Patříme k zemím, kde děti tráví učením málo času. Podstatnější ale je, zda tento čas tráví efektivně

V mezinárodním průzkumu PISA (Programme for International Student Assessment), který zjišťoval, kolik času stráví ve škole a domácí přípravou patnáctileté děti v jednotlivých státech, patří české děti spíš mezi „flákače“. Méně hodin týdně se vzdělávají pouze Finové, Němci, Švýcaři, Švédové a Nizozemci. Překvapivě se podle PISA relativně málo učí také Japonci. Naopak sousední Poláci, Italové či Španělé patří v Evropě k nejpilnějším. S nižším počtem hodin ovšem skončily země, jejichž žáci mívají dobré výsledky v mezinárodním testování. Kvantita nerovná se kvalita, ukázalo se jasně. Důležitější je umět vymezený čas dobře využít, ať už jde o ten ve školní lavici, nebo doma nad úkoly a přípravou. Umíme to? Reportáž přinášejí Lidové noviny.

V některých zemích, například ve Francii, vstřebávají děti vědomosti teoreticky pouze ve škole. Domácí úkoly by oficiálně dostávat neměly. Podobně jsou na tom děti v opěvovaném školském systému Finska, proti domácí přípravě a úkolům se vzbouřili rodiče v Itálii či Velké Británii.

„Školáci stráví domácí přípravou spoustu času, jen se tomu nesmí říkat úkoly,“ vysvětluje Lucie Karásková, která žije s dvěma školou povinnými dětmi v Paříži. Její děti prý doma pracují na takzvaných projektech – mají například spolu s dalšími spolužáky sepsat historii jedné městské části, ale také napsat esej o tom, co dělaly o prázdninách.

Podobně „zakázané“ jsou úkoly v již zmíněném Finsku. Dětem se nezadává počítání příkladů nebo nácvik psaní, projektové úkoly jsou ale běžné a prý i časově náročné. Ze zkušeností z jiných evropských zemí se tedy zdá, že otázka nezní, zda vůbec domácí práci zadávat, či nikoli, ale spíš v jaké formě.

„Příprava na další den je důležitá a je jedno, zda probíhá doma, či ve škole. Připravit si tašku, připravit se na to, co mě druhý den čeká, je pro život prospěšná dovednost. U úkolů už si tak jistý nejsem – záleží, s jakým cílem jsou zadávány,“ říká k problematice domácí přípravy a úkolů ředitel Základní školy Lyčkovo náměstí Jan Korda.

Praxe českých škol ale vypadá často následovně: žáci takzvaně zlobili, v hodině se nestihlo to, co si učitelka předsevzala, a tak dostali zbylá cvičení jako domácí úkol „za trest“. Druhý den ráno si mezi sebou půjčují sešity, aby úkol opsali. Nezřídka se také stává, že rodiče narychlo vysvětlenou látku znovu „přeučují“ a suplují vlastně práci pedagoga. „Vzniká tím víc škody než užitku. O atmosféře při psaní takových úkolů netřeba mluvit,“ varuje ředitel Korda.

Celý text naleznete v dnešním vydání Lidových novin