Lucie Zormanová: Škola bez kázně, mlýn bez vody jako stále aktuální téma

J. A. Komenský ve svém díle Velká didaktika, přesně v jeho XXVI. kapitole nesoucí název „O školské kázni“, rozebírá téma, které je dnes vysoce aktuální – kázeň. Komenský sám v tomto díle cituje staré české přísloví, se kterým se ztotožňuje: Škola bez kázně, mlýn bez vody. Neboť odejmeš-li mlýnu vodu, musí se zastavit; zrovna tak odejmeš-li škole kázeň, všechno musí ochabnout.“

Jan Amos Komenský

Komenský ve svém díle prosazuje mírnou kázeň, kterou je nutné ve školní třídě udržovat, protože učení bez disciplíny je „jako mlýn bez vody“. Dle Komenského má kázeň být posilována a vznikat z aktivní radostné spolupráce žáků s učitelem, motivované zájmem a potřebami žáků.


Situace od doby Komenského do doby dnešní se, pokud jde o kázeň ve škole a autoritu učitele, diametrálně změnila, ale i přesto jsou Komenského myšlenky i dnes velmi aktuální a přínosné.


Hlavní myšlenky Komenského o kázni


Komenský byl první, kdo se otázkou kázně systematicky zabýval. Zasadil tuto problematiku do svého systematického díla o výchově, v němž obsáhl úplnou soustavu pedagogických pojmů. Komenského Didaktika je prvním uceleným dílem o výchově.


Komenský kladl na kázeň velký důraz. Kázeň je dle něj nutné dodržovat jak ve vyučování, tak i v každodenním chování mimo školu. Komenský považuje kázeň za něco více než jen vědomí žáka vhodně se chovat, nepovažuje kázeň jen za projev vědomí žáka, ale také za projev mravního citu, proto má být dle něj kázeň zaměřena také na vedení k ochotě pomáhat svým bližním, na radostnou činnost při plnění každodenních úkolů.


V díle Didaktika Komenský doporučuje, že škola by měla být „plna bedlivosti a pozornosti ze stran učitelův i žákův“, nikoli „plna křiku, ran a pruhů“. Ale protože si uvědomoval, že děti se dopouštějí různých přestupků, navrhuje, že „proti těm, kdož hřeší, jest třeba kázně užívat“. Ukázňovat se však nemá proto, „že někdo zhřešil, nýbrž proto, aby později už nehřešil“. Kázeň však musí být užívána „bez vášně, hněvu a nenávisti, s takovou poctivostí a upřímností, aby sám ten, proti komu se jí užije, pozoroval, že se nastupuje proti němu v jeho dobro, a že jednání pochází z otcovské lásky.“ (Komenský, 1905). Komenský také zdůrazňoval, že je důležité, aby učitel, vychovatel netrestal ve vzteku, hněvu, ale měl stále na mysli výchovně-vzdělávací cíl a dle něj jednal. Komenský zastával myšlenku, že vědomí konečného výchovně-vzdělávacího cíle tlumí případný vychovatelův temperament.


Tresty


Komenský také rozlišuje způsob potrestání neboli, jak on říká, káznění dle toho, co je předmětem žákovy nekázně.


Je-li předmětem žákovy nekázně nezájem o studium, nabádá Komenský ke zdrženlivosti v trestání, neboť nezájem žáků o studium je vinou učitele.


Jedná-li se však o morální provinění, za které považuje oplzlost, vzdorovitost, zatvrzelou zlomyslnost, pýchu, zpupnost či bezbožnost, pak již Komenský není shovívavý a radí přísný trest, za který považuje tělesný trest. Je tomu tak proto, že morální přestupky „uráží vznešenost Boží a podvracejí základ všech ctností“. Komenský však zdůrazňuje, že tělesných trestů je třeba používat jen v krajních případech, aby se neoslabil jejich dopad.


Závěr


Komenského dílo je nadčasové a dalo by se říci, že v mnohém předčilo i dnešní diskuse, které se objevují na téma kázeň ve škole a které si kladou si otázku, zda děti a žáky fyzicky trestat, nebo netrestat. Komenský se touto otázkou zabývá mnohem hlouběji, nedává jednoznačnou odpověď na to, zda fyzicky trestat, nebo netrestat, ale dává odpovědi na otázku kdy a jak trestat. Před aplikací samotného trestu se zabývá tím, jaká je situace, kdy k přečinu došlo, jaký je charakter dítěte, které tento přečin učinilo, co je cílem výchovného působení, tedy proč trestat, jaké prostředky jsou přiměřené k dané situaci, k danému přečinu a k danému charakteru dítěte.


Díky těmto otázkám vede Komenský učitele k reflexi vlastní lidskosti a k předcházení zneužití trestů, k eliminaci směřování výchovné kázně směrem nelidským. Bez lidskosti vychovatele jsou všechny restrikce málo účinné či zcela neúčinné, s lidskostí je výchova nadějná.




Celý text naleznete zde