Kateřina Šedá o dětech z „brněnského bronxu“: Nechtějí studovat, ale na pracák. Je to vzorem v rodině.

„Říkají, že největší problém je, že mají děti v segregovaných školách. A když jsem jim odpověděla, že školy, které nejsou segregované, mají hrozně blízko, že za půl hodiny jsou v centru města a můžou děti přihlásit do jiné školy, často jsem slyšela, že je to moc daleko. Neslyšela jsem ´Oni nás nevezmou´ nebo ´To nejde, už jsme s nimi jednali´,“ říká výtvarnice Kateřina Šedá v rozhovoru o tom, jak mapovala život v „brněnském bronxu“, tedy oblasti v okolí ulice Cejl, kde žijí převážně Romové. Rozhovor přináší server iDNES.cz.

V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:

Kateřina Šedá (repro ČT)

Co by lidé v Bronxu nejvíc potřebovali?

Jako první řeknou byty. Podle mě by ta oblast potřebovala promíchat tamní školy. Není to jednoduché pro žáky ani pro učitele. Jedna učitelka nám řekla, že to není učení, ale boj. A už i ty malé děti vnímají, že jsou vyloučené. Jedna romská rodina, s níž jsme spolupracovali, třeba svoje děti vůbec nepouští ven. Kdykoliv jsem k nim přišla, byly zavřené doma nebo mohly jen na malý dvorek za domem. Rodiče říkali, že se je bojí pouštět na ulici.

Většina tamních dětí vám řekla, že chtějí jít na pracák. Čím to může být?

Určitě vzorem v rodině. Mají rodiče, kteří každý měsíc čekají, až jim přijdou peníze. Děti nechtějí jít studovat, ale na pracák, protože mají hned peníze. Ve třídě mají spolužáky, kteří to vnímají stejně, takže se těžko budou ovlivňovat jinak.

A rodiče nepracují, protože nechtějí, nebo nemůžou?

To je těžká otázka. Je tam skupina lidí, kteří se snaží a opravdu pracují, a není jich zanedbatelné množství. Ale je tam i druhá část lidí, kteří jdou každý den do Fortuny v Albertu si vsadit. Prý je to uživí. A někteří to vnímají jako práci. Zároveň si myslím, že chudoba, a to je obecný princip, většinou generuje zajímavější věci než bohatství. Protože chudí lidé musí být v životní strategii vynalézavější. Hledají principy jak přežít. Není to vždy krádež, ale často musí pracovat načerno. Našla jsem třeba v lokalitě skvělou kadeřnici nebo člověka, co tetuje, a chtěla jim pomoct reklamou v průvodci, ale měli takový strach ze zveřejnění, že nakonec neposkytli ani anonymní rozhovor.


Celý rozhovor naleznete zde