Hana Friedlaenderová, Jana Straková: Veřejnost se inkluzi nebrání, ale potřebuje více informací

„Kritici zpochybňovali užitečnost vzdělávání dětí s handicapy s dětmi zdravými v běžných školách a namítali, že se těmto dětem dostane lepší péče ve speciálních školách a že jejich začlenění do běžných škol bude mít neblahé důsledky pro ně i jejich spolužáky. Do této debaty se kromě učitelských asociací zapojila se svými negativními hlasy i řada politiků v čele s prezidentem. Rok a půl poté, co byla úprava zavedena, provedla společnost Nielsen Admosphere krátký výzkum, který zjišťoval, jak se k inkluzivnímu vzdělávání staví veřejnost,“ píšou Hana Friedlaenderová a Jana Straková v dubnovém vydání časopisu Řízení školy.

Autorky pokračují:

Respondenti byli nejprve dotázáni, co rozumějí pod pojmem inkluzivní vzdělávání… Jen menšina respondentů uvedla, že se jedná o úpravy, které by měly principiálně cílit na všechny žáky s potřebou jakékoli podpory, což by ovšem měla být podstata inkluzivního vzdělávání. Zdá se, že se v rámci informační kampaně ani v rámci zavádění inkluzivního vzdělávání do škol nepodařilo tuto skutečnost veřejnosti sdělit.

Další otázka směřovala k tomu, do jaké míry občané podporují začleňování žáků s nějakým handicapem do hlavního vzdělávacího proudu… Podporu pro vytváření podmínek pro začleňování dětí s handicapy vyjádřila téměř polovina respondentů.

Respondenti byli požádáni, aby svoji odpověď týkající se podpory začleňování znevýhodněných dětí odůvodnili. Třetina respondentů odpověděla, že je prostě správné, aby byly děti vzdělávány společně a aby se všem dostalo stejně kvalitního vzdělávání. Čtvrtina respondentů argumentovala proti začleňování tím, že znevýhodněné děti budou zdržovat děti normální. Zhruba 10 % respondentů se stavělo proti začleňování s tím, že znevýhodněné děti budou v běžné škole strádat (budou mít pocit neúspěchu, budou šikanovány a podobně). 15 % respondentů uvedlo, že každý případ je jedinečný a není možné jednoduše rozhodnout, koho začlenit a koho nikoli. Část respondentů (8 %) dále argumentovala tím, že společné vzdělávání je užitečné pro postižené děti, zhruba 3 % respondentů zdůrazňovala, že je užitečné pro děti zdravé. Objevily se též argumenty, že máme osvědčenou tradici speciálního školství, kterou není dobré zničit (3 %), a také že nepotřebujeme tolik vzdělaných lidí (5 %).

Výsledky výzkumu ukazují, že téměř polovina respondentů podporuje myšlenku vzdělávání dětí s handicapy v běžných školách. Zároveň však naznačují, že řadě občanů chybí informace o tom, co se rozumí pod společným vzděláváním, a také o situaci v České republice v mezinárodním srovnání. Z výzkumu jsme se zároveň dozvěděli, že nejčastějším argumentem proti začleňování dětí s handicapy je obava, že budou zdržovat zdravé děti v učení, část respondentů má však obavy rovněž o to, že škola nebude schopna zabránit strádání dětí s handicapy.

Chtějí-li tvůrci vzdělávací politiky získat pro podporu větší podíl občanů, měli by se zaměřit zejména na poskytování podrobnějších informací o podstatě inkluzivního vzdělávání a jeho předností široké veřejnosti a na cílenou podporu učitelů, která bude eliminovat škodlivé dopady, jichž se občané obávají.

Celý text naleznete v aktuálním vydání časopisu Řízení školy (nakladatelství Wolters Kluwer)