu. Proto ČSSD u lidí prohrává. Pokud, pane Petře, nerozumíte ani rozdílu mezi fotbalovým hřištěm a týmem, můžete si přečíst třeba knihy "Přelom" nebo "Jak jsme se stali kolonií" od Ekonomky Ilony Švihlíkové. Možná to pak pochopíte.

Petr řekl(a)...
28. května 2018 17:30  

Nevím, jak to máte v socdem, ale neoliberalismus tam teda podle mě úplně nevzkvétal nikdy. V poslední vládě bylo několik ministrů, kteří aspoň mluvili přibližně tak, jak by v obdobných situacích mluvil nějaký současný sociálně demokratický politik v Německu nebo ve Skandinávii (Sobotka, Valachová, Marksová, Dienstbier). Že ty vize často neuměli prosazovat a že si úspěchy té vlády (nebylo jich tak málo, myslím, a časem to bude vidět lépe) nechali ukrást profi píárkem Andreje Babiše, je druhá věc. Ale aspoň mluvili jako sociální demokraté. Nevím, jestli ti oranžoví, kteří by z fleku mohli ozdobit kandidátky SPD nebo KSČM, popřípadě cyničtí pragmatici typu Haška, Zimoly a Chovance, jsou zrovna zrádci. Ale se sociální demokracií teda mnoho styčných bodů fakt nevidím.

tyrjir řekl(a)...
28. května 2018 18:44  

Teď přišel okamurovský poslanec Hrnčíř s tím, že multukulturalustický výplach mozků v českém školství začala ČSSD zavedením systému RVP/ŠVP. Kdo bránil Špidlosobotkovcům (Sobotka, Valachová, Marksová, Dienstbier atd.) ten systém napravit? Proč to neudělali a nechali si tenhle super programový námět zase tzv. "ukrást" - tentokrát od populistických okamurovců? :)))

Petr řekl(a)...
28. května 2018 19:11  

Tak multikulturalismus v Evropě obecně podporují zejména strany sociálnědemokratického typu... takže nevím, proč by se proti tomu měla ČSSD vymezovat. Jisté věci prostě od socdem stran z definice člověk čeká (vyšší míra přerozdělování, vyšší stupeň centralismu a regulace, větší náklonnost ke společným evropským řešením...) Taková socdem mi připadá čitelná (i když volit ji spíš nebudu). Možná jste ale, pane Týři, Vy ve špatné straně.

tyrjir řekl(a)...
28. května 2018 19:33  

Vnutit úřední cestou z MŠMT českému školství s ostudně nízkým školským rozpočtem a s nejhůře placenými učiteli konstruktivisticky užvaněný systém RVP/ŠVP, pak Inkluzi po valachovsku a pokusit se ještě o pečovatelský Kariérní (ne)řád učitelů. To vše jsou podle mého názoru eurodotačně motivované nesmysly iniciované a provedené neoliberálně orientovanou špidlosobotkovskou částí ČSSD. Nikdo je nenutil dělat to tak hloupě. Je to, myslím projev jejich neoliberalismu, jehož výsledkem je, že české školství klečí na kolenou.

Viz např.
http://www.ceskaskola.cz/2015/08/jiri-tyr-velka-kurikularni-revoluce-v.html
http://www.ceskaskola.cz/2015/07/jiri-tyr-ceske-vzdelavaci-projektove.html
http://www.ceskaskola.cz/2016/04/jiri-tyr-kdo-jak-przni-ceske-skolstvi.html
TORNÁDO KAT A VLÁDNÍ JADERNÝ VÝBUCH
http://www.ceskaskola.cz/2017/07/vlada-byla-velmi-aktivni-ve-skolstvi.html#comment-6280139516709541290

J.Týř

tyrjir řekl(a)...
28. května 2018 19:45  

Je mi líto , že anonym Petr zřejmě neví ani to, že neoliberalismus (a multikulturalismus jako jedna z jeho částí) není podstatou socdem. Že je to jedna z příčin úpadku socdem a levice obecně ve více zemích EU. Tuto diskusi teď přerušuji. Mám teď důležitější věci na práci.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.