„V diskusích nad vhodností víceletých gymnázií se zdůrazňuje řada aspektů. Systémoví odborníci se vyjadřují spíše negativně z pohledu vzdělávání celé populace, naopak rodiče v nich vidí ponejvíce šance pro vlastní dítě, a tak jejich zájem během posledních dvou desetiletí neuvadá. Rodiče vycházejí z osobní zkušenosti s běžným základním školním vzděláváním, která je pro jejich rozhodování o dítěti a jeho edukaci pochopitelně mnohem silnější než obecné principy a zásady, které deklaruje stát,“ píše Václav Mertin v aktuálním vydání časopisu Řízení školy.
 |
| Václav Mertin (repro ČT) |
S varujícím prstem zmiňujeme, že pro řadu dětí představuje gymnázium neúměrnou zátěž, protože prý nemají schopnosti zvládat jeho požadavky. Navíc jim prý bereme dětství. Když k tomu přidáme několik uskutečňovaných mimoškolních aktivit, kroutíme hlavou nad nerozumností rodičů.
Ovšem na druhé straně nezmiňujeme, že pro nemalou řadu dětí představuje setrvávání v hromadné „základce“ svým způsobem neúměrně malou zátěž. Přitom se nemusí jednat pouze o nadané nebo mimořádně nadané žáky. Jde třeba o žáky, kteří nemají příliš dobré výsledky, škola je moc nebaví, a přitom v tomto věku mají ještě prokazatelně na víc. Nebo o takové, kteří chodí do tříd, v nichž učitel naplňuje zásadu „všem stejně“, a oni se do jeho normy nevejdou. Řada z nich se navíc nevěnuje žádné volnočasové aktivitě.
Tato okolnost sice není tolik patrná, děti se z nedostatku zátěže nehroutí, ale podle mého soudu je z hlediska dlouhodobé perspektivy ještě závažnější než přetěžování. Vzniklé ztráty jsou osobní i společenské. Otázka také zní, kdy jindy než v dětském věku by měl člověk věnovat zásadní množství času a energie právě vzdělávání.
Z pohledu pedagogické psychologie je obojí špatně. Při dlouhodobé neúměrně vysoké zátěži se dítě „hroutí“, ztrácí motivaci i zájem o vzdělání, při trvalém nedostatečném zatížení se nerozvíjí a krní. Navíc leniví a nerozvíjí dovednost učit se. Za optimální se pokládá zatížení, které nepatrně přesahuje aktuální úroveň rozvoje dítěte. Vyžaduje tak od něho na jedné straně vynaložit určité úsilí, současně však s velkou pravděpodobností může dosáhnout úspěchu...
Vidím nějaké řešení? Nabízím dvě. Jako rodiče bychom neměli příliš a hlavně uměle podporovat dospělé tendence u dítěte. Vždy se dají alespoň mírně brzdit. Neměli bychom proto pospíchat už od útlého věku. Co se stane, když se určitá dovednost objeví o pár měsíců později? Neměli bychom se nechat svést příkladem samoživitelů, kteří nemají jiného partnera než dítě a už ve středním nebo starším školním věku na ně naloží vše, o čem přemýšlejí, problémy, které řeší. Podobně někteří další rodiče podlehnou tlaku okolí i vyspělosti dítěte a ženou je mílovými kroky k samostatnosti. Totéž platí pro školu, aby svými požadavky nenapomáhala urychlovat vývoj, ale aby vycházela vstříc vývojovým možnostem dítěte.
Druhé řešení představuje úspěšné a radostné vzdělávání ve škole a bohatá náplň pro volný čas. České děti nechodí zatím do školy příliš rády. Škola a školní vzdělávání jsou pro ně o něco méně přitažlivé než v jiných státech. Je to velká výzva pro tuzemské pedagogy.
Když se vrátím na začátek: Víceletá gymnázia dávají většině dětí dostatečné podněty ke studiu. Hlavní pozornost bychom měli věnovat tomu, aby stejně náročné a zajímavé podněty nabízel hlavní proud školství. Dokud se nám to plně nedaří, měli bychom brát víceletá gymnázia víc na milost.
Celý text naleznete v březnovém vydání časopisu Řízení školy (nakladatelství Wolters Kluwer)
7 komentářů:
Nejde pouze o to, zda jsou děti přetěžovány, či ne, ale také o to, jakým způsobem výuka probíhá. Gymnaziální styl výuky zaměřený na hodnocení jako odměnu za výkon, v kombinaci s masivním objemem informací, dělá, z hlediska kvality vzdělání, stresu a motivace k celoživotnímu vzdělávání, neplechu větší než velkou.
Neuniká tu němu náhodou princip inkluze - kde je tolik zdůrazňované SPOLEČNÉ VZDĚLÁVÁNÍ?????
Celý život jsme oceňováni za výkon. Pouze komunismus hlásá: "Každý pode svých schopností, každému pode jeho potřeb". Tlak na výkon studenta bych osmiletým gymnáziím nevyčítala, jakkoli se mi nelíbí směřování mého předmětu - neosobní literární rozbory plné pojmů a formálních principů. Výkon je i množství knih, které student přečte - a k jeho navýšení nová maturita rozhodně nevede.
Jinak považuji útoky EDUinu na osmiletá gymnázia za součást sociálně-inženýrského plánu, jak ještě více zploštit české školství. Učitelé na osmiletých gymnáziích totiž musí něco umět, musí zvládnout obrovskou šíři svého předmětu a zaujmout studenty různých věkových skupin. Pokud se podaří rozbít i tuto složku českého školství, Pánbůh s námi.
PS: Že se EDUin či CERMAT (dvě mocenské skupiny, které se navzájem přou, ale mají potřebu ovládat a úkolovat české učitele) nezaměří na VŠ? Bojí se?
Troufám si říci, že jste p. Valíková urazila podstatnou část učitelského sboru na ZŠ. Chcete snad říci, že my učitelé ze ZŠ nic neumíme. Mimochodem, obsah učiva na ZŠ a VG je oficiálně totožný a cokoliv je nad tento rámec se nesmí známkovat (jedná se o rozšiřující učivo). Máme vyzkoušeno a vytčeno ČSI.
Nechtěla jsem rozhodně urazit učitele na ZŠ. Ale ZŠ nikdo rušit nechce, pokud vím. A Cyklus ZŠ je čtyřletý, nedotýkají se ho státní maturity, pouze cermatí přijímačky. Omlouvám se tímto učitelům ZŠ-vážím si práce všech dobrých učitelů. Pouze poukazuji na to, že VŠ nás mnohdy mnoho nenaučí a osmiletý cyklus je největší škola i pro učitele.
Proto považuji útok na osmiletá gymnázia za útok na vzdělání obecně. Příklad: světová literatura, zvláště moderní. Na VŠ se neučí, přesto zabírá vekou část středoškolské literatury - tedy pokud češtináři čtou a jsou nadšení samouci. Nová maturita její výuku prakticky likviduje. Teď ještě omezit osmiletá gymnázia - a vzdělání se nám zase o kousek sesune. Přemýšlím, co k této kampani EDUin vede - a napadá mě v pátek odpoledne snad jen závěr z Farmy zvířat - že by prasata a pan Johnson naši společnou řeč?
Co stojí za Vaším "útokem na VG"? To je jednoduché - koncepce SPOLEČNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ. Pokud se musí žáci na ZŠ učit žít společně s dětmi handicapovanými, tak proč by měli být odděleni od žáků nadaných. Nižší stupeň VG je pouze státem tolerovaná a řízená segregace elit. Jak lze jinak chápat pouze jednostranně pojatou myšlenku společného vzdělávání. Problémové a se speciálními potřebami děti na ZŠ ano, chytré a nadané ne? Jak a kde se pak žáci VG naučí žít s takovými spoluobčany? Vždyť principiálně je nižší stupeň VG absolutně protiinkluzivní, segregační a potírá tak halasně proklamovanou státní politiku ve vzdělávání. Navíc ona kritizovaná úroveň ZŠ právě velmi často pramení z absence tahounů a špiček.
"Celý život jsme oceňováni za výkon." A pak pracujeme, abychom dosáhli odměny v podobě výplaty. Ve skutečnosti bychom měli dělat to, co nás baví a zajímá, v čem vidíme smysl a měli bychom to kvůli tomu zájmu a smyslu dělat tak dobře, že je nám za to někdo ochoten platit.
Protože lidé tuto jednoduchou pravdu nepochopili, trápí se celé životy v zaměstnání, kde podávají výkon aby byli oceněni, ale které pro ně samotné postrádá smysl. Pak trpí depresemi a nemocemi a raději dostanou ve čtyřiceti Alzheimra aby si ten svůj promarněný život v honbě za odměnou raději nepamatovali.
Okomentovat