Marie Gottfriedová: Každé dítě by mělo dostat šanci

čtvrtek 23. února 2017 ·

„Příkladem je třeba naše žákyně sedmé třídy s lehkým mentálním postižením a kombinací vad, o které nám paní psycholožka řekla, že ji k nám nemáme přijímat, protože se v životě nenaučí číst a psát a bude demotivovaná z neúspěchu. Současně doporučovala její přeřazení do speciální školy. Ve skutečnosti dnes dívka umí číst a psát a je obohacením pro celý kolektiv své třídy; má cenné povahové vlastnosti a pro spolužáky i pedagogy je zdrojem inspirace. Její maminka ji sem vozí z opačného konce Ústí nad Labem, protože se setkala s tím, že dcerku v jiných školách přijmout nechtěli s odkazem na vyšetření speciálního pedagoga,“ říká ředitelka ZŠ v Trmicích Marie Gottfriedová v rozhovoru pro časopis Veřejná správa.

V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:

Marie Gottfriedová (linkedin.com)
Dívka je tedy dobrým příkladem, že je ze strany školy kromě profesionality zapotřebí především dobrá vůle a schopnost pomoci.

Myslím si, že je minimálně třeba to zkusit. Bylo by velice kruté na prahu první třídy, kdy jsme se tuto dívku rozhodli přijmout, udělat nějaké rozhodnutí, které by ji mohlo negativně ovlivnit na celý život. Ani ten největší specialista nemůže v období před nástupem do základní školy přesně předvídat vývoj dítěte, udělá jen odhad. A v tomto konkrétním případě se speciální pedagog opravdu „utnul“. Samozřejmě, že pokud se přesvědčíme, že všechna snaha vzdělávat dítě společně selhává, pak je třeba hledat jiné formy výuky. Každé dítě by ale mělo dostat šanci. Myslím si, že dříve byly některé děti do praktických nebo speciálních škol zařazeny chybně.

Sekáváte se s případy, kdy sami rodiče chtějí zařadit dítě do tzv. speciální školy? (Dnes škola zřízená podle § 16 školského zákona – pozn. redakce.)

Za celých dvanáct let jsem se setkala pouze se dvěma třemi případy. Jednalo se o romské rodiny, kde sami rodiče dříve absolvovali praktickou školu. Mysleli si, že to bude pro dítě jednodušší, a nechápali rozdíl mezi základní školou a školou praktickou nebo speciální a dopady pro další vzdělávání dítěte. Když jsme jim vysvětlili, že v případě přeřazení na speciální školu zbavují dítě určitých šancí dalšího vzdělávání do budoucna, nechali potomky na normální základní škole. V jednom jediném případě se rodiče rozhodli pro přeřazení dítěte na praktickou školu. Zřejmě v tomto případě hrál roli i fakt, že na praktických školách měly tehdy děti oběd zdarma.

Nemůže se stát, že rodiče, kteří nevěří filozofii společného vzdělávání na základní škole, budou hledat pro své dítě jinou školu?

Myslím, že takoví rodiče jsou a ve filozofii společného vzdělávání budou vidět rizika. Budou takovou školu pokládat za méněcennou a budou mít obavy, že nedostatečně připraví děti pro studium na střední škole. Odpověď ovšem přinese až čas. Nyní jsou všechny školy zákonem vedené k otevřenosti, a když se se společným vzděláváním naučí pracovat, pak dokáží, že takové obavy jsou liché a že se každý v rámci inkluzivního vzdělávání může dostat na své vzdělávací maximum. Cílem vzdělávání není, aby všichni šli na vysokou školu nebo aby měli maturitu. Cílem je, aby žáci byli motivovaní a stali se úspěšnými třeba v nějakém řemesle.


Celý text naleznete v aktuálním vydání časopisu veřejná správa

19 komentářů:

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
23. února 2017 8:29  

Ano a tak na základě jednoho "příkladu" budeme ve školách držet tisíce jiných, u kterých to smysl nemá, i když se to "vyzkoušelo".

poste.restante řekl(a)...
23. února 2017 9:00  

A každý "alpinista" by měl mít šanci napsat svůj článek na podporu "inkluze po česku".

Michal Komárek řekl(a)...
23. února 2017 9:07  

poste.restante

Jedna věc je kvalita a tendence rozhovoru, druhá věc je zkušenost ředitelky Marie Gottfriedové. Ona přece není ten "expert", který nikdy neučil a inkluzi "prosazuje od stolu". Její zkušenost a názory také neberete vážně? Děkuji! Hezký den!

Eva Adamová řekl(a)...
23. února 2017 9:16  

Číst a počítat by se naučila i ve speciální škole, to bych jako argument vůbec nevystrkovala. Přeřazení do speciálního školství přece vůbec není o tom, že dětem bereme šanci. Já se spíš domnívám, že šanci bereme dětem s LMP, které necháváme v běžných školách, ty totiž jsou na střední školy s menšími znalostmi než děti ze škol praktických, kde mají větší možnost pracovat podle svých možností a nejsou tak demotivované.

Ygrain řekl(a)...
23. února 2017 9:51  

"Číst a počítat by se naučila i ve speciální škole, to bych jako argument vůbec nevystrkovala."
Přesně tak. Pokud mám považovat inkluzi za úspěšnou, pak chci slyšet, co se ta dívenka naučila navíc oproti praktické škole (případně jestli náhodou neumí ze základky méně než z praktické). Nuže? Umí cizí jazyk, chemii, fyziku? Kam se bude moci přihlásit po základce?

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
23. února 2017 9:54  

MK:
"Do školy v Trmicích chodí více než třetina romských žáků, avšak ve škole se prakticky nevyskytuje ani rasismus ani předsudky. Můžeme dodat, že tento duch je dán tím, že ředitelka i její kolegové a spolupracovníci jsou dobrými pedagogy, kteří vykonávají svou práci jako službu a povolání. Mnozí z nich jsou pak věřící křesťané. A Kristus nepřišel jen pro někoho, ale pro všechny.

Jsme rádi, že církevní školy v litoměřické diecézi jsou moderovány osobou, jejíž kvalit si všímá jak veřejnost, tak její významní představitelé. Ocenění Marie Gottfriedové je pro nás radostí i podnětem a ukazatelem cesty, kterou se mají i nadále ubírat církevní školy v litoměřické diecézi - věnovat se všem bez rozdílu s láskou."
Ale s toutou paní bych byl opatrný na braní názorů vážně.

Nevím co dělala předtím, než byla ředitelka.

poste.restante řekl(a)...
23. února 2017 10:10  


Jedna věc je kvalita a tendence rozhovoru, druhá věc je zkušenost ředitelky Marie Gottfriedové.
NE!
A právě Vy, pane Komárku, jako mediální profesionál, byste to měl chápat lépe, nežli ostatní.
Právě tendence a celkové vyznění článku je rozhodující pro posouzení, zda jde o objektivní informaci, nebo propagandu.

Nikdo nechce zpochybňovat zkušenost paní ředitelky s TÍMTO JEDNÍM PŘÍPADEM.
Sám Vám jich najdu desítky. A desítky opačných, kdy např. dítě, které mohlo být vzděláváno v jeho hendikepu přizpůsobeném prostředí, léta trpělo na běžné škole, protože rodiče (oba VŠ) odmítali jeho přestup do praktické školy.

Jenže když někdo začne jednotlivé případy zevšeobecňovat a činit na tomto základě všeobecné závěry, tak už to není sdělování zkušenosti, ale manipulace.
(Předpokládám, že znáte rozdíl mezi všeobecným a existenčním kvantifikátorem. - Ach ta matematika. Dokonce aplikovatelná do mediální výchovy, která se přetřásá jen o kus dál.)

Kromě toho se paní ředitelka dopustila další manipulace, když naznačila, že ve speciální škole by se dívka číst a psát nenaučila. Což snad uznáte, je blbost.
Další a já budu doufat, že neúmyslné "přeřeknutí" je ve větě:
Ani ten největší specialista nemůže v období před nástupem do základní školy přesně předvídat vývoj dítěte, udělá jen odhad. A v tomto konkrétním případě se speciální pedagog opravdu „utnul“.
On se totiž "neutnul" speciální pedagog ze speciální školy, ale dětská psycholožka nejspíše z PPP.

No a pak věta jako:
Ve skutečnosti dnes dívka umí číst a psát a je obohacením pro celý kolektiv své třídy; má cenné povahové vlastnosti a pro spolužáky i pedagogy je zdrojem inspirace. - ???
Tedy promiňte... Takže dozajista všechny inkludované děti se stanou cennými zdroji inspirace, což?

Krom toho, odkud já jen takové větičky znám? Jo aha. Posudky členů školní organizace SSM, vypracovávané jako součást Komplexního hodnocení uchazeče o VŠ studium: "V kolektivu je velmi oblíbený. Aktivně se zapojuje do veřejného života ve škole i v místě bydliště. V třídním výboru pracuje jako nástěnkář. ..."
(Holt, my vyrostlí v totalitě, máme léty vytrénovaný cit na sdělení pod prahem a mezi řádky.)

Nebo:
Myslím si, že dříve byly některé děti do praktických nebo speciálních škol zařazeny chybně.
A je tomu tak tedy i dnes?

Proto jsem volil tak příkrá slova, ale dle mého názoru, plně zasloužená, pokud mohu soudit na základě krátkého úryvku, který jste sem umístil.

Ani já nemám nic proti tomu, aby každé dítě dostalo svou šanci.
Ale co je tou správnou šancí, to je jednoznačně individuální záležitost a jakákoliv zevšeobecnění jdou naprosto proti duchu toho nejdůležitějšího.
Snaze pomoci konkrétnímu dítěti tím nejlepším způsobem.

Kromě toho, nepřijde Vám zvláštní, kolik se v poslední době "vyrojilo" "autentických příběhů" dětí, které inkluze "zachránila" před úpadkem a degenerací jejich potenciálu ve speciální škole?
Nepřijde Vám zvláštní, že nikde nenarazíte na příběh dítěte, kterému včasný přesun do speciální školy zachránil možnost se vzdělat a které díky péči speciálních pedagogů dnes žije normálním životem? Nebo snad takové nejsou?

jir řekl(a)...
23. února 2017 11:22  

Není to náš největší problém.

Renata Kalabisová řekl(a)...
23. února 2017 11:47  

To je krásná paní ta paní ředitelka Gottfriedová! Září z ní lidství. Ta holčička je také krásný příklad, určitě se naučila hodně tím, že získala pocit, že je součástí společnosti, že patří mezi děti, mezi ostatní. A ony se naučily hodně od ní - to je právě o problému zvrácené potřeby stále jen počítat, měřit, poměřovat, srovnávat, vyčíslovávat....Lidé podobní paní Gottfriedové ukazují jinou cestu :) Love and peace :)

Fanda Moudry řekl(a)...
23. února 2017 12:34  

Manipulace a podprahovosti "současných příběhů" je multikultura plna. Všichni však víme, že příběh této dívenky je téměř ojedinělý. Příběhů opačných jsou bohužel desetitisíce.

Jana Karvaiová řekl(a)...
23. února 2017 12:53  

Ano, máte pravdu. Čiší z toho takové sladké,až je mi z toho špatně. jsem přejedená sladkých slovíček, které vyznívají jako balast. Paní ředitelka se dopouští známých podpásovek o speciálním školství.
Není nikomu divné, že slyšíme stále stejná jména škol a ředitelů?

...Myslím si, že dříve byly některé děti do praktických nebo speciálních škol zařazeny chybně....Ale jo, připouštím, že se tak mohlo stát. Stejně jako připouštím, že mnoho lidí zemřelo vinou chybné diagnozy lékaře či jeho chybné léčby. Chybovat je lidské a i když se nám to nelíbí, chybovat se stále bude,i když je samozřejmě snaha o minimalizaci.

...... Každé dítě by ale mělo dostat šanci.....Ano. Mělo. Jen mi dosud nikdo nevysvětlil, proč tou správnou šancí je jen běžná základní škola. Jsou nějaké výzkumy, že děti ve specializovaných školách různého typu trpí? Pokud ano, sem s nimi.

....fakt, že na praktických školách měly tehdy děti oběd zdarma.........
Joooo? A kde??? Já učila přes třicet let na praktických a nevzpomínám si, že by děti měly zadarmo obědy. Nikdy.

....že se každý v rámci inkluzivního vzdělávání může dostat na své vzdělávací maximum. Cílem vzdělávání není, aby všichni šli na vysokou školu nebo aby měli maturitu. Cílem je, aby žáci byli motivovaní a stali se úspěšnými třeba v nějakém řemesle. .........

Takže neinkluzivní vzdělávání nemůže dosahovat maxima??? Veeelice manipulativní řeč. Fuj!!! Opět, prosím dodat nějaká fakta. Já o žádných nevím.

Já už se zase začínám čílit. Proboha,kdy ta kampaň přestane? Když psal Blesk,tak se všichni mohli p..t, že jako to není pravda a tak. A tohle jsou ještě manipulativnější a svým způsobem lživější články, než ty Bleskové. Ministerstvo vyhlásilo program, kdy sbírá z terénu JENOM pozitivní ohlasy na inkluzi. Ty negativní nemají v mediálním prostoru žádnou šanci. Je to, jakoby se nám zemědělci snažili namluvit, že ani stéblo jim neshnije, že prasátka si spokojeně chrochtají apod. Vy starší si zajisté pamatujete články o tom, jak kolchozníci plní plány na 600%. A máme to tu zpátky. Všichni se nám hezky usmívají, kdo není s námi je proti nám. A soudruzi, těmi negativními příklady ,kterých je také spouuusta, těmi se nenecháme zastrašit. Kdo to bude psát, bude tvrdě potrestán. Republiku si rozvracet nedáme!

Pavel Doležel řekl(a)...
23. února 2017 13:15  

"A ony se naučily hodně od ní - to je právě o problému zvrácené potřeby stále jen počítat, měřit, poměřovat, srovnávat, vyčíslovávat....Lidé podobní paní Gottfriedové ukazují jinou cestu :) Love and peace :)"

Co je na počítání zvráceného? Mně připadá zvrácené zase to bezpodmínečné milování všeho a všech.

Michal Komárek řekl(a)...
23. února 2017 13:24  

poste.restante

Důsledně gnoseologicky vzato máte pravdu, že nelze oddělovat ten rozhovor od názorů a zkušeností paní Gottfriedové. Abych se Vás mohl oprávněně ptát na Váš názor na její zkušenosti, na to, zda jste ochoten je respektovat jako zkušenosti dlouholeté "praktičky", musel bych dodat další informace... A souhlasím s Vámi i v tom, že je určitě lepší nechat lidi promlouvat v kvalitních rozhovorech...

Nicméně, přesto mě zajímá: Předpokládám, že o zkušenostech a názorech paní Gottfriedové jste už slyšel a četl dříve. Vnímáte je jako zajímavý autentický úhel pohledu, nebo ji máte zařazenou v kolonce typu "ideologická podpora inkluze"?

Díky! Hezký den!

Ygrain řekl(a)...
23. února 2017 13:37  

"Předpokládám, že o zkušenostech a názorech paní Gottfriedové jste už slyšel a četl dříve. Vnímáte je jako zajímavý autentický úhel pohledu, nebo ji máte zařazenou v kolonce typu "ideologická podpora inkluze"?"
Pokud máte zájem o širší spektrum reakcí, pak jméno ani osobu paní Gottfriedové si nepamatuji, tudíž ji nemám nikde zařazenou. A pokud bude uvádět zkreslující údaje, jako že ona holčička se naučila číst a psát díky běžné základce, jako by se v praktické škole děti toto neučily, budu s respektem k ní dosti na štíru. Pokud chce poukázat na úspěšný příklad inkluze - jejichž existenci ostatně nikdo nepopírá - tak by to měla dělat bez zkreslování a bez sacharínu.

poste.restante řekl(a)...
23. února 2017 14:16  

Předpokládám, že o zkušenostech a názorech paní Gottfriedové jste už slyšel a četl dříve.

Předpokládáte, možná bohužel pro mne, nesprávně.
Je docela možné, že už někdy mediálně vystoupila a já to zaznamenal. Opravdu si teď nevybavuji, že bych kdy jméno ředitelky Gottfriedové slyšel, nebo její názory komentoval. Ale nevylučuji to.

Tudíž nejsem v tuto chvíli dost dobře schopen odpovědět ani na druhou část Vaší otázky, tedy zda jde o zajímavý autentický úhel pohledu.
Rozhodně ji ale nemám nikam zařazenou.
Vlastně bych spíše uvítal, kdyby bylo možné sem umístit celý původní rozhovor, či alespoň odkaz. Jen nerad si totiž dělám obrázek jen na základě několika odstavců vyjmutých z delšího rozhovoru.

Předpokládám, že Vaše otázky vycházejí z mého poněkud expresivního komentáře:
A každý "alpinista" by měl mít šanci napsat svůj článek na podporu "inkluze po česku".
Z čehož jste nejspíše dovodil můj osobní vztah k ní samotné.

Není tomu tak.
Nešlo mi vůbec o osobu paní ředitelky.
Chtěl jsem tím vyjádřit právě tu myšlenku, kterou jsem rozvedl posléze.
Tedy že se poslední dobou vyrojilo takové množství "pozitivních příkladů inkluze", kde se jako mantra opakují stále stejná slovní spojení o vzájemném obohacování a pod., že to už prostě není možné posuzovat jako náhodu.
Vysvětlení je nasnadě. Buďto jde o řízenou kampaň - a to je v případě materiálů MŠMT nesporné, anebo jde o náhlou vlnu "alpinismu", kdy se ten či onen ředitel jednoduše chce zalíbit.
K tomuto závěru mne vede i druhý jednotící prvek většiny těchto vystoupení - jejich jednotný scénář.
1. Účelové a selektivně vybírané parametry "příběhů" jednotlivců, kdy je část informací o případu zamlčena a jiná část zdůrazněna.
2. Následuje boj a trápení nešťastného dítěte a jeho rodičů s byrokratickým molochem a nepochopením, či rovnou odmítáním ze strany neinkluzivních škol.
3. Přichází spásný "deux ex machina" v podobě "love and peace" vstřícné ředitelky, nebo zástupkyně neziskovky, která pochopí, pomůže a najde řešení spočívající v umístění do proinkluzívní školy, obvykle s alernativním vzdělávacím programem.
4. Konečná extáze, kdy šťastné a zázračně vzdělané dítě, které všichni odepisovali odchází vstříc slunci a stejně zářivé budoucnosti, obklopeno usmívajícími se a obohacenými spolužáky.

Aby bylo jasno. Já nezpochybňuji existenci pozitivních případů inkluze. Vždyť skutečnou inkluzi sám jednoznačně podporuji.
Ale považuji za naprosto nepřirozené, když se v médiích setkávám JEN s pozitivními příklady. (S výjimkou Blesku.)
A když se nesetkávám s pozitivními příklady výsledků speciálního vzdělávání.

To považuji za jednoznačné selhání médií a novinářské práce.

Je to stejné, jako když jsem po revoluci četl články adorující Václava Klause a naprosto upozaděny byly alternativní koncepce jiných ekonomů.
A pak, o pár let později po "sarajevském atentátu 2", často titíž novináři nemohli V. Klausovi přijít na jméno.

Proto se znovu ptám:
Nepřijde Vám zvláštní, že nikde nenarazíte na příběh dítěte, kterému včasný přesun do speciální školy zachránil možnost se vzdělat a které díky péči speciálních pedagogů dnes žije normálním životem?

Nebo snad takové nejsou?

Michal Komárek řekl(a)...
23. února 2017 14:31  

poste.restante

Děkuji. Souhlasím s Vámi. Hezký den!

Tomáš Barták řekl(a)...
23. února 2017 14:36  

Četl jsem jen nadpis, ani text, ani komentáře. Ptám se ale: kterému dítěti dáváme, či bereme šanci? Tomu, které na to nemá, a my jej přesto nutíme a trápíme? Proč nezačneme hluché učit se zpěvu, slepé malovat? Já vím, je to přitažené za vlasy.

Moje zásadní otázka je: CO JE TO DÁT ŠANCI?

(Omlouvám se, pokud je moje poznámka úplně mimo mísu.)

Jiri Janecek řekl(a)...
24. února 2017 9:02  

Docela by mne zajímalo srovnání nákladů na žáka za posledních deset let na různých ústeckých školách...
Když jsem byl dítě, tak Slušovice taky šlapaly ukázkově, na rozdíl od většiny ostatních JZD (které taky nebyla ochotna myslet a pracovat nově).

Jana Karvaiová řekl(a)...
24. února 2017 19:24  

.....Nepřijde Vám zvláštní, že nikde nenarazíte na příběh dítěte, kterému včasný přesun do speciální školy zachránil možnost se vzdělat a které díky péči speciálních pedagogů dnes žije normálním životem?

Nebo snad takové nejsou?

Takové příběhy jsou. Právě se je snažím najít a něco s nimi udělat. Již se mi ozvalo pár lidí. Ted přemýšlím, jak s těmi příběhy naložit, kde je uveřejnit a jakou tomu dát formu. Je velice těžké hledat lidi, kteří jsou ochotní neanonymně popsat příběh svůj, nebo svého dítěte, či žáka. Těch anonymních je hodně. Jen se obávám, že anonymní příběhy by byly považované za vymyšlené. Uvidíme...



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.