Michal Komárek: Hyperkorektně o zanedbaných dětech: "Přicházejí do škol z rodin, které jim neposkytují nejideálnější zázemí.“

Věta z titulku se objevila ve včerejším článku MF DNES o výsledcích žáků z Ústeckého a Karlovarského kraje v testování České školní inspekce: Žáci z těchto regionů mají výsledky nejhorší. Ponechme nyní stranou, nakolik je problematický či nepřípustný samotný tvar „nejideálnější“. Podstatnější je jeho absurdní použití, které „korektně“ zakrývá podstatu problému.

Michal Komárek (archiv autora)

V samotném textu se dozvídáme víc: Odborníci se shodují na tom, že špatné výsledky žáků jsou dány tím, že v těchto regionech žije nejvíc „sociálně znevýhodněných“ rodin, relativně nejvíc lidí tady žije v „sociálně vyloučených lokalitách“. Zazní i termín „málo podnětné prostředí“. A zazní i konkrétní doporučení, že jedním z důležitých kroků k nápravě by bylo dostat tyto děti co nejdříve do školky.

Všichni čtenáři přitom rozumějí tomu, oč jde: Řada dětí, a pravděpodobně jde často o romské děti, přichází do školy v mnoha ohledech zanedbaná. Ty věci se často opakují a není to žádné tajemství. Těm dětem nikdo nečte, nikdo si s nimi nekreslí, nikdo je nic „normálního“ neučí, pokud za učení nepovažujeme „dovednosti ulice“, často žijí ve špatném, nezdravém, „přelidněném“ prostředí ubytovny, nebo „vybydleného“ domu někde na okraji obce, nemají žádné soukromí. V rodině se málokdy potkají s „pozitivním vzorem“, s někým, kdo by jim zdůrazňoval, že vzdělání je důležité a že je zásadní pro zisk dobré práce. Naopak se často v rodině setkávají s tím, že někdo má zkušenost s vězením, nebo s tím či oním druhem závislosti a pochopitelně i nezaměstnaností, s tím, že jít po základní škole na úřad práce je normální… A některé z nich ani neumějí pořádně česky.

Aby bylo jasno: Neříkám, že takovou zkušenost mají všechny děti ze „sociálně vyloučených lokalit“, neříkám, že takovou zkušenost mají všechny romské děti, neříkám, že je to problém Romů, protože jsou Romové…

Nicméně: Pokud odbudeme situaci těchto dětí termíny typu, že nepocházejí z „nejideálnějšího“ prostředí, nebo že naopak pocházejí z „nepodnětného“ prostředí, v podstatě nic neříkáme. A těžko pro ně něco uděláme. Jde prostě o nějaké „prostředí“, o nějakou „lokalitu“, nejsou sice „nejideálnější“ a nejsou ani úplně „podnětné“, ale rozhodně nesmíme být příliš osobní, abychom se snad někoho nedotkli.

Skutečnost je ale taková, že ty děti nemají za dané situace srovnatelné šance na dobré vzdělání a dobrý život podle našich současných převažujících kritérií. A potřebují pomoc, dávno předtím než půjdou do první třídy. Je třeba přiznat, že jsou často opravdu zanedbané a že za to může jejich rodina. Třeba je jejich rodiče mají upřímně rádi, třeba dělají maximum, co mohou. Ale žijí tam, kde žijí, práci nemají, občas pobývají ve vězení, nedokončili základní školu…

Stát s velkou pompou nařídí, aby takoví rodiče poslali pětileté dítě do školky, aby se alespoň rok před školou „socializovalo“. V principu to nic neřeší. A ještě navíc ho tam nepošlou.

Těm dětem je třeba pomoci mnohem účinněji. A dřív. Samozřejmě ideálně ve spolupráci s celou rodinou. Ale zároveň musí být jasné, že zanedbávání dětí je v této společnosti trestné. A mělo by být nepřijatelné.

Bez ohledu na to, že odmítám plošný boj proti „politické korektnosti“, považuji za zřejmé, že „politická“ a „mediální“ korektnost může leckdy zastírat podstatu problému a ztěžovat jeho řešení.