Dagmar Straková žije s manželem a dvěma dětmi v Bruselu. Šestadvacetiletá Bára už prošla celým belgickým vzdělávácím systémem, právě se připravuje na státnice na vysoké škole. Jedenáctiletý Jenda je na druhém stupni základní školy. „Výuka se dost liší od té v Česku. Každý školní rok má své jednotné téma, na jehož podkladě se učí všechny předměty. Ve čtvrté třídě měl Jenda dějiny středověku, což v praxi znamenalo, že strávil se třídou spoustu času v muzeích a na hradech, ale učili se tam i matematiku nebo jazyky,“ popisuje Dagmar Straková pro server Rodiče vítáni.
Belgický školský systém je s malými detaily podobný tomu českému. Povinný poslední ročník mateřinky, od šesti let povinná školní docházka rozdělená na primární a sekundární cyklus, v případě zájmu studium na vyšší odborné škole nebo univerzitě. Co se liší od České republiky – neexistují odklady nástupu do první třídy. Pokud dítě školu nezvládne, jednoduše si ročník zopakuje...
Ze začátku jsem měla ze školního systému smíšené pocity. Žáci nemají učebnice, učí se z pracovních listů, které si tvoří sami učitelé. Používají různé výukové metody, převažuje projektové vyučování. Nakonec jsem došla k tomu, že to funguje skvěle.
Uvedu příklad: každý ročník je zaměřen na jedno klíčové téma. Třeba ve čtvrté třídě jsou to dějiny středověku. Žáci nejprve jedou na výlet, do muzea, na středověký hrad, kde se dozví velkou část o životě dané doby. Pak ve škole zpracují téma, hledají dodatečné informace a historické souvislosti. Téma se prolíná v určité časové ose a napříč všemi ostatními vyučovacími předměty. Třešničkou na dortu je několikadenní výlet před koncem školního roku, opět na starý hrad nebo zámek, kde děti po celou dobu bydlí a prakticky si upevňují a prohlubují své znalosti...
V Belgii není jednotný hodnotící systém. Některé školy používají desetistupňovou hodnotící škálu, jiné dvacetistupňovou. Na vysvědčení, které žáci dostávají 4x do roka, je jednotná škála až do výše 100 procentuálních bodů. Minimum pro postup do vyššího ročníku je šedesát bodů. V Belgii není neobvyklé, že žáci ročníky opakují, aby si své znalosti upevnili.
Samozřejmě, že se vyžaduje i aktivní zapojení rodičů. Dobře funguje asociace rodičů, která organizuje různé aktivity pro děti. Belgie je známá svojí solidárností a sociální podporou. Naše škola organizuje ve spolupráci s rodiči charitativní sbírky pro dětské domovy nebo děti v uprchlických táborech, spolupracuje se školou pro hendikepované děti. Na jaře a na podzim se pořádají výprodeje obnošeného oblečení, hraček a všeho možného. Asociace rodičů pořádá sportovní a kulturní dny pro děti i rodiče. Škola se velmi snaží, abychom se tam cítili všichni dobře.
Hodně diskutované téma mezi rodiči jsou mobilní telefony a tablety. Do školy se nosit můžou, ale děti je smí použít až na konci dne, když odchází domů. Nikdy ne o přestávce nebo v pauze na oběd. Pokud mají problém a potřebují se spojit s rodiči, vyřeší to buď učitel nebo ředitel školy. Podle mě je to v pořádku, oni si to stejně pak vynahrazují po škole, kdy se jako drogově závislí napíchnou na nějakou „super cool“ strategickou hru a pak je to jen na rodičích, jaké hranice jsou ochotny svým dětem tolerovat.
Celý text naleznete zde
.png)
0 komentářů:
Okomentovat