Inventura předsudků: Známost a přátelství vedou k celkově pozitivnějším postojům k Romům i cizincům

„Nedostatek kontaktů se skupinami „jiných“ je typický pro větší část české majority i po téměř 30 letech od pádu železné opony. V českém prostředí nemáme k dispozici mnoho výzkumů, na nichž by se dala kontaktní teorie detailněji ověřovat, zkusili jsme to tedy alespoň pomocí odpovědí na otázky o existenci nebo neexistenci přátelství či známosti s někým z „jiné“ skupiny. Zaměřili jsme se vlastně na dvě skupiny „jiných“: Romy a cizince. Známost či přátelství s Romy deklaruje dlouhodobě jedna pětina české společnosti a tento podíl se nijak viditelně nemění,“ píšou autoři knihy Inventura předsudků v textu pro časopis Vesmír.

Autoři mimo jiné píšou:

S cizinci se zná jedna třetina respondentů (rok 2015), v čase se přitom tato známost či přátelství stává pomalu běžnější (v roce 2010 to bylo 26 procent).

Nicméně se ukazuje, že známost a přátelství vedou k celkově pozitivnějším postojům k Romům i cizincům. Ale jde o posun, nikoliv o vymizení negativních postojů (tab. III a IV ). Většina respondentů sociologických šetření své postoje vůči zmíněným třem skupinám formuluje na základě jiného druhu „zkušeností“, než je přátelství nebo známost. To bylo patrné z řady rozhovorů, které jsme s lidmi vedli. Před námi defilovala sice opakovaná, ale letmá setkání s někým, koho vnímáme jako bezdomovce, nebo dávné zkušenosti s romskými dětmi z hřišť a škol, velmi výrazný vliv hrají nejrůznější zprávy v médiích (všeho typu) o pracovitých Ukrajincích na stavbách nebo naprosto nekompatibilních muslimech. (Na tomto místě žádáme o shovívavost, je to velké zjednodušení toho, co nám o svých postojích dotyční odhalili.)

Pohledy menšin

V knize Inventura předsudků se zabýváme postoji a předsudky vůči třem vybraným skupinám z pozice české majority: Romům, cizincům a bezdomovcům. Ale (nějaké) předsudky mají rovněž příslušníci skupin, které jsou vůči majoritě v postavení minority. I Romové mají předsudky vůči Čechům a stejně tak je mají cizinci (z konkrétního etnika či země).

Ani výzkumy v tomto obráceném gardu nejsou v českém prostředí úplně běžné, a proto o těch „druhých“ předsudcích víme jen málo. Podívejme se ale pro ilustraci na celoevropský výzkumný kontext, a to na skupinu, o níž se dnes tolik mluví – na muslimy, skupinu vymezenou nikoliv etnicky, ale nábožensky. Můžeme zde využít výzkum European Social Survey, jehož poslední dostupná data pocházejí z roku 2016.

V rámci výzkumu odpovídá 758 respondentů, kteří se hlásí k islámu. Co říkají tito evropští muslimové o společnosti, v níž žijí? Muslimové méně (ve srovnání s křesťany i bezvěrci) důvěřují členům společnosti.

Výrazně častěji se cítí být v této společnosti diskriminováni – ať už kvůli svému náboženství, nebo etnicitě. Zároveň ale sami vyjadřují výrazné předsudky například vůči gayům a lesbičkám (podstatně častěji i ve srovnání s respondenty, kteří se hlásí ke křesťanství). Když se podíváme zvlášť na muslimy, kteří se v dané zemi narodili, a ty, kteří se přistěhovali, první skupina vyjadřuje spíše silnější předsudky.

Oboustranná existence předsudků a jejich vzájemné zmenšování leží v základech kontaktní teorie: nestačí, že na kontakt jsou připravení Češi, ale musí být na něj připraveni i Romové nebo třeba Afghánci s uděleným azylem. A koneckonců připravení by měli být i ti, kteří se postoji, předsudky i napětím ve společnosti zabývají. V tomto ohledu zatím cítíme jistý dluh.

Šmídová M., Vávra M. & Čížek T.: Inventura předsudků. Academia, Praha 2017

Celý text naleznete v časopise Vesmír