Eva Adamová vstoupila do diskuse k článku o rozšiřování Hejného metody pro výuku matematiky a cituje z něj názor Jany Strakové: „Není dobré nutit učitele násilně do něčeho, v čem se někteří z nich necítí pohodlně“. Adamová pokračuje: „Zajímalo by mne, zda paní Straková někdy vůbec učila matematiku, nebo jestli je jaksi expertkou na školství obecně. Ono přece vůbec nejde o to, zda se v něčem cítí pohodlně učitel. Učitel je na place od toho, aby poznal, v čem se cítí pohodlně žák, tedy jinak řečeno, která metoda žákovi v daný okamžik vyhovuje.
A dále by mne zajímalo, zda novináři vůbec kdy viděli nějakou učebnici matematiky. Cožpak v klasických učebnicích se nevyvozuje? Samozřejmě, že ano a představte si, že sčítání zlomků se v nich vyvozuje úplně stejně na dělení čokolád jako v učebnici Hejného a že je jen a jen na učiteli, zda ono vyvozování aplikuje frontálně nebo zda si vyvozuje každý žák individuálně.
Ale nechť mi nikdo netvrdí, že to všichni žáci individuálně sami zvládnou. U dobré jedné třetiny žáků na 1. stupni, jak správně v diskusi uvádí paní Karvaiová, a u dobré poloviny žáků na 2. stupni musí učitel poletovat jako včelička, aby se vůbec k něčemu dopracovali. No a pak se musí procvičovat a procvičovat, což ovšem v Hejného učebnicích chybí. Ale zase nelze tvrdit, že učitelé, kteří tuto učebnici využívají, s žáky dané učivo neprocvičují.
Myslím si, že si jsou velmi dobře vědomi toho, co kdysi říkal můj kolega: ´Má-li se mozek člověka zabývat něčím na vyšší úrovni, musí mít nižší úroveň zvládnutou tak, aby nad ní v podstatě nemusel přemýšlet, protože jinak v mozku na vyšší úroveň nebude mít kapacitu´."
0 komentářů:
Okomentovat