Za vznikem alternativní školy Volyňka na Strakonicku stojí čtyři učitelé, kteří sami hledali, kam umístit své děti. „Jako pedagogové známe české školství a nejsme spokojení se systémem. Chtěli jsme svobodnější možnost, která respektuje potřeby dětí a dává jim větší prostor pro rozvoj, což klasická školní třída neumožňuje,“ vysvětluje jeden ze zakladatelů Štěpán Kovář. Reportáž přináší MF DNES.
„Nečteme ale slabikář ani nepíšeme do písanky. Čteme, co děti právě zajímá, co mají kolem sebe – cedule, nápisy, jízdní řády. Chceme, aby se děti učily reálné věci a pedagog tam předměty podsouvá bokem. Když jsme se učili o včelách, nebyla to jen přírodověda, ale také matematika při počítání dělnic, trubců, skládání šestiúhelníků do včelích plástů, fyzika, když děti tavily vosk a odlévaly svíčky, český jazyk – písmeno V na všechny způsoby i společenské chování při návštěvě včelaře a muzea včelařství,“ vysvětluje Kovář.
Na jihu Čech se zřejmě budou otevírat další alternativní školy. Těší se totiž stále větší oblibě mezi rodiči. „Od roku 2014 jsme zaznamenali zájem mladých lidí o alternativní způsob vzdělávání s menším počtem dětí ve třídách,“ potvrzuje vedoucí odboru školství krajského úřadu Hana Šímová.
Celý text naleznete v dnešním vydání MF DNES (Jižní Čechy)
56 komentářů:
Pro zajímavost: http://forum-rodicu.webnode.cz/news/rodice-volaji-po-legislativnim-zakotveni-sve-role-ve-vzdelavani/
zatímco u nás šaškujeme............
CMA Singapore - Meet our little champs!
Малышка изучает китайкий язык в школе "Хань Линь
Rozumím tomu, co mi jako daňovému poplatníkovi přináší klasická škola s důrazem na výkon. Přináší mi vzdělané lidi, kteří ten výkon umějí podat a to v různých oblastech od lékařů, přes stavaře a architekty až třeba po notáře a soudce. Vysvětlil by mi ale někdo, proč bych jako daňový poplatník měl platit za to, aby se Pepíček Kovářů cítil ve světě dobře a šťastně? Jaká je ta veřejná pozitivní externalita, proč by měl tento způsob výuky daňový poplatník financovat? Nerozumím tomu.
p Doležele.
Protože bude-li Pepíček šťastné A vzdělané dítě, je pravděpodobné že z něj jednou bude spokojený a vzdělaný dospělý. Spokojení a vzdělaní dospělí, na rozdíl od pseudo-vzdělaných, provinčních, vyděšených a zahořklých čecháčků, kteří hledají viníky za svůj srab všude kolem jenom ne v sobě, budou efektivnější ve vytváření těch vašich adorovaných hodnot.
Což je právě to, co ve své přírodovědou vymyté mozkovně, nedovedete pochopit ani kdybyste se rozkrájel. Praktikujte autoterapii a napište tlustou knihu o predikčních modelech, ve které si budete moci do sytosti vybít svoji frustraci na liberálních kavárenských humanistech, kteří jsou strůjci všeho zla a kteří se navíc nedají změřit, natož centrálně kontrolovat.
je třeba dvojkolejný systém škol státních a soukromých,státní mají standard pro potřeby státu a jsou zadarmo,soukromé ať si metají kotrmelce ale výhradně za svoje,mohou být i soukromé s podporou státu,kdy je pro stát výhodnější přispívat letecké firmě na výuku 20 mechaniků ročně ,než to celé drahé učení platit ze státního
Ano a kdyby byl pan TU spokojený a vzdělaný dospělý, dokázal by s porozuměním přečíst, co pan PD napsal. Tak se vzmůže jen na plkání, jako kdyby byl pseudo-vzdělaný, provinční, vyděšený a zahořklý čecháček, který hledá viníky za svůj srab všude kolem jenom ne v sobě.
Pane Tajný,
zapomněl jste ještě to o té zaprděné české kotlince, o temných a smrdutých zákoutích české duše a o vašem nutkání zvracet. Už jste fakt víc Trapný než Tajný.
Vy neunesete jiný názor než ten váš?
Pane Pane, přibližte mi prosím v čem jsem Doležela nepochopil. Nebo mi aspoň půjčte nějaký ten hvězdný prach.
aknelko, ano, jsou názory, které neunesu. Například obsesi centrálně měřitelným a kotrolovatelnými dětmi a učiteli.
bude-li Pepíček šťastné A vzdělané dítě...
Pojem "štěstí" je natolik individuální a neobjektivizovatelný, že si dost dobře neumím představit koncept vzdělávání, který by byl na něm založený.
Zdůrazňuji vzdělávání, nikoliv výchovy.
Někdo je šťastný, když se může učit, cítí vnitřní potřebu po informacích a po využití svého intelektuálního potenciálu.
Někdo je šťastný, když si dá k večeři své vepřo-knedlo, otevře plzeň a pustí si v televizi Výměnu manželek.
Někdo je šťastný ve fitku a pak na sjezdovce, nebo na kole.
A někdo jiný je šťastný, když může odpálit nálož na svém těle a zabít co nejvíc nevěřících ku chvále Aláha.
Tak podle kterého ideálu štěstí budeme vzdělávat naše děti?
je pravděpodobné že z něj jednou bude spokojený a vzdělaný dospělý
To je hluboký omyl.
Jednak jeho budoucí spokojenost je podmíněna spoustou dalších faktorů, které jsou zcela mimo možnosti ovlivnění školou.
Třeba že Pepíček (teď už spíš Pepan), nezačne brát drogy, nepropadne alkoholu, nedostane třeba dnu, nebo se u něj nerozvine rakovina, nevezme si za ženu nevěrnici, nebude mít postižené dítě, nebude mít za sousedy "nepřizpůsobivé spoluobčany" a nebo třeba nebude mít za šéfa nějakého z těch absolventů alternativního vzdělávání, jejichž rodiče je přesvědčovali o jejich výjimečnosti a nadřazenosti.
A druhak, pocit štěstí a spokojenosti je naprosto individuální a vnitřní záležitost. Někomu k pocitu spokojenosti stačí fakt, že jej nic nebolí a má střechu nad hlavou (Diogenes) a někdo není šťastný ani s miliardovým kontem v bance. S tím škola nic nenadělá.
Ledaže by nám nějací "experti" předepsali, jak máme být šťastní.
A to si pak umím představit nějakou tu multikulti-gendero-inkluzivně správnou školu, kde bude dětem vštípeno jak mají být správně šťastní a spokojení.
Jen mi to nějak asociuje vymývání mozků a prvomájové průvody - jen s jinými hesly na transparentech.
Anebo že by se děti učily, jak se radovat z maličkostí, jako třeba že vyšlo slunce?
Jak nacházet uspokojení v lásce k Bohu? A kterému?
(Vážně, Tajný, tohle budete asi muset trochu vysvětlit.)
To, co škola musí poskytnout, to je bezpečí při vzdělávání.
A co může ovlivnit, to je vzdělání, které Pepíčkovi jednou snad umožní sám se učit a získat tak zaměstnání, které mu přinese spokojenost.
K čemuž paradoxně pro Tajného vede spíše koncept školy, prosazované panem Doleželem.
Vzdělávání dětí, stejně jako třeba jejich výchova, je pouze o vytváření předpokladů pro budoucnost. Nic víc, ale nic míň.
"na rozdíl od pseudo-vzdělaných, provinčních, vyděšených a zahořklých čecháčků, kteří hledají viníky za svůj srab všude kolem jenom ne v sobě,"
To je vcelku výstižná Tajného sebekritika.
poste.restante, ve své adoraci Doležela, relativizujete cokoli, co se vám nehodí do krámu.
Jednoduše děcko, které se do školy těší, protože ve škole učí zajímaví a inspirativní učitelé, zajímavě a způsobem, který je pro něj vhodný, takové děcko má kladný vztah ke škole skrze své učitele, protože jsou to lidé vesměs inspirativní a dovedou ve třídě navodit atmosféru vzájemné pomoci, práce a úsilí. Takové děcko bude mít na celý život vypěstovaný kladný vztah k učení a sebevzdělávání, bude schopno fungovat v kolektivu i s přihlédnutím na odlišnosti a potřeby jiných atd. Utopie? Jistě, ale jenom proto, protože je mnohem snadnější učit na výkon a na testy. Spokojené a šťastné děcko nerovná se děcko nevzdělané. Pochopte, že lze docílit obojího.
Nebo takové děcko půjde kolem starého domu, spadne mu cihla na hlavu a už nebude šťastné, ale mrtvé.
ve své adoraci Doležela,
No, že bych právě já patřil mezi ty, kteří pana Doležela adorují... :-)
relativizujete cokoli, co se vám nehodí do krámu.
Nikoliv. Jsem, bohužel, nucen označovat za nonsens většinu Vašich tvrzení.
Jejich relativizace je pak jen nástrojem k prokázání jejich nelogičnosti a nekauzality.
děcko, které se do školy těší, protože ...
Dalo by se opět snadno dokázat, že z Vašeho A rozhodně neplyne Vaše B. Ale to není důležité.
Já rozhodně nebudu tím, kdo by rozporoval, že by bylo dobré, aby ve školách učili "zajímaví a inspirativní učitelé, zajímavě a způsobem, který je pro něj vhodný". Budu ale vždy rozporovat, pokud někdo bude tvrdit, že je to možné vždy, všude a pro všechny žáky. TO je utopie.
Kromě toho, "milovníkem vepřa-knedla a reality šou" se nikdo nestal jen proto, že měl smůlu na nezajímavé a neinspirativní učitele. To už byste význam školy pořádně přeceňoval. Měl jsem spolužáky z naprosto bezproblémového a podnětného rodinného prostředí, učili mne ti stejní učitelé, z nichž minimálně někteří byli opravdu dobří. Ä přesto byli někteří tito spolužáci líní a ke snaze učitelů naprosto arogantní. Tak v čem byl tedy problém, podle Vás?
To je totiž obecně příznakem Vaší argumentace. ZA VŠECHNO VINÍTE UČITELE.
A nakonec: "způsobem, který je pro něj vhodný".
To mi zní jako tvrzení, které je v přímém rozporu s nanucenou "inkluzí po česku", což?
Spokojené a šťastné děcko nerovná se děcko nevzdělané. Pochopte, že lze docílit obojího.
To je relativní. Určitě bychom se o to měli snažit.
Pokud ale chcete každé dítě vzdělané, občas ho budete muset učit i věci, které se mu nebudou líbit. Bude pak šťastné?
Dále doufám, že nebudete rozporovat skutečnost, že některé děti jsou přirozeně soutěživé už ze své podstaty. Pokud takové dítě budete učit věci, ve kterých nebude excelovat, nejspíš nebude úplně šťastné. A tak by šlo pokračovat dlouho.
Zkrátka, občas některé dítě nebude šťastné. Některé dokonce i dlouhodobě.
Budu se tedy opakovat, ale dosáhnout převažujícího štěstí všech žáků a současně i jejich vzdělanosti, je bohužel chiméra.
A opravdu si Tajný myslíte, že to, co jste výše uvedl bude mít dítě automaticky zaručeno v alternativní škole s deseti žáky ve třídě? Opravdu si myslíte, že nemůže dojít k situaci, že si např. naprosto nebude rozumět se svými spolužáky, což se v malých kolektivech stává častěji než v kolektivech větších. A k těm zajímavým a inspirativní lidem na postech učitelů. Pro mne byl třeba zajímavý a inspirativní náš fyzikář, kterého se většina spolužaček bála, naopak jsem na rozdíl od nich moc nemusela mladého pěkného zeměpisáře, který měl v hlavě vcelku nasráno. Opravdu si myslíte, že dítě v alternativní škole nemůže na postu učitele narazit na člověka, který pro něho inspirativní nebude?
Ale pardon, já zapomněla, že v běžných školách se zajímaví a inspirativní lidé(samozřejmě mimo Tajného), kteří umí učit zajímavě a navodit atmosféru vzájemné pomoci, vůbec nevyskytují.
Proč nevystoupíte ze své anonymity, pane TAJNÝ?
Argumentoval byste tak uboze, kdybyste publikoval pod svým jménem?
Jste nebo nejste TAJNÝ PROVOKATÉR?
"Protože bude-li Pepíček šťastné A vzdělané dítě, je pravděpodobné že z něj jednou bude spokojený a vzdělaný dospělý."
Tak to je ukrutná úvaha. Ano, to je určitě pravděpodobné, alespoň nějak. Ostatně jako téměř všechno.
"Spokojení a vzdělaní dospělí, na rozdíl od pseudo-vzdělaných, provinčních, vyděšených a zahořklých čecháčků, kteří hledají viníky za svůj srab všude kolem jenom ne v sobě, budou efektivnější ve vytváření těch vašich adorovaných hodnot."
Vzdělaní ano. Se spokojeností mi souvislost uniká. Zkusím si to shrnout. Existují dvě alternativy vzdělávání. Jedna, která je zaměřená na výkon, tj. která požaduje a ověřuje, že skutečně dochází k nabytí znalostí a dovedností a druhá, jejímž cílem je primárně spokojené a šťastné dítě a spokojený a šťastný dospělý. Nabytí nějakých vědomostí, znalostí a dovedností se netestuje, protože by to mohlo nabourávat primární cíl. Pak se tedy musím zeptat tajný, jak víte, že to dítě je vzdělané, když jste to neověřil? A stejně jako vy tvrdíte, že dítě může být šťastné A vzdělané, je-li vzděláváno tou druhou alternativou, já mohu tvrdit úplně to samé. Jediný rozdíl je snad v tom, že já mám alespoň ověřené, že je vzdělané a jak. Vy nemáte nic. Jen víru, že když je šťastné, bude i vzdělané a pak nakonec i samotnou víru, že je vůbec šťastné. Děti, které znám, jsou bez výjimky šťastné a mají rády školu, přestože se vzdělávají ve školách zaměřených podle vás na výkon.
"Což je právě to, co ve své přírodovědou vymyté mozkovně, nedovedete pochopit ani kdybyste se rozkrájel."
Krájet se nehodlám, leč cítím se zavázán vám sděliti, že jsem nevystudoval jediný obor, který by se dal označiti za přírodovědný a vymytou mozkovnu tudíž mít dost dobře přírodovědou nemohu, i když bych rád. Vy to máte s tou přírodovědou volaké pomíchané v hlavičce. Přírodověda je zkrátka všechno, co je fuj a čemu nerozumíte a humanita je všechno to vznešené a hluboké, čemu si myslíte, že rozumíte a že je tím pravým rájem pro kritické myšlení a myšlení v souvislostech. To se pak nedivte, že jste tak frustrován.
"Praktikujte autoterapii a napište tlustou knihu o predikčních modelech, ve které si budete moci do sytosti vybít svoji frustraci na liberálních kavárenských humanistech, kteří jsou strůjci všeho zla a kteří se navíc nedají změřit, natož centrálně kontrolovat."
Kéž by šlo si vybíjet frustraci z pitomců psaním tlustých knih. Zkouším všechno, co se dá, a zatím nepomáhá nic, ani prášky od Zentivy, které dostávám zdarma za jejich propagaci, jak jste správně odhalil.
7. ledna 2017 15:14
Tentokrát mám obavy, že jste pane Tajný Učiteli trefil kozla. Takto zřízená "alternativní škola" odporuje základním principům inkluze. Je to škola, kde si rodiče sami vzdělávají své děti. Je tu možná obava zřizovatelů z toho, aby se jejich ratolesti neumazaly od těch sociálně slabých nebo nedej Bože od nějakého žáka z nejvýznačnější české menšiny. Inkluzivní škola totiž přijímá všechny žáky z dané lokality. Přijímá tedy i děti se speciálními vzdělávacími potřebami. A to se tady evidentně neděje. Vybere se jen několik žáků z rodin učitelů a vytvoří se rodinná škola. Je to cesta k obejití inkluze.
Všimla jsem si jedné věci. Alternativní placené systémy většinou dobře fungují na 1.stupni, pak začne entuziasmus rodičů scházet na oubytě (pokud není k dispozici velká základna dětí).
I na běžné ZŠ vám totiž malé děti věří, že všichni mají být kamarádi, a třídy fungují skvěle až do okamžiku, kdy děti naberou rozum a přesně vědí, proč s někým nechtějí mít co do činění...třeba proto, že Pepíček je daleko šikovnější.
A proč za negativní pocit svého dítěte platit?
A ikluze? Mám pár známých, kterým se narodilo "jiné" dítě. Oceňuju jejich pravdomluvnost, řekli že jim nejde o inkluzi, ale o segregaci ze sociální skupiny chodící na ZvŠ. 2 děti jsou na waldorfské škole, 1 dítě na malotřídce a 1 dítě na běžné ZŠ.
"...za všechno viníte učitele..." Nikoli, pouze za jejich podíl na stavu věcí veřejných.
...učit věci, které se nebudou líbit... Moje děti také pravidelně uklízí jejich záchod, což se jim nelíbí. Neznamená to, že jsou dlouhodobě nešťastné. Aspoň doufám.)
"Pokud budete soutěživé dítě učit věci, ve kterých nebude excelovat, bude nešťastné."
Nebo si uvědomí, že ne všichni musí být ve všem nejlepší a bude mít radost z dílčích úspěchů. Záleží na učiteli.
re: inkluze. Třídy mohou fungovat i s inkludovanými dětmi. Vše záleží na přístupu učitele a na tom zda je styl výuky orientovaný na (nejlépe testy měřitelný)výkon, dravou ambici a soutěživost. Ale ano inkluze po česku je kompromis.
"...za všechno viníte učitele..." Nikoli, pouze za jejich podíl na stavu věcí veřejných.
Ale oni ti učitelé za některé věci skutečně nemohou. Například za to, že část rodičů o své děti "pečuje" tak, že při nástupu do školy působí jako mentálně zaostávající.
Učitelé nemohou ani za to, že jistý učitelský zbabělec dokáže veřejně urazit dámu a pak to ještě dorazí pokryteckou (ne)omluvou.
Každý mravokárce by měl začít sám u sebe.
paní Adamová, reagoval jsem na výrok "Vysvětlil by mi ale někdo, proč bych jako daňový poplatník měl platit za to, aby se Pepíček Kovářů cítil ve světě dobře a šťastně?"
Já jako daňový poplatník, bych docela rád za toto zaplatil. Nemyslím totiž, že spokojené a vzdělané dítě je oxymoron.
Netvrdil jsem, že na běžných školách neexistují zajímaví a inspirativní učitelé. Existují a je jich mnoho. Na druhou stranu, alternativy by neexistovali, kdyby nebylo rodičů, kteří za žádnou cenu nechtějí připustit, aby jejich děti zažívaly ve škole totéž, co kdysi oni.
Tajný Učitel
Ona to vlastně inkluze po česku ani není, protože z tohoto procesu byly vyjmuty víceletá gymnázia a soukromé školství a jako zázrakem přežily školy speciální. Jaký kompromis máte pane Tajný Učiteli na mysli? Spojení bývalých škol praktických s běžnými základními školami není ani integrace, natož pak inkluze. A takto vytvořená "alternativní škola" už vůbec s procesem inkluze nemá nic společného. Je to jen rodinná škola ambiciózních odpůrců inkluze. Kdo může, tak z veřejného školství mizí a jak je vidět, tak alternativ je přehršel. ZŠ se rychle začínají měnit na nové školy praktické, ale co potom? Veškeré další pokusy už budou v budoucnu politicky neprůchodné.
"Netvrdil jsem, že na běžných školách neexistují zajímaví a inspirativní učitelé. Existují a je jich mnoho."
Je zvláštní, že něco takového si člověk přečte, až když si Tajný začne hrát na ublíženého. Předtím aby dobrého slova pro tyto učitele pohledal. Pokrytec v každém ohledu.
"Na druhou stranu, alternativy by neexistovali, kdyby nebylo rodičů, kteří za žádnou cenu nechtějí připustit, aby jejich děti zažívaly ve škole totéž, co kdysi oni."
A vzápětí další jednostranné vymezení vůči "běžným" školám. K oněm nechtěným zážitkům patřívají i nechtění spolužáci.
Česká cesta inkluze není žádný kompromis, ale směs ideologicko-politické zmatenosti s neprofesionalitou a pokrytectvím.
"Nabídka tradičního vzdělávání nás neuspokojuje", uvádí jedna ze zakladatelek alternativní školy Volyňka. Je to zajímavá situace, když vedle běžné ZŠ vzniká škola alternativní zakládaná učiteli. A jak jsem si přečetl, ředitel ZŠ Volyně odmítl celou situaci komentovat.
Možná by stálo zapřemýšlet nad dětským vtipem: Víte, jaký je rozdíl mezi rohlíkem a školou? Rohlík je potrava a škola je otrava. Pokud se ve školách nepodaří odstranit tu "otravu", budou nutně vznikat další alternativní školy. Když se to někomu nelíbí, tak co s tím v té naší kotlince dělat?
Tajný Učitel řekl(a)...
7. ledna 2017 22:57
"...za všechno viníte učitele..." Nikoli, pouze za jejich podíl na stavu věcí veřejných.
... Záleží na učiteli.
... Vše záleží na přístupu učitele ...
Začínám mít pocit, že podle Tajného je učitel český něco jako polobůh. - Vše záleží jen na něm. Stačilo by, kdyby chtěl...
Jak už jsem napsal v paralelní diskusi:
Kdyby tak jen třeba Hitler měl lepší učitele...
Nebo kdyby tak jen Tajný mohl učit v Sýrii. Určitě by nikdy nevznikl Islámský stát.
Toho člověka musíme bezpodmínečně naklonovat. Vyplatí se to. Světový mír bude otázkou jedné generace.
Pokud se ve školách nepodaří odstranit tu "otravu", budou nutně vznikat další ...
Václavíkové, Feřtekové, Kartousové, Tajní učitelé a vůbec další experti.
Měl bych takový alternativní návrh:
Což takhle vytvořit učitelům v běžných školách stejné podmínky jako ve školách alternativních? Nejlépe těch alternativních se školným.
Dát jim stejné vybavení, platy, možnost vybírat si žáky, ...?
Anebo což takhle alespoň obyčejné učitele v obyčejných školách přestat otravovat zbytečnou byrokracií, přestávat jim dávat knížecí rady, dát jim místo toho svobodu a nechat je konečně dělat to, co vždycky chtěli? Nechat je učit své žáky.
Nad panem Vl.Václavíkem můžu jen zakroutit hlavou. Což si tento VŠ učitel neuvědomuje třeba takovou zásadní věc, jako jsou navybírané děti v těchto alternativních školách? Jdete pane Václavíku proti základním principům inkluze. Všechny děti z dané lokality jsou přijímány do spádové školy. Jde o všechny děti, tedy i ty se speciálně vzdělávacími potřebami. Máte informace o tom, že jsou tam přijímány všechny děti? Zřejmě se bude jednat o rodinnou školičku, která ukončí svou činnost až dětičky odrostou. Je to systémové?
Což takhle vytvořit učitelům v běžných školách stejné podmínky jako ve školách alternativních? Nejlépe těch alternativních se školným.
Dát jim stejné vybavení, platy, možnost vybírat si žáky, ...?
Anebo což takhle alespoň obyčejné učitele v obyčejných školách přestat otravovat zbytečnou byrokracií, přestávat jim dávat knížecí rady, dát jim místo toho svobodu a nechat je konečně dělat to, co vždycky chtěli? Nechat je učit své žáky.
Což takhle vytvořit učitelům v běžných školách stejné podmínky jako ve školách alternativních? Nejlépe těch alternativních se školným.
Dát jim stejné vybavení, platy, možnost vybírat si žáky, ...?
Anebo což takhle alespoň obyčejné učitele v obyčejných školách přestat otravovat zbytečnou byrokracií, přestávat jim dávat knížecí rady, dát jim místo toho svobodu a nechat je konečně dělat to, co vždycky chtěli? Nechat je učit své žáky.
Což takhle vytvořit učitelům v běžných školách stejné podmínky jako ve školách alternativních? Nejlépe těch alternativních se školným.
Dát jim stejné vybavení, platy, možnost vybírat si žáky, ...?
Anebo což takhle alespoň obyčejné učitele v obyčejných školách přestat otravovat zbytečnou byrokracií, přestávat jim dávat knížecí rady, dát jim místo toho svobodu a nechat je konečně dělat to, co vždycky chtěli? Nechat je učit své žáky.
Je to tu potřetí, aby to všem došlo!!!!!!!!!!!
Ad Fanda Moudry 13:08
Není třeba kroutit hlavou. Je lepší podívat se zpříma na monitor a zjistit si informace o alternativních školách u nás i v zahraničí (např. web paed.com jsem zde již doporučoval). A přitom si položit otázku, co by z nabídky nově vznikajících škol bylo použitelné ve školách hlavního proudu.
Například: Škola pro radost. Příjemný a bezpečný prostor. Práce s chybou. Formativní hodnocení. Důraz na vnitřní motivaci. Nesoutěživé prostředí. Inovativní metody. Větší prostor pro rozvoj dětí. Škola otevřená rodičům. Školní parlament. Atd.
Já vím, nejsou to v obecné rovině žádné převratné novinky. Informovaní rodiče však požadují, aby nové přístupy využívala i škola jejich dětí a paní učitelka - pan učitel. Pokud nejsou spokojeni, hledají alternativu.
K tomu mám ještě povzdechnutí začínající paní učitelky:
"Nelíbí se mi přístup některých kolegů. Když pro děti vymýšlím něco nového, aby jim výuka připadala zajímavá a bavila je, označují mě za odvážnou školačku. Netradiční práci doplňují komentářem, že jsem moc aktivní. Myslím, že jejich postoj plyne z obavy, aby nemuseli dělat něco jinak".
Myslím, že jejich postoj plyne z obavy, aby nemuseli dělat něco jinak.
Anebo také ze zkušenosti. Z poznání, že každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán.
Ono je snadné soudit na základě jednostranné informace. Třeba taková obyčejná vycházka s žáky do přírody už dnes pomalu hraničí s projevem osobní odvahy.
Raději bych se zeptal kolegů, co je k takovému názoru vedlo.
Ale na druhou stranu. Když jsem byl přesvědčen o své pravdě, nemohly "mou karavanu žádné štěkající hlasy svést z vytčeného směru". Radím tedy Vaší začínající učitelce, ať se nejdřív pořádně vyptává a dívá kolem sebe. A když nabyde přesvědčení, že koná správně, ať si své hodiny organizuje podle svého. Koneckonců, záleží přece na pocitech jejich žáků a jí samotné, ne?
to je zajímavé, náš mladý kolega se pořád diví (už je u nás od září), co všechno děláme, stíháme... na VŠ ho nikdo předem neseznámil třeba jen s povinnostmi třídních učitelů...
"Paní Adamová, reagoval jsem na výrok "Vysvětlil by mi ale někdo, proč bych jako daňový poplatník měl platit za to, aby se Pepíček Kovářů cítil ve světě dobře a šťastně?"
Já jako daňový poplatník, bych docela rád za toto zaplatil. Nemyslím totiž, že spokojené a vzdělané dítě je oxymoron."
Ale vždyť vy zase nevíte, která bije. Použil jsem Pepíčka Kovářů jako příklad konkrétního dítěte. Já chápu, že existuje určitá skupina lidí, kteří se domnívají, že kdy někomu dobrovolně pomáhají, že se vymykají ekonomickým pravidlům. Nevymykají. Altruismus je přirozenou součástí života téměř všech lidí, vyjma nějakých poruch osobnosti a psychopatických osobností. Problém je v tom, že i ti, kteří na sebe sami rádi nahlížejí jako na morálně výjimečné až nadřazené, jako na harmonické, duchovně vyspělé, nepodléhající konzumu a ryzí technicistní racionalitě, se ve skutečnosti ve své poptávce chovají velmi ekonomicky. Snaží se chovat racionálně, tj. když preferují volbu A, nad volbou B a volbu B, nad volbou C, pak nepreferují obvykle volbu C nad volbou A, což je jedním ze znaků racionálního chování. Nepořizují si obvykle cokoliv dráž, než musí, při svých výdajích zohledňují své příjmy, atd.
Znakem veřejného statku je, že poskytuje nějaký veřejný užitek. Jde o statek především nerivalitní, tj. jeho vlastnictví jedním, nevylučuje vlastnictví druhým. Podstatné ovšem je, že na poskytování veřejných statků by se měla společnost shodnout a je třeba velmi dobře vnímat tu hranici mezi statkem veřejným a statkem soukromým. Spokojenost Pepíčka Kovářů je statkem soukromým. Ano, můžeme se bavit do jaké míry je jeho spokojenost schopna uspokojovat, nebo ovlivňovat uspokojení ostatních lidí, ale já v tom přímou souvislost nevidím. Ostatně míru štěstí a spokojenosti nemá smysl měřit a porovnávat, protože je ryze subjektivní a jen omezeně sdělitelná. Naproti tomu vzdělaní lidé, kteří jsou schopni dobře a bezpečně poskytovat své služby, to je veřejný statek, kterému rozumím a do nějž má smysl aby stát investoval. Proto se domnívám, že pokud někdo požaduje, aby jeho dítě bylo spokojené a šťastné, musí si to zafinancovat sám. Naproti tomu, pokud někdo chápe smysl veřejného vzdělávání v jeho pravém významu, chápe také schopnost tohoto systému generovat užitek pro všechny.
Akorát tajný to zase zpatlal všechno dohromady. Máme alternativu A a alternativu B a vedeme diskusi o tom, zda má smysl, aby stát financoval obě, když první je zaměřena na ověřitelný výkon a druhá na spokojenost a vnitřní harmonii. No a tajný to s genialitou jemu vlastní zase rozsekne s tím, že je lepší varianta B a že do toho by investoval státní prostředky, protože varianta B ve skutečnosti v sobě skrytě zahrnuje jak spokojenost a vnitřní harmonii, tak ten výkon. Ten se sice jaksi dostaví sám od sebe a nikdo ho neuvidí, ale budeme věřit, že se dostavil. To mi připomíná to s tou pí.ou v Dědictví, aneb kurvahošigutentag. Sice jsem ten výkon neviděl, nezměřil, neověřil, ale do zblbnutí budu věřit tomu, že tam je. Jen nedej bože, aby se něco testovalo, nebo ověřovalo. To by potom zase Šteffl musel napsat PR článek o tom, jak se nám ta realita chová paradoxně.
Doležele, jste smutný muž. Nechtěl bych žít ve vašem světě.
Nevěříte-li, že dítě školou povinné může být zároveň spokojené a vzdělané, nevěřte. Co je mi do toho. Měřte, kontrolujte, testujte, važte v tom své kanclíku, co vám hrdlo ráčí.
Ale je to obráceně, to Vy Tajný tvrdíte, že každé spokojené dítě bude vzdělané. My tady tvrdíme, že ne každé nespokojené dítě bude nevzdělané a že má prvořadost vzdělání, ne spokojenost. Je to něco jako s jídlem - v první řadě musím mít příjem potravy, v druhé řešit, jak mi to chutná ;-)
Pane Krtku. Lze říci, že spokojené dítě se učí lépe?
Některé spokojené děti se neučí vůbec. Nejsou totiž schopny posoudit, že jim v budoucnu může něco chybět, když jim to nechybí právě dnes. Ale zobecnit to nemohu. Na to má patent jenom Tajný.
"Nevěříte-li, že dítě školou povinné může být zároveň spokojené a vzdělané, nevěřte.
Jak jste zase na toto přišel? Každý může být spokojený i vzdělaný zároveň, tedy i dítě.
Pan kolega krtek bez problémů mé příspěvky pochopí, ale vy prostě nic. Možná by se na vás mohl pan Komárek naučit, že kde to není, tam se to prostě nenarodí.
"Některé spokojené děti se neučí vůbec. Nejsou totiž schopny posoudit, že jim v budoucnu může něco chybět, když jim to nechybí právě dnes."
To je veliká pravda. Možná jeden ze zdrojů současných problémů s vnímáním vzdělání.
"Pane Krtku. Lze říci, že spokojené dítě se učí lépe?"
Říci to lze, ale musíte napsat lépe než kdo.
Je-li spokojené dítě nutnou podmínkou pro dítě vzdělané a zároveň žádné dítě není spokojené, pokud se u něj ověřuje úroveň vzdělání, tak mi z toho vyplývá, že se začínáte nebezpečně blížit ke Štefflovi a jeho Singapourskému paradoxu.
Někteří učitelé učí mizerně, a přesto jsou v práci velmi spokojení.
Některým učitelům vedení školy či kolegové ztěžují práci, a přesto učí skvěle.
Lze obecně říci, že spokojené dítě se učí lépe, než dítě nespokojené? Lze říci, že člověk spokojený pracuje lépe, než člověk nespokojený?
Ta kurzíva je pro snazší pochopení sdělení pane Doležele. Ani nemusíme do nespokojenosti Doleželovsky pohodlně cpát ověřování výsledků vzdělávání nebo třeba kámen v botě.
Mnohé dítě se stává nespokojeným, když se musí učit. A stejně tak mnohý dospělý se stává nespokojeným, když musí pracovat. A stejně tak jako v práci člověk nemůže stále dělat jen to, co ho baví, nelze toho docíliti ani ve vzdělávání.
Vaše teze, že vzdělávání lze podpořit tím, že vzdělávané nejprve učiním spokojenými, je vskutku revoluční. Obzvláště tehdy, když první krok, jak je učinit spokojenými, je nevzdělávat je. To je tak progresivní myšlenka, že už na to nemá ani Zlatuškův důkaz nesestrojitelnosti klaunské čepičky, ani Štefflův Singapourský paradox.
mnohé dítě se stává nespokojeným, když se musí učit...
Zajisté. Záleží na tom, kým a jakým způsobem je mnohé dítě učeno.
Vaše teze, že vzdělávání lze podpořit tím, že vzdělávané nejprve učiním spokojenými, je vskutku revoluční.
Autorství této "teze" je nutno přičíst pouze vám. Blahopřeji.
Vzdělávané učiníme spokojenými tím, jakým způsobem učíme a jaké prostředí pro ně ve škole vytvoříme. Pak se nám i jim lépe učí. Takže oba procesy probíhají simultánně a jeden podporuje druhý. Jak prosté a zároveň jak neuchopitelné. Zbytek už skvěle vyjádřil pepek.
Já už to konečně chci vidět! Netrvám na osobní návštěvě. Na videozáznamu rozmazejte obličeje a všechny markanty. Snad by stačil i audiozáznam. Chci konečně vědět, zda jsem toho schopen, nebo mám pověsit křídu na hřebík!
Háček je zřejmě ukrytý v předposlední větě: Jak prosté a zároveň jak neuchopitelné.
A co je v tom zbytku od pepka? Já ho tu nenašel.
pepek pod článkem Petr Chaluš: potřebujeme vzdělávání 4.0?
Jirko, Vy jste vážně nikdy nebyl ve třídě, kde jsou děti spokojené a učí se? Ani na hospitacích, při studiích? To je to pro Vás skutečně tak nepředstavitelné?
"Zajisté. Záleží na tom, kým a jakým způsobem je mnohé dítě učeno."
Jistě. A tajný učí tak dobře, že má všechny děti spokojené a vzdělané. Akorát se to dosažené vzdělání nesmí ověřovat, protože tajný sám zjistí, zda je dítě vzdělané. Činí tak otázkami a odpověďmi, které jsou rovněž tajné.
Čili nejprve se dítě prohlásí za spokojené, pak za vzdělané a pak už jen samé sociální jistoty (pochopitelně poskytované neziskovým sektorem) a dovolené v Jugoslávii (poskytované zdarma z fondu ROH). Pohádka. Jen v té pohádce chybí jedna věc - ten, kdo to celé zaplatí.
Tajný, již dva dny se chci zeptat na dvě věci:
1) Jste Rom?
2) Jste pepek?
Děkuji za pravdivé odpovědi.
Tajný, v každé třídě, ve které jsem kdy učil, byli žáci velmi spokojení, spokojení i nespokojení. Zažil jsem i nespokojené žáky, kteří se učili víc než jejich spokojení spolužáci. Hodně vždy záleželo na rodinách a žácích samotných. Já jen zraju jako víno. Někomu chutnám, někomu ne. Někdo si mne oblíbil, jiný pije s odporem. Také jsem si všiml, že někdo oplývá talentem a jde mu to učení jen tak mimochodem. Někdo překonává své hendikepy a se zaťatými zuby dře. Jsme tak krásně rozdílní a můžeme se učit jeden od druhého.
Ve třídě, kde jsou všechny děti spokojené a dostatečně se učí, jsem ještě nikdy nebyl. Měl jsem štěstí, že jsem se nenarodil v Maově Číně. Šedé mundůry a vnucená spokojenost je mi cizí.
Máte pravdu, stačilo by málo, dodržovat desatero. Jen nevím, jak svobodného člověka donutit, když dostal svobodu právě k rozhodování.
Jirko, mám pocit, že se někde zásadně míjíme, snad v porozumění toho, co chápeme pod pojmem spokojené a učící se dítě.
Opět velmi prosté, ale zároveň pro selský rozum zcela neuchopitelné.
Okomentovat