Ondřej Neumajer: Jak vykouknout z informační bubliny

Víte o tom, že každý uživatel dostane na stejnou otázku od vyhledávače Google jinou odpověď? Tušíte, jak to souvisí s efektem označovaným jako konfirmační zkreslení? Jak se bráníte uzavření se do informační bubliny, která vás izoluje od názorů, se kterými se neztotožňujete?

Jak bubliny vznikají

Ondřej Neumajer (neumajer.cz)

Mnozí lidé žijí v přesvědčení, že díky internetu mají přístup ke všem potřebným informacím, mají možnost utvořit si objektivní názor na víceméně jakýkoli fenomén. Praxe posledních let nás ale utvrzuje o opaku. V online světě se uzavíráme do určitého prostoru, který jsme si – zpravidla nevědomky – vytvořili, a technologie nás podporují v pohybu právě jen v tomto prostoru. Ztrácíme soudnost, protože celý dostupný prostor prostě nevidíme, jako by ani jiný než ten náš neexistoval. Lidé sami neví, kolik toho vlastně neví. Hovořím o fenoménu, který je nazýván informační bublina. Ta je pro většinu lidí neviditelná a bez znalosti toho, jak technologie dnes fungují, i kriticky nebezpečná.

Informační bubliny nejsou žádným vedlejším produktem, jejich vytváření je ze strany technologických firem záměrné. Vede je k tomu snaha poskytnout uživateli co nejvíce individualizované a co nejrelevantnější výsledky, tedy výsledky, které pravděpodobně odpovídají tomu, co vyhledává. Internetový vyhledávač, například ten od Google, odpovídá na základě analýzy dat generovaných dlouhodobým chováním uživatele.

Výstižně to ilustruje příklad Eliho Parisera z roku 2011, který termín informačních bublin poprvé vyslovil. Mimo jiné zjistil, že pokud liberálně smýšlející uživatel zadá do vyhledávače spojení BP, získá odkazy na informace o havárii vrtné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu, zatímco konzervativec stránky o investicích do British Petroleum.

Informační bubliny mohou uživatele v krajním případě i izolovat od některých informací a názorů, mohou jej ještě více utvrzovat v jeho přesvědčení. Pluralita a názorová diverzifikace trpí. Masivní používání sociálních sítí dovedlo tento fenomén do nevídané podoby a rozsahu, který přispívá k vzniku nebezpečné situace ve společnosti. To, co je v nedemokratickém světě sen každého diktátora, vzniklo ve světě demokratickém jaksi samovolně. A co je asi nejhorší, mnoho lidí o tom vůbec netuší.

Informační bubliny nejsou nikterak novým fenoménem. Z politiky je známe po století, někdy je tento fenomén označován jako komnata ozvěn (Echo Chamber Effect). K jeho působení přispívá kognitivní efekt označovaný jako konfirmační zkreslení (Confirmation Bias), který popisuje tendenci člověka upřednostňovat informace a interpretace, které podporují jeho vlastní názor, a naopak ignorovat a podceňovat ty, které jsou s jeho názory a přesvědčením v rozporu.

Určitý vliv na uvedené jednání lidí zejména na sociálních sítích může mít i fenomén, který v knize Myšlení rychlé a pomalé Daniel Kahneman nazývá kognitivní pohodlnost. Lidé mají sklon vyhýbat se faktům, která by nutila jejich mozek k větší námaze, mají spíše tendenci vycházet z navyklých schémat a zjednodušujících stereotypů. V případě uzavření do informační bubliny nemusíte řešit žádné nepříjemné kontroverze, nemusíte vysvětlovat ani obhajovat své myšlenky. A to je tuze lákavé.

Jak s bublinami bojovat

Strategie boje proti manipulacím a dezinformacím není nic nového a škola má v této oblasti exkluzivní roli. Je jasné, že ji nelze uzavřít do jednoho předmětu (občanská výchova, český jazyk, ICT), a průřezová témata (mediální výchova) se zase českým školám nedaří úplně dobře začleňovat. Bez znalosti, jak technologie fungují a jak informační bubliny vznikají, nelze těmto hrozbám demokracie a společenského soužití čelit.


Celý text naleznete zde