Zpráva o současném vývoji amerického školství, které se vyznačuje podporou komerčních zájmů ze strany nové ministryně školství DeVos, a o boji, který proti tomu vede profesorka New York University Diane Ravitch s podporou organizace Network for Public Education.
Diane Ravitch (wikipedia.org) |
Diane Ravitch je dlouholetou odpůrkyní privatizace školství. Je spoluzakladatelkou organizace Network for Public Education (NPE), která se snaží spojovat všechny síly pomáhající zachovat kvalitní veřejné školy, které nerezignují na výuku plošně netestovaných předmětů a které podléhají demokratické kontrole místní komunity. Je logické, že se pokouší záměry současné paní ministryně eliminovat. Všechny podstatné důvody shrnuje nedávno publikovaná zpráva Online Learning: What Every Parent Should Know (Online vzdělávání: Co by měl každý rodič vědět). Začíná takto:
„Popularita využití technologií k realizaci učení ve školách roste. Žáci jsou nuceni používat online programy, učebnice či aplikace jako součást práce ve třídě i doma. BYOD se projevuje v učebnách i na chodbách škol tak, že žáci používají chytré telefony, notebooky a tablety. V některých státech je účast alespoň v jednom online kurzu vysloveně povinná. Ve 36 státech mohou žáci celou povinnou školní docházku absolvovat prostřednictvím virtuální (soukromé charterové) školy a nikdy osobně nepotkat učitele ani spolužáky. Závislost škol na technologiích se zvyšuje rychlostí, která značně předhání ověřování efektivnosti a rizikovosti těchto postupů (např. zneužití dat).
Umocňuje online a kombinované vzdělávání učení? Co víme o virtuálních školách? Co způsobí politika podpory soukromých investic ve školství?“
Z obsahu vyberu jen ta nejdůležitější fakta:
• Podle zprávy Mathematica mají žáci v online kurzech méně (virtuálních) kontaktů s živým učitelem za týden než žáci běžných škol za den. Ve virtuálních školách učí mnoho učitelů bez dostatečného pedagogického vzdělání.
• Podle ministerské analýzy z roku 2010 není dostatek nezávislých seriózních výzkumů, které by prokázaly skutečnou efektivitu online vzdělávání.
• Výsledky studia ve virtuálních školách jsou dle většiny výzkumů horší než ve školách prezenčních (např. zpráva CREDO 2015).
• Dokončenost studia je ve virtuálních školách cca poloviční ve srovnání se školami prezenčními. Zdůvodnit to vyšším výskytem znevýhodněných a hendikepovaných žáků nelze, neboť dle statistiky virtuální školy v průměru navštěvuje více bělochů, méně chudých i jazyk neovládajících žáků (dle zprávy NEPC z roku 2017).
• Podle závěrů OECD PISA jsou výsledky žáků nejvíce pracujících s technologiemi výrazně horší než u těch, kteří je používají přiměřeně (OECD: Žáci, počítače a učení).
Je pozoruhodné, že navzdory těmto neutěšeným výsledkům přicházejí stále nové iniciativy snažící se personalizované technologiemi podporované vzdělávání rozšiřovat. Je tomu tak hlavně proto, že investoři (např. paní ministryně DeVos) považují školství za jednu z posledních oblastí, kde je možné bez větších obtíží realizovat nezanedbatelný zisk. Existují zájmové skupiny, které financují lobbing, mediální kampaně, cílenou reklamu apod.
Na zprávu NPE je samozřejmě třeba se dívat jako na pohled zaujatý snahou oponovat současné politice Trumpovy administrativy. Možná i proto bychom měli vnímat podobnost amerického vývoje s naším. V oblasti vzdělávacích technologií zatím moc patrná není. Zato privatizace školství je u nás již v plném proudu. Není příjemné pozorovat, jak státní školy (až na výjimky) nedokážou sledovat současné trendy ve vzdělávání, a kvůli tomu se ti lepší a bohatší žáci přesouvají do škol soukromých. Nestane-li se zázrak, technologie tento proces v blízké budoucnosti urychlí a kvalifikační propast mezi „schopnými a neschopnými“ se ještě více prohloubí.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat