Ondřej Šteffl o tom, jak se věci učíme a co znamená něco umět

sobota 5. listopadu 2016 ·

Ondřej Šteffl pokračuje ve své úvaze o „nezničitelných, ale často zcela neodůvodněných představách - bobrech - jak správná škola musí fungovat.“ Šteffl mimo jiné píše: „Jeden z nejsilnějších a přitom mnohdy skrytých bobrů, kterého si ze školy přinášíme, je naše přesvědčení o tom, co to znamená něco umět, a jak se věci učíme. Typicky: Něco umět znamená pamatovat si to a umět to zopakovat u zkoušky. Učit se něco znamená stále si to opakovat, až si to zapamatuji. Přesně tak se většina lidí učí ve škole na zkoušení či na test.“

Šteffl pokračuje:

Ondřej Šteffl (twitter.com)
Učení je otrava. Tak to většina z nás ve škole zažívala. Mnozí věří, že to tak být musí a že na učení, které by bylo zajímavé a zábavné, je něco v nepořádku.

Vzdělání je to, co jsme se naučili ve škole. Přitom výzkumy ukazují, že naprostou většinu (až 95 %) toho, co v životě a v zaměstnání používáme, umíme odjinud než ze školy.

A nakonec k bobrům patří i přesvědčení, že na to, abychom se něco naučili, nutně potřebujeme školu.

Nic z toho není pravda, a mnohdy stačí se trochu zamyslet, abychom to nahlédli. Přes to všechno se tihle bobři vynoří okamžitě, když začneme přemýšlet o škole, a jsou velmi neodbytní, když začneme uvažovat o škole, která se bobrům snaží vyhnout.

Samo se nic neudělá, nebo ano?

Medicíně trvalo stovky let, než objevila imunitní systém a obrovskou sebenápravnou schopnost lidského těla. Do té doby všichni věřili, že každou nemoc je nezbytně nutné léčit, jinak se jí člověk nezbaví. Mnohé primitivní národy tomu věří dodnes, a tak ke každé nemoci musí přijít šaman a vyhánět ji. Někdy uspěje, jindy ne. Dnes ale víme, že organizmus většinu nemocí vyléčí sám a ještě většímu množství ani nedovolí se rozvinout. Úplně stačí, abychom mu k tomu vytvořili podmínky a prostor a dali trochu času. Když jsme třeba jen nachlazení, stačí abychom víc pili a odpočívali. Tělo si poradí samo.

Nemohu se zbavit dojmu, že pedagogika ještě k takovému poznání nedospěla. A tak všeobecně rozšířeným bobrům připočítávám i toho, který spočívá v přesvědčení, že aby se dítě něco naučilo, je třeba vynakládat úsilí a učit ho (to teach). Kdepak. Děti se většinu věcí naučí (to learn) samy. Je třeba jim jen vytvořit podmínky a prostor dát jim trochu času.

Nechte je, číst se naučí samy

Většina lidí je přesvědčena, že jedna z věcí, kterou se učíme ve škole je čtení. Ano, mnoho z nás se číst naučilo v první třídě. Mnoho lidí také věří, že školy jsou vybaveny nějakou vědecky ověřenou metodou, jak děti naučit číst. Třeba mě to učili slabikováním. Odborně se jedná o jednu z odrůd tzv. syntetické metody, kromě toho existují metody analytické, mezi nimi třeba metoda globální (celých slov) a metody analyticko-syntetické. Ve školách se v různé míře a v různých zemích užívají všechny. Už to samo o sobě svědčí o tom, že vlastně nikdo neví, která je lepší a že rozhodování se neopírá o vědecké poznatky. Připočtěme k tomu, že čím dál víc dětí se naučí číst ještě před tím, než jdou do školy. A naopak opakovaně se z pedagogicko-psychologických poraden dozvídáme, že tam přicházejí děti s vážnými studijními problémy. Často se ukáže, že příčina je v tom, že vlastně neumějí číst. Sice formálně čtou, nahlas přečtou či alespoň přeslabikují předložený text, ale nerozumí mu, neví, co čtou. A některým z těchto dětí je 15 let! Ostatně i podle mezinárodního šetření PISA, je ve čtenářské gramotnosti v Česku 10 % patnáctiletých pod úrovní jedna, tedy v podstatě číst neumí a 25 %, kteří rozumí jen opravdu jednoduchým textům.

Co by se tedy stalo, kdybychom děti ve škole číst vůbec neučili. Takový „experiment“ podstupují všechny děti, které chodí do takzvaných svobodných škol – nejznámější jsou Summerhill či školy řetězce Sudbury Valley a patří k nim také zmíněná holandská škola De Ruimte. Tam žádná výuka čtení neprobíhá. Výsledek: všechny děti v deseti letech čtou, naprostá většina už v osmi. Některé se to naučí dřív, jiné později, ale všechny čtou. S porozuměním. A rády! A jak se to naučili? Nevíme, stejně tak, jako vlastně přesně nevíme, jak se dítě naučí mluvit. Každé si najde svoji cestu. Jedno dítě chce po ostatních, aby mu předčítali nápisy, co vidí, jiné kouká přes rameno někomu, kdo čte nahlas, jinému pomohou titulky u filmů nebo počítačové hry, další se vyptává na jednotlivá písmenka, další inspiruje jednoduchá kniha s obrázky. Každé si najde svoji cestu. Nejdůležitější ovšem je poznání, proč se děti naučí číst. Prostě proto, že v našem světě je čtení nezbytné. A to se vracím k tomu, co jsem napsal na úplném začátku. Každé dítě potřebuje rozumět světu kolem sebe, a k tomu v dnešním světě potřebuje umět číst. Naučí se to v okamžiku, kdy je k tomu připravené. A takto připravenému dítěti se nemůže stát, že se naučí číst jen formálně, bez porozumění. To by mu k ničemu nebylo.

Že k tomu, aby se dítě naučilo číst, je nutná škola, je jen další příklad bobra, naší neodůvodněné víry v tradiční postupy školy.

Stále léčíme pouštěním žilou

Zastánci tradičního školství ovšem proti tomu argumentují tím, že přece nemůže být dosavadní způsob školy tak špatný, když lidstvo za dobu od plošného rozšíření škol udělalo tak úžasný pokrok nejen v technologiích a vědě, ale třeba i lidských právech, demokratických institucích, v životní úrovni atd. atd. Tomáš Barták 5. srpna 2016 20:31 např. na České škole napsal. „A můžeme říct, že naši předkové to dělali špatně? Potom je divné, že něco vybudovali. Myslím, že bychom se od předchozích generací měli poučit. V mnohém a hodně. Selský rozum vzít do hrsti.“

Podobně ovšem kdysi většina lidí věřila lékařům, že je může vyléčit pouštění žilou, baňkami či pijavicemi. Dělalo se to tak přece od Galéna. Stačilo přece vzít selský rozum do hrsti, že s otékající krví zmizí i nemoc. A většina lidí také nakonec i pouštění žilou ve zdraví přežila a většina se i uzdravila. Průměrný věk se i tak prodlužoval a medicína od té doby udělala úžasný pokrok. Mj. víme, že to byl omyl a že u naprosté většiny chorob je pouštění žilou na škodu (i když ho většina lidí přežije).

Ve školách se ovšem aplikuje různé „pouštění žilou“ zcela běžně. Zkuste jich namátkou pár ve svém okolí obejít: téměř jistě se nejednou setkáte s mlčící třídou naslouchající monotónnímu výkladu učitele, s tresty za každou chybu, výkladem izolovaných jednotlivostí, nulovou či omezenou autonomií dětí, rozdělením látky podle předmětů, dětí do tříd podle věku, zvoněním každých 45 minut atd. atd. Každá moderní učebnice pedagogiky vám sice vysvětlí, že jde mnohdy o obdobu pijavice přikládané na holé tělo s cílem vyléčit žaludeční vředy a že takové postupy jsou nejen mimořádně neefektivní, ale často i škodlivé. Bohužel učitelé i školy musí pracovat v zajetí předpisů, které některé z těchto bobrů přímo předpisují, jsou pod tlakem bobrů rodičovských, úřednických, inspekčních, někdy i žákovských a samozřejmě i vlastních. A jak jsme viděli i pod vlivem zastaralé výuky na pedagogických fakultách. A nakonec a vlastně nejvíc pod vládou bobrů nás všech. A tak takovou výuku nejen tolerujeme, ale někteří z nás to obhajují tím, že jsme si těch „pijavic“ v mládí taky užili. A jací jsme dneska kabrňáci.


Převzato z autorova blogu

Předchozí díly jsme uedli zde a zde

18 komentářů:

Unknown řekl(a)...
5. listopadu 2016 v 9:57  

"Děti se většinu věcí naučí (to learn) samy. Je třeba jim jen vytvořit podmínky a prostor dát jim trochu času. "

Pane Šteffle, o jakém procentu populace se tady bavíme? Mám na mysli veřejné školy hlavního vzdělávacího proudu, kde 1/3 žáků trvale odmítá jakékoliv pokusy o přijímaní jakýchkoliv poznatků. Na soukromé škole s poměrně vysokým školným tyto žáky nenajdete a neuvidíte. Bohužel, tyto poznatky platí pouze pro omezený počet žáků s patřičně vysokým IQ. Neplatí to tedy univerzálně a absolutně.

Eva Adamová řekl(a)...
5. listopadu 2016 v 10:00  

Pan Štefl nám zase jednou ukázal, jaká je skleníková květina. Ano pane Šteffle ten experiment se svobodnými školami vypadá jako skvělý argument, jen jste jaksi opomněl skutečnost, že do těchto škol nedochází dostatečně reprezentativní vzorek dětí. Chybí děti z málo podnětného prostředí, žáci lmp a hraniční. Proto Vás žádám o ověření tohoto experimentu s tímto vzorkem žáků ve SCIO školách. Dětem z málo podnětného prostředí doporučuji poskytnout stipendium.

PUR řekl(a)...
5. listopadu 2016 v 10:31  

... "Učení je otrava. Tak to většina z nás ve škole zažívala. Mnozí věří, že to tak být musí a že na učení, které by bylo zajímavé a zábavné, je něco v nepořádku." ...

1) Ano, i já jsem ve svých školských letech cítil, že někteří vyučující podávají učivo nezáživně, nudně, že jejich výklad a způsob výuky je zmatečný, nesystematický a že dokonce tomu někteří vyučující snad ani sami nerozumí.
Ale jiní vyučující byli skvělí. A to, co mne nenaučili někteří učitelé, jsem se doučil sám. Já si totiž pane Šteffle pořád myslím, že školské "učení se" je to, co má primárně dělat žák/student.

2) Prosím pěkně kteří MNOZÍ věří, že učení musí být otrava. Já třeba za celou svou praxi žádného učitele s takovým názorem nepotkal. Zato jsem se skoro s každým učitelem shodl na tom, že něco je zábavné, něco jen trošku, něco moc ne. No, to už tak v životě bývá. A nemáme náhodou připravovat děti na život? Není naopak horší je pěstovat ve skleníkovém prostředí s tím, že co bude pak, nás vlastně už nezajímá?

3) A vaše tvrzení, že snad existuje někdo, kdo má názor, že učení zábavné a zajímavé je v nepořádku, to jste vážně přestřelil. Takže klasické - podsunu někomu extrémní názor, abych ho pak za to kritizoval.

Nicka Pytlik řekl(a)...
5. listopadu 2016 v 10:48  

'Nic mne v té škole nenaučil' vytasil se kdysi absolvent v novém zaměstnání.
'Ty jsi se tam nic nenauči, troubo' řekli mu na to, než se s ním rozloučili.

Nicka Pytlik řekl(a)...
5. listopadu 2016 v 10:51  

A pytlici se nenaučili dopisovat slova. Tak ještě jednou:
'Nic mne v té škole nenaučili' vytasil se kdysi absolvent v novém zaměstnání.
'Ty jsi se tam nic nenaučil, troubo' řekli mu na to, než se s ním rozloučili.

Unknown řekl(a)...
5. listopadu 2016 v 13:27  

školka i škola musí býti hrou

Hamas Summer Camp Brainwashes Gaza Children to Hate

Inside the Hamas summer training camp for Gaza teens

Charlie řekl(a)...
5. listopadu 2016 v 16:49  

"Děti se většinu věcí naučí (to learn) samy. Je třeba jim jen vytvořit podmínky a prostor dát jim trochu času. "

A čím to je, že se stejně najde spousta dětí, které v první třídě nejen že neumí číst, ale nepoznají barvy ani základní tvary, nepoznají, kolik je hodin atd. Že by se jim v některých rodinách nedostávalo vhodných podmínek? A co s tím bude společnost/stát dělat?

Čím dál více se při čtení podobných článků přikláním k myšlence pana Pytlíka, že ideální by bylo děti do školy vůbec neposílat, všem bude lépe.

Jen by mne zajímalo, jak by vypadala taková "domácí" samovýuka např. elektrikáře. No co, povolily by se ztráty cca 50% a zavedla skupinová výuka. Ať žije Darwin.

Ygrain řekl(a)...
5. listopadu 2016 v 18:48  

"výzkumy ukazují, že naprostou většinu (až 95 %) toho, co v životě a v zaměstnání používáme, umíme odjinud než ze školy"

No, jako anglistka jsem si dost jista, že naprostou většinu toho, co v zaměstnání používám, jsem se naučila ve škole. Asi jsem nějaká divná.

Nicka Pytlik řekl(a)...
5. listopadu 2016 v 19:58  

Děti se většinu věcí naučí... samy.

Tak třeba pytlici se česky naučili rozhodně dřív, než o nějaké škole vůbec slyšeli.
A to nehovořím o kompetenci dýchat, pít, jíst, vyměšovat, mýt se, čistit si chrup, oblékat se, obouvat, chodit po schodech nahoru i dolů, úléhat do postele, i z ní vstávat, jíst příborem komplet a stovkách a tisících dalších dovedností.
Ondřej Šteffl má pravdu, přátelé. Je to odborník na vzdělání, přeceee. Ne-fal-šo-va-ný!

poste.restante řekl(a)...
5. listopadu 2016 v 20:12  

A ukazují výzkumy, že naprostou většinu z těch 95% (o kterých silně pochybuji) jsme se naučili díky tomu, že umíme číst a psát, což nás naučili ve škole.
:-)

Tyhle debaty o podílu školního vzdělání jsou naprosto směšné.
Samozřejmě, že většinu toho, co používáme v životě, jsme se naučili mimo školu.
Já se třeba mimo školu naučil chodit, zpívat, tancovat.
Matka mne naučila šít, štupovat ponožky, pěstovat mrkev a krmit slepice a kachny, ...
Otec mne naučil zatloukat hřebíky, držet v ruce pilník, krmit, zabíjet i stahovat králíky, síct kosou, pálit slivovici, ...
Mimo školu jsem se naučil sám to, co vím o astrofyzice, palných zbraních, čínské keramice, myslivosti, karetních hrách, nebo sexu a rodinném životě, ...

Řekl bych, že u ostatních lidí je to podobné.
Vždycky to tak přece bylo.
Proboha, proč by to mělo být jinak?

Znamená to tedy, že kvůli tomu zrušíme školy?
Pokud jsme úplně debilní a chceme aby naše děti byly také, tak určitě ano.

Vladimír Stanzel řekl(a)...
5. listopadu 2016 v 20:13  

"Odborně se jedná o jednu z odrůd tzv. syntetické metody, kromě toho existují metody analytické, mezi nimi třeba metoda globální (celých slov) a metody analyticko-syntetické. Ve školách se v různé míře a v různých zemích užívají všechny. Už to samo o sobě svědčí o tom, že vlastně nikdo neví, která je lepší a že rozhodování se neopírá o vědecké poznatky." Ukázka brilantní logiky. Že by bylo možno dojít různými cestami k témuž cíli a že mohou být všechny stejnocenné, to je zřejmě dle OŠ nevědecké. Psychologie tedy není věda, protože máte rogeriány, freudiány, jungiány, systemiky a všichni mají jeden stejný cíl. Vskutku žasnu.

Nicka Pytlik řekl(a)...
5. listopadu 2016 v 20:36  

Dyk řikám, odborník!
To se pozná hned...

Vít Tomis řekl(a)...
6. listopadu 2016 v 0:20  

Do té doby všichni věřili, že každou nemoc je nezbytně nutné léčit, jinak se jí člověk nezbaví. Mnohé primitivní národy tomu věří dodnes.
Když jsme třeba jen nachlazení, stačí abychom víc pili a odpočívali. Tělo si poradí samo.
Nemohu se zbavit dojmu, že pedagogika ještě k takovému poznání nedospěla.


Nemohu se zbavit dojmu, že na lékařském fóru by s autorem s podobnými názory ihned vyběhli...

Mimochodem - autorovi nedošlo, že "víc pít a odpočívat" je způsob léčby?

Veronika řekl(a)...
6. listopadu 2016 v 21:22  

Občas se dohaduju se svým synem např. proč se má v sekundě učit zpaměti 80 obrázků ptáků i s řádem. Vopruz!
Chápu ho. Dřív pro mě byl vopruz fyzika a matematika. Byla jsem přesvědčená, že to NIKDY potřebovat nebudu.
Až do okamžiku, než jsem se začala potápět. A jak se mi hodilo, že jsem znala základy matematiky, fyziky a biologie - i po 6 letech a 170 ponorech stále žiju. I když ano, mohla jsem si udělat kurzy pro "movité inkludované" potápěče v Egyptě. Je to jen otázka peněz.
Když se tedy vrátím na začátek - jak někdo může vědět, co jednou opravdu bude on (nebo dokonce jiní) potřebovat? Já to nevím, do budoucnosti nevidím. Proto vždycky syna polituju, koupím mu čokoládu a pak ho z těch pernatých bestií přezkouším.

Nicka Pytlik řekl(a)...
6. listopadu 2016 v 23:20  

Vopruz!

Jo jo. Ty vopruzy...
Tak třeba pytlici se těší do důchodu, až po těch letech nabitých technologiemi doženou to, co dílem ve škole zanedbali, a nebo se tomu celí ta leta nevěnovali. Pytlici z ptáků poznají možná tak moravského brabce, z ryb kapra, je-li v kádi, ze stromů ten vánoční, a z bylin heřmánek. Tedy pokud to není rmen.
Pérujte synka, paní Veroniko. Třeba to ocení, až lehce zaperlí před děvčaty...
No, to jsem trošku přehnal.

mirek vaněk řekl(a)...
7. listopadu 2016 v 7:39  

Perlení před děvčaty už není in. Už ani jako motivace pro výuku astronomie to nefunguje. Dnes si mladí na mezi nepovídají o hvězdách, ale jdou rovnou na věc.

Také jsem se učil Máchův Máj, který mi jako technikovi k ničemu není, ale nejsem aspoň za barbara.

Pan Štefl píše hezké články ze svého školského vesmíru, které na můj školský vesmír aplikovat nejdou(a ne že bych to nezkoušel).

Takže ať zkusí založit soukromou školu ve vyloučené lokalitě a ověří funkčnost svých tezí v praxi.

Miloslav Novotný řekl(a)...
7. listopadu 2016 v 15:54  

Pan Šteffl opět nemá své bobry očíslované, sám jsem je nepočítal, ovšem ti, které jsem v té polemice proti vzdělávání identifikoval, nejsou bobři, ale lži. Takhle to ten mnich nemyslel. Delirium opravdu nejsou bobři. Ty sem netahejte, nevíte, o čem mluvíte. Chápu, že švábů na mozku je třeba se zbavit, např. se z toho vypsat do deníčku, popř. blogu. Jak tohle utkvělé sepisování odtažitých nesmyslů souvisí s věcnou orientací serveru Česká škola na vzdělávání a školství, zůstává nevyřčeno. Nemohl by někdo těm podnikatelům v prodlužování dětství za úplatu vysvětlit, co jsou instinkty, emoce atd.? Šteffle, máte v tom hokej. Když už sem musíte toho Buddhu tahat, abyste ukázal, čemu všemu rozumíte, pak vězte, že spíše jde o situaci „slon a jezdec“. Třeba takový kůň. Skákat se naučí i bez trenéra coby dup, ale není to žádný vůl, aby skákal v Pardubicích Velký Taxisův příkop. To si ho musí osedlat člověk, který tu blbost za křovím narafičil.
Stejně tak veškeré školské učení (resp. vyučování), účelně členěné na tzv. předměty, s celým jejich aparátem terminologickým a strukturou abstraktně vybudovanou na experimentálních základech, nemůže nikdy nikdo vymyslet znovu a znovu, každý sám pro sebe. To vždy byl, a navždy zůstane, předmět mezigenerační výměny poznatků a vědomostí, zvaný vzdělávání, resp. škola. Kdyby tohle někdo skutečně zbořil, nebo jen na dvě generace „vypnul“, skončí svět lidí. Dojde Vám to někdy?

Miloslav Novotný řekl(a)...
7. listopadu 2016 v 22:24  

Ještě na okraj: Tentokrát Šteffl vytěžil Petera Graye, konkrétně jeho Svobodu učení, čirou náhodou opatřenou Štefflovým doslovem, v němž se skromností sobě vlastní připomněl svého předchůdce Aristotela a celé to dorazil svým bobrem o slepé uličce, do níž uvrhá svět kázeň ve školách, známky, nepříjemné zkoušení a nudné domácí úkoly.
Nedá mi to, abych sem nevlepil nebetyčnou myšlenku onoho Graye, který stejně, jako Nováčková a další obchodníci s demagogií, motá instinktivní učení mláďat a cílevědomé, nenahraditelné učení dospívajícího a dospělého člověka učitelem, cit.:
„Jako dospělí máme určitou zodpovědnost vůči našim dětem a dětem na celém světě (Uff,to neunesu – pozn. M.N.). Je naší zodpovědností vytvořit bezpečná, zdravá a vlídná prostředí, ve kterých se mohou děti vyvíjet. Je naší zodpovědností zajistit, aby děti měly správné jídlo, čerstvý vzduch, netoxická místa na hraní a mnoho příležitostí komunikovat s ostatními lidmi v celém věkovém spektru. Je naší zodpovědností být vzory slušného chování. ALE JEDNA VĚC, O KTEROU SE NEMUSÍME STARAT, JE VZDĚLÁNÍ NAŠICH DĚTÍ.“
Mohu se mýlit, ale mně to připadá, že ti dva pánové se naopak velmi starají o to, jak českou mateřskou školu udat jako kšeft na deset let! No, nekup to?

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.