Tomáš Bouda: Kdo je a kdo není expertem ve školství

„Expertů na školství máme mnoho. Všichni pedagogové vědí, že školské problematice rozumí každý, kdo chodil do školy a kdo má doma dítě ve věku školní docházky. Ale nad touto rovinou „expertnosti“ se zamýšlet nechci. To je rovina laikové (veřejnost) - odborníci (pedagogové). Pro další ujasnění: Je každý odborník zároveň expertem? V běžné diskusi se mezi oba pojmy rovnítko často klade,“ píše Tomáš Bouda v aktuálním vydání časopisu Řízení školy.

Tomáš Bouda pokračuje:

Protože píši zejména pro školské manažery, opřu se i o teorii vzdělávací politiky, kde je expert jedním z důležitých aktérů vzdělávací politiky (pro pojednávané téma nemusíme příliš rozlišovat pojmy vzdělávání a školství). Kde takto vymezené experty můžeme hledat? Ve vědeckých ústavech a na vysokých školách, v profesních asociacích, v zájmových sdruženích (stále významněji v nestátních neziskových organizacích), jako školitele pedagogů, specializované redaktory odborných, ale i renomovaných nespecializovaných periodik. Na rozdíl od ostatních aktérů vzdělávací politiky (připomenu nejčastější členění: politici, školská administrativa, pedagogové a jejich organizace, rodiče a jejich asociace, studenti, zaměstnavatelé, církve, experti) většinou nejsou v žádných oficiálních pozicích.

Po tomto vymezení by to mohlo být jasné: Expertem na školskou problematiku je ten, kdo jí hluboce rozumí. Přesto si myslím, že jasno není, a že proto dochází při argumentování expertními stanovisky k negativnímu ovlivňování edukačního prostředí i vlastní edukace.

Vnímám tři aktuálně důležité roviny problému při posuzování expertnosti:

1. nerozlišování rolí, resp. angažovanosti „experta“ (za koho či co vystupuje),
2. jev zvaný potvrzovací zkreslení (confirmation bias),
3. posuzování hloubky odbornosti.

Ad 1. Problém je zřetelný právě z pohledu vzdělávací politiky. Experty na vzdělávání mají i politické strany. Co je při vystupování z těchto pozic důležitější či minimálně velmi podstatné? Získávání vlivu, pozic, moci, nebo prosazování věcných záměrů?

Ad 2. Confirmation bias je dnes poměrně rozšířený jev (paradoxně kvůli záplavě a snadné dostupnosti informací). Vyjadřuje, že si ve své „názorové bublině“ vyhledáváme a potvrzujeme to, co chceme slyšet. Jsme nespokojeni s tradičním školstvím a chceme změnu? Vyhledáváme fakta o úspěšných transformacích, o zastaralosti tzv. byrokratického školství. Jsme nedůvěřiví k novinkám a věříme osvědčeným postupům (koncepcím)? Vítáme data dokládající problematičnost změn a úspěšnou tradici. retropie), je nezanedbatelné.



Celý text naleznete v aktuálním vydání časopisu Řízení školy (nakladatelství Wolters Kluwer) zde