Ondřej Šteffl o českém školství: Co je to za systém, který v takovém rozsahu neplní vlastní plán?

čtvrtek 10. listopadu 2016 ·

Ondřej Šteffl pokračuje ve svých úvahách o „velkých fikcích ve školství, kterým dlouhodobě a stereotypně věříme“.Tentokrát se věnuje fikci, která vyplývá z těch předchozích: „Fikci, že děti umějí to, co se ve školách učí, či dokonce, že umějí to, co by podle platných předpisů umět měly. No jak by mohly, když nevíme, proč učíme to, co učíme. A když to, jak děti učíme, jsou výsledky pouhé víry, že když už to děláme dvě stě let, že to je správné“.

Kolik toho tiskárna vytiskne za 5 minut

Ondřej Šteffl (twitter.com)
Posuďte sami: u státní maturity v letech 2014 a 2015 neuspělo v testu z matematiky kolem 24 % maturantů, letos 23 %. To je necelá čtvrtina, matematika je těžká, mohlo by se říct. Jenže maturitu z matematiky si zvolilo letos pouze 27 % maturantů. Co umějí z matematiky ti zbylí, můžeme jen odhadovat , ale víme, že když mohli, matematiku si nevybrali. Co je ale ještě vážnější, na úspěch v matematice stačí mít správně jen 33 % správných odpovědí. Lze říct, že tihle maturanti umějí matematiku?

Hranice u ověřovacího testu, tedy testu, který ověřuje, že člověk něco umí, je zpravidla mezi 80 a 90 %. Tak je nastaven například test na řidičák a různé kvalifikační zkoušky, například lékařské atestace v zahraničí. Přece není možné dát řidičák někomu, kdo správně rozpozná jen každou třetí dopravní značku, nebo nechat operovat někoho, kdo má jen třetinu potřebných znalostí. Kdybychom uplatnili podobné kritérium u maturity z matematiky, tak požadované úrovně (84%, což bylo na jedničku) dosáhlo jen 12 % z těch, co skládali maturitu z matematiky a 7 % ze všech maturantů (vysvětlení odhadu viz pozn. vpravo). Čili jen o sedmi procentech maturantů můžeme říct, že z matematiky ovládají to, co se učili a co by umět měli. A to vše prosím poté, co každý maturant absolvoval minimálně 1500 hodin matematiky ve škole (na některých typech středních škol i o 500 hodin víc), ale ještě další hodiny při přípravě na přijímačky na střední školu a při přípravě na maturitu doma či jinde.

Ostatně čtenář si může vyzkoušet sám na sobě, jak matematiku umí, a co ho vlastně ve škole naučili. Jedna z úloh v maturitě z matematiky v roce 2015 zněla:

Tiskárna vytiskne k listů za n sekund. Vyjádřete v závislosti na veličinách k a n počet listů, které tiskárna vytiskne za 5 minut.

Umíte tuhle úlohu vyřešit během 3 minut, což je zhruba čas, který na ni maturanti mají? Ne? Nic si z toho nedělejte, naprostá většina maturantů taky ne. A z matematiky i tak odmaturovali.

Ono je to ale velmi snadné: Když za n sekund vytiskne stroj k listů, tak za jednu sekundu vytiskne k/n listů, že? A 5 minut to je 5x60=300 sekund. Takže hledaná odpověď zní 300*k/n.

Jistě jsou mezi čtenáři i tací, kteří příklad bez mrknutí oka vyřešili. Otázka je, kolik je takových je. A opět, každý čtenář, který má maturitu (ne nutně z matematiky) absolvoval minimálně 1500 hodin matematiky. K čemu mu byly, pokud neumí takový příklad vyřešit? Vždyť ten příklad je nejen snadný, je to trojčlenka, která popisuje zcela běžnou situaci, podobnou s jakou se denně každý z nás může setkat.

Lze pochopit, že roky po maturitě neumí většina lidí řešit logaritmické rovnice, ale toto? Každý, kdo to u maturity skutečně uměl a pochopil, to nejspíš občas použil, takže když to dnes neumíte, nejspíš jste to vlastně neuměli ani u maturity.

Aby bylo jasno, vůbec se nechci nijak dotknout laskavého čtenáře, mám kolem sebe řadu skvělých lidí, kteří to neumí a žijí celkem v pohodě ;-). Jde mi o tu Potěmkinovu vesnice, o celý vzdělávací systém, který vytváří dojem, že se žáci ve školách něco naučí. Naučí, ale je toho mnohem, mnohem méně, než si všeobecně myslíme.

A pro úplnost, v roce 2015 příklad správně vyřešilo pouhých 18,5 % maturantů z matematiky.

Může se brouk zkřížit s pavoukem?

Jen necelá třetina sedmáků chápe, že všechno kolem nás, i chléb či řízek, se skládá z atomů. A to se tato otázka testovala krátce poté, co byla ve škole probrána "skladba hmoty" (výsledky Kalibro). Další pozoruhodné příklady toho, co všechno žáci na základních školách nechápou, najdete zde, například, že jen 58 % deváťáků přesně rozumí tomu, že voda teče z kopce. V rámci projektu Kalibro předložili také sedmákům šest úloh vypadajících jako typické školní a zeptali se jich, ve kterých jde o nepřímou úměrnost. Úlohu Houslové trio hraje skladbu 8 minut. Jak dlouho by stejnou skladbu hrál smyčcový kvartet? označilo za nepřímou úměrnost 30 % žáků, úlohu Přijde-li do kina 65 diváků, zůstane 45 míst volných. Kolik míst zůstane volných, přijde-li 80 diváků? pak dokonce 66 % žáků. (více viz zde).

Nejen děti, ale i někteří dospělí mají potíže správně chronologicky uspořádat lovce mamutů, vyhynutí dinosaurů, objevení Ameriky a první světovou válku. Moje oblíbená otázka je, zda se může v přírodě přirozeně zkřížit pavouk s broukem a tesařík s hrobaříkem. Prakticky každý dospělý zaváhá, i mnozí vysokoškolsky vzdělaní lidé nakonec připustí, že to je možné.

Pavouk a brouk se ovšem od sebe liší zhruba tak jako člověk a chobotnice a tesařík a hrobařík asi jako člověk a pavián. Kolega, který se zeptal svých žáků, mi napsal: „Seminář z biologie, 3. ročník gymnázia. Čtyři žáci ze čtyř odpověděli, že pavouk s broukem se zkřížit může. Jdu se utopit (seminář učím já) :-(„. K čemu je tedy celá výuka systematické biologie? Jiná diskutující napsala: „dnes u magisterských státnic na PřF UK obor Biologie si zkoušející může poslechnout třeba výroky typu "v Austrálii žijí hlavně prérijní zvířata, jako třeba žirafa nebo zebra"“.

Přitom zde nejde o nějaké dílčí otázky, ale vždy o nejpodstatnější poznatky daného oboru. Pohled na jednotlivosti je pak na hranici komiky. Platný Rámcový vzdělávací program mezi očekávanými výstupy uvádí např.: objasnit funkci dvou organismů ve stélce lišejníků; zapojit správně polovodičovou diodu; využívat Ohmův zákon při řešení praktických problémů; využívat prakticky poznatky o působení magnetického pole na magnet a cívku s proudem; orientovat se na stupnici pH a změřit reakci roztoku atd. A to jsou prosím požadavky základní školy. Kolik dětí to na konci základní školy umí? A kolik dospělých? A k čemu by jim to vlastně bylo?

A není to samozřejmě jen český problém. Podrobné informace jsou třeba o amerických vysokoškolácích - bakalářích. 59 % z nich odpovědělo správně na otázku, co je větší - atom nebo elektron. Vezmeme-li ovšem v úvahu, že jsou jen dvě možnosti, není to mnoho. Jen 18,5 % z nich ví, kdo napsal román „1984“, 8,6 % ví, že to byl Edison, kdo vynalezl fonograf, kdo napsal operu Don Giovanni ví 3 %, hlavní město Finska zná 2,6 % a jen 0,8 % ví, kdo napsal Proces, a kdo napsal Bratry Karamazovy, nevěděl z dotazovaných nikdo.

Trochu z jiného pohledu totéž komentoval Jan-Michal Mleziva: „…tak ani u jedničkářů není zaručeno, že pochopili fungování dané oblasti, jíž se učivo týká, a že si vytvořili její patřičný mentální obraz. U dvojkařů, trojkařů a čtyřkařů si můžeme být docela jisti, že „nechápou“ a „nemají patřičný mentální obraz“. Oni se pouze naučili známce adekvátní sumě částeček z výše jmenovaného extraktu akademicky pojaté teorie. Například z historické události probrané v dějepise si při zkoušení vybavují buď letopočet anebo jméno nějaké osobnosti či jiný fakt, ale oč šlo, vlastně vůbec nevědí. A což teprve nejrůznější jevy z chemie či fyziky! Vzdělání této kategorie žáků se tedy sestává ze souborů obsahujících vědomostní částečky, které se ještě v době vzdělávání z velké části povytrácejí z paměti. V případě předmětem nezaujatých jedničkářů lze mít naději, že uchovávají v paměti alespoň shluky částeček. Dovoluji si tvrdit, že z běžného školního vzdělávání si ucelené vzdělání mohou odnášet pouze nadané děti, ale to jen za předpokladu, že se je podaří ve výuce zaujmout. (Tyto děti si ale dovedou poradit i bez školy a informace k tématům, která je zajímají, si obstarají samy, navíc zajímavějším a příjemnějším způsobem.) (…)

Vinit z toho učitele by asi nebylo na místě, neboť výuka zcela koresponduje s jejich učitelským vzděláním. Budoucí učitelé jsou de facto vzděláváni jako budoucí historici, matematici, přírodovědci apod., nikoli však jako učitelé dětí. Pedagogická složka učitelského vzdělávání je brána vesměs jako nutné zlo.“

A umějí děti to klíčové?

Ale každý to vlastně zná ze své zkušenosti. Co vlastně z toho, co jsme se učili ve škole, dnes každý umíme? Někteří hájí školu tím, že všechny ty láčkovce, lišejníky, magnetická pole, dělení mnohočlenu mnohočlenem a spol. se učíme proto, abychom vůbec mohli rozvíjet kritické myšlení, hodnocení, syntézu, analýzu, softskills, zkrátka všechny ty tolik potřebné věci ve vyšších patrech Bloomovy či jiné taxonomie. V Rámcovém vzdělávacím programu se mluví o klíčových kompetencích. Je jich šest: k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské a pracovní. A znalosti potřebujeme proto, že bez nich nemůže nad ničím přemýšlet, neměli bychom nad čím. Neměli bychom na čem klíčové kompetence rozvíjet. Jsou jako palivo pro auto, s prázdnou nádrží ke kritickému myšlení nikdy nedojedeme.

Bohužel nikdo pořádně nezjišťuje, do jaké míry absolventi škol klíčové kompetence ovládají. Zda se umějí učit, uvažovat, dobře komunikovat, přesně se vyjadřovat, kriticky myslet, analyzovat či syntetizovat. Nikdy (opravu nikdy) jsem ale neslyšel na tohle téma chválu škol. Naopak, na nedostatky v těchto věcech si pravidelně a opakovaně stěžují jak vysoké školy, tak zaměstnavatelé (viz např. zde). Ale hlavně proč plníme nádrž zcela neefektivně znalostmi, věcmi, které většinu dětí nezajímají a nikdo je vlastně nepotřebuje. Kdyby je totiž lidé potřebovali, přece by je znali. O tom jsem už psal v v prvním dílu o Potěmkinových vesnicích.

Co je to za systém, který v takovém rozsahu neplní svůj vlastní plán? Ano, jsou i takové skvělé školy a skvělí učitelé, kteří plní své cíle i víc než 100 %. To jsou ovšem zpravidla trochu jiné cíle, než očekávané výstupy Rámcového vzdělávacího programu. A já zde mluvím o průměru, o celém školském systému, ne o jednotlivých školách. Mohla by si třeba medicína, soudnictví či snad nějaký komerční subjekt nebo řemeslník dovolit plnit své úkoly či závazky hluboko pod padesáti procenty? Českou železnici mnozí lidé nepokládají za spolehlivou, zpoždění jsou častá, ale dovedete si představit, že by 50 % vlaků nedorazilo do cíle včas nebo vůbec? Nebo že by soudy rozhodovaly správně a spravedlivě jen v necelé polovině případů? Šli byste k zubaři, který v polovině případů vytrhne zdravý zub? Zdá se vám to přehnané, ale vždyť plán, co by měly děti umět, Rámcový vzdělávací program, je vydáván podle zákona a je pro všechny školy závazný.

Škola může i škodit

Druhou stranou téže mince jsou škody a ztráty, které vzdělávací systém na dětech páchá. Škodu a ztráty ovšem nikdo neeviduje, nemluví se o nich. Děti se často ve školách nudí. To ve všech zemích. Ale v Česku vůbec nejvíc na světě (výsledky PISA a TIMSS). Žáci školu „čím dál víc vnímají jako zbytečnou a opruzující blbárnu, kterou z nějakého formálního důvodu ještě navštěvují, ale rozumný smysl to nemá“ (napsal učitel pod nickem MaB v diskusi na zde na blogu). Co si pak ale děti ze školy odnášejí? Že učení je otrava, nuda, "opruzující blbárna". Rozvíjíme tím u dětí kompetenci k učení? Budou se takové děti chtít celý život učit? Budou umět se učit? Že k dobrému životu bude potřeba umět se učit a učit se rád, je snad jediná věc, na které se shodnou všechny prognózy budoucnosti.

Navíc mnohé děti se ve škole opravdu trápí. Začíná to nevolnostmi, když mají jít do školy, a některé nakonec končí v rukou psychologů či psychiatrů a každoročně se dokonce pár dětí kvůli škole pokusí o sebevraždu. A to je jen špička ledovce. Jana Nováčková, známá česká psycholožka zabývající se školní výukou, říká: „Tradiční škola poškozuje každé dítě bez výjimky, ovšem každé jinak.“


Nezkrácený text naleznete na autorově blogu

17 komentářů:

Simona CARCY řekl(a)...
10. listopadu 2016 17:21  

Autor hezky place na hrobe, ale zadna reseni neprinasi. Je tedy - jak je dnes moderni rikat - soucasti problemu, nikoli soucasti reseni.
Pak je na miste otazka, co nam tim poslestvim chtel sdelit vyjma konstatovani, ze to neni ve skolstvi zadny med. A kdyz se emotivne pta, jake to je, kdyz dojede 50% vlaku, tak mu rada pripomenu, ze podle poslednich informaci disponuje ceska armada zbranemi pro ucinnou obranu uzemi v rozsahu 1 kraje (ze 14!!!!!!!). Zlatejch 50% - o tom se Stropnickemu ani nezda!

Josef Soukal řekl(a)...
10. listopadu 2016 17:46  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Josef Soukal řekl(a)...
10. listopadu 2016 17:47  

Kdopak ale propaguje potěmkinovskou představu maturity skoro pro všechny?
Kdo si zakládá segregační školy? Co založit školu pro děti z vyčleněných lokalit a tam dokázat, že nejsem jenom velký řečnil, ale že také umím učit děti bez ohledu na to, zda jsou motivované z domova, a bez ohledu na stav peněženky jejich rodičů?

Radomír Palát řekl(a)...
10. listopadu 2016 17:52  

Nejsme stroje, ale lidé.... To říkám už žáčkům ve 4. třídě na 1. hodině informatiky...

Nowak řekl(a)...
10. listopadu 2016 18:57  

Proč to pan Šteffl píše? Každý přece ví, že představa, že školy napíší svůj ŠVP a že tím pádem se stane zázrak a všichni žáci budou vše znát, je pitomost. Pan Šteffl to píše proto,že chce ukázat, že Scio škola je jiná. Ne, že by tam žáci vše uměli. Ale na Scio škole ty problémy jaksi lépe chápou a vidí, jinde ne. Jde o reklamu.
Pan Šteffl přitom obdivuje klíčové kompetence, které prý nikdo nesleduje. Jenže klíčové kompetence moc sledovat přímo nejdou, ty se budují jaksi schované za práci s fakty, znalostmi (apoň dočasnými).
(Učil jsem i matematiku, ale že by zrovna odvození vzorečku s proměnnou n pro rychlost práce tiskárny bylo víc praktické než logaritmická rovnice, to mi teda nepřijde. V obou případech jde o rozvoj obecné kompetence a ne o praktickou dovednost. V praxi se počítá rovnou s konkrétními čísly, ne s proměnnými.)

Jirka řekl(a)...
10. listopadu 2016 20:38  

Padla facka, padla na sále! Děkuji pane Soukale. Lépe bych to neuměl.

Miloslav Novotný řekl(a)...
10. listopadu 2016 23:11  

Nevím, je-li správné navazovat na komentáře k jiným článkům, ale pan Zdeněk Nutz zde sepsal 5. listopadu 2016 13:26 pod článkem „Premiér chystá změny ve vládě“ svůj návrh změn ve školství, kde píše mj.:
„12. Ať se státní školství přestane stydět za zavádění dobrých prvků z různých alternativ, waldorfů, montessori a já nevím kde čeho. Určitě v nich lze najít mnoho inspirací. (nebrňme se názorům pana Štefla a neříkejme hned, že je to kravina. Kravina to není, je to jenom pohled z placaté země na kulatou)“
K té závorce mám velké výhrady. Půjdu rovnou k věci: Kdyby to byly jen kraviny, nestálo by to za řeč. Snad, probůh, neměla ta geografická poznámka znamenat, že nás poučuje sám Koperník II. Slohové práce pana Šteffla nejsou ani úvahy, ani studie, nejsou to přehledové články nebo eseje a vůbec už ne analýzy. Není o čem nad tím diskutovat, není o čem přemýšlet. Je to snůška pomluv a la „běžný prací prášek“. Pouhá reklama, nekonečná PR prezentace, často se znaky nekalé soutěže. Z toho, co jsem na ČŠ od Šteffla četl, stojí za zmínku jen ten jeho arogantní stereotyp, to typické Štefflovo ostinato. Naservíruje strašáka (bobra, Potěmkina, Marii Terezii atd.), aby se měl nad čím rozvykládat a cestou utrousí své hlavní sdělení: Čtenáře, kterého má za blba, poučí, co všechno české národní školství nezná, neumí, nedělá, jak škodí, kazí, dvě stě let překáží atd. Nikdy nezapomene kopnout si do maturity. Ano, kdeco překáží Štefflovi v kšeftování se vzděláváním. Není divu, že jeho paleta má jen dvě barvy, které ani barvami nejsou a jeho zbortěná harfa má jen jednu strunu, strhanou.
Viz např. „Aby bylo jasno, vůbec se nechci nijak dotknout laskavého čtenáře, mám kolem sebe řadu skvělých lidí, kteří to neumí a žijí celkem v pohodě ;-). Jde mi o tu Potěmkinovu vesnice, o celý vzdělávací systém, který vytváří dojem, že se žáci ve školách něco naučí.“ Proč do té hovadiny nacpal šklebeňoura, ví jen on. Nebo: „Druhou stranou téže mince jsou škody a ztráty, které vzdělávací systém na dětech páchá. Škodu a ztráty ovšem nikdo neeviduje, nemluví se o nich. Děti se často ve školách nudí. To ve všech zemích. Ale v Česku vůbec nejvíc na světě (výsledky PISA a TIMSS). Žáci školu „čím dál víc vnímají jako zbytečnou a opruzující blbárnu, kterou z nějakého formálního důvodu ještě navštěvují, ale rozumný smysl to nemá“ (napsal učitel pod nickem MaB v diskusi na zde na blogu).“ Účel světí prostředky, že, Šteffle? Proč ten pan MaB učí, ví jen on a Šteffl.
Celé to nekonečné spisování by šlo odbýt jediným snad bonmotem: „Vzdělání je to, co nám umožňuje správně se rozhodovat i potom, co jsme všechno zapomněli“.
Českou vzdělávací soustavu nazvat Potěmkinovou vesnicí a současně blábolit o tom, že se dvě stě let nezměnila, může jen arogantní hlupák. Co takhle, Šteffle, přestat nosit dříví do lesa a pojmenovat věci pravdivě: Česká vzdělávací soustava se vyvíjí už dvě stě let a v mnohém má náskok. Takových zemí mimo Eurasii není mnoho.
Ty barvotiskové omalovánky o vojsku, manufaktuře a kostele jsou příznačné. Ještě tak se v tom trochu vyznat a vědět, že ve skutečnosti mají všechny liniové struktury, vyznačující se podřízeností, jediný původ, a to ve vojenství. Takže i v manufaktuře, dokonce i ve společnosti Scio, je to „armáda“. „Podřízenost“ ale v žádné škole nebyla nikdy a nikde. Ani v té Scio. Školní kázeň je něco jiného. A kostel, to už je úplně mimo. Kostel není barák s věží, ale křesťanská modlitebna. Tušíte, Šteffle, vůbec, co se tam koná? Přes tisíc let se tam odehrává týž ritus. A v jeho rámci má místo i kázání. K tomu přirovnat školu, dokonce s hanlivým úmyslem, může opět jen arogantní blb, který v kostele nikdy nebyl. Zkuste se tam způsobem po staletí běžným v české škole, přihlásit během kázání o slovo. Kostel zmlkne a počká, až vypadnete. Kéž by.

Tajný Učitel řekl(a)...
11. listopadu 2016 8:27  

"Autor hezky place na hrobe, ale zadna reseni neprinasi..."

Přináší. Scioškolu.

Radomír Palát řekl(a)...
11. listopadu 2016 8:39  

Přináší Scioškolu jako alternativu, v něčem inspirativní, ale pro hlavní vzdělávací inkluzivní proud nee...

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
11. listopadu 2016 11:12  

Scioškola pro hlavní proud valný smysl nemá (stejně jako jiné soukromé alternativy), ale na rozdíl od mnoha expertů a znalců pan Šteffl dělá alespoň něco. Škoda jen, že se sám zaplétá do podivné argumentace (200 let beze změn, kognitivní vědy a Nováčková).

Ygrain řekl(a)...
11. listopadu 2016 12:58  

Ta argumentace je opravdu prapodivná, pokud nemám říci demagogická. Dokladovat neúspěšnost školního systému na extrémních neznalostech nebo na jakýchsi procentech, které naprosto nezohledňují rozvrstvení IQ (a znalostí) v populaci, nevypovídá zhola nic o stavu školství. U nás jednou student tvrdil, že lineární funkce se line, ale naprosto to neznamená, že takoví ignoranti jsou i všichni ostatní.

Miloslav Novotný řekl(a)...
11. listopadu 2016 20:55  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Miloslav Novotný řekl(a)...
11. listopadu 2016 21:02  

Jakkoliv byly mé výčitky dlouhé, nebyly všechny a nebyly ty podstatné. Jak jsem psal, nestálo by to za řeč. Co záleží na tónu a výrazivu pana Šteffla? Horší je příslovečné ovoce, které to bodláčí nese. Nejen známý verš, celá pasáž Kázání na hoře se k jeho počínání musí vztáhnout. Nesoudím, jen ukazuji. Česká vzdělávací soustava je na základní úrovni od počátku národní, komunitní (učitel - žáci). Není feudálně elitářská (učitel - žák). Jak to zde již mnohokrát připomněli mnozí, např. pan Doležel, vzdělávání vede k porovnání schopností a nároků, bez nichž nelze o vzdělávání vůbec mluvit. Od počátku někteří hendikepovaní tím společným hrdlem, jakkoliv širokým, nemohli projít. Země Koruny české nikdy nebyly řeckou Spartou, postižení u nás není vina, ale výzva k pomoci. A tu pomoc, Šteffle, opět poskytovala od dob Marie Terezie přiměřeně době a v rámci možností česká škola a čeští kantoři. Už jsem o tom psal v replikách k alternativnímu blouznění pana Václavíka, např. o Klarově nebo Jedličkově ústavu, najděte si něco o klášterních školách, Ústavu hluchoněmých v Hradci Králové atd. Z toho se zrodilo české speciální školství, svého druhu světový unikát. Není divu, že právě naše školství tolik překáží novým světa řádům. Ziskuchtivý Šteffl ze všech sil, doslova v biblickém rouše beránčím, masíruje rodiče (před)školáků, s cílem představit školu jako hrozbu. Současně nabízí záchranu, stejně jako Nováčková. Za „slušnou“ cenu můžete mít pro své dítě vše, a třeba ještě něco navíc. Až zůstává rozum stát nad tím, co ten člověk dokáže o české škole a českých učitelích napsat. V tom je přesvědčivý, na rozdíl od paběrkování všelijakých po světě posbíraných zářných příkladů úspěšného boje proti negramotnosti tu či onde. Šteffl takříkajíc dobývá rentu bojem za školu novodobě elitářskou. Využívá absurdního nastavení financování školství. To se to podniká se vzděláváním, když peníze jdou za žákem. To by se to stavělo, kdyby peníze šly za cihlou. To by se to peklo, kdyby peníze šly za bochníkem. A tak Šteffl z Rumcajsova klobouku, známého jako Gaussova funkce, dělá placatou hučku. To, co druhým podsouvá, sám dělá: po středověkém způsobu pouští žilou rozdělení pravděpodobnosti inteligence žáků ve školách. Jeho životní „dílo“ spočívá v lanaření naruby. Poněvadž k tomu, aby žáky získal, nemá co nabídnout, musí je strašit, aby utekli. Ani se mi nechce, jakkoliv se to nabízí, hledat k tomuhle pytlačení a rabování inteligence historické paralely.
Každý učitel ZŠ to zná, jak s třídou zamává odchod tahounů do víceletých gymnázií. Teď už se dobově „odklání“ hned po zápisu. Šteffl a další škůdci už rozšiřují plantáže svého bodláčí. „Trendy“ začíná být odchod kamkoliv z té středověké hrůzy „běžné“ školy: do lesa, pod ceduli s proslulou značkou Montessori nebo Waldorf, do svépomocných věkově pestrých „malotřídek“ kdesi v podnájmu aj. Shodou okolností většinou jde o děti nadané, tak se nakonec navzdory tomu obskakování tak jako tak vše potřebné doučí. Nevím, jestli brožurkami a pamflety „motivovaní“ rodiče za pár let poznají, co sklidí za pláňata. V každém případě to pocítí společnost. Kéž bych se mýlil.
A jsem na začátku: škola a učitelé, to jsou kořeny. Strom českého vzdělávání vždy odtud obrazí. A Šteffl? Ten si se svým "rozhledem" tou řetězovou pilou, kterou ty kulisy staví, dříve nebo později ufikne i tu haluz, ze které k nám shlíží.

Vl.Václavík řekl(a)...
11. listopadu 2016 23:19  

Mé "alternativní blouznění" vychází pane Novotný z mého odlišného poznání školní reality. Protože jsme stále ve skluzu za vyspělými zeměmi, mohu doporučit německý web, kde je mnoho informací o tom, že alternativní (resp. reformní) pedagogické koncepce stále existují a školní vzdělávání ovlivňují. Vývoj v poslední době naznačuje, že se ten skluz daří mírným tempem vyrovnávat.
Vaše blouznění vychází patrně z představy nutného zachování nějakých tradic založených v našich zemích před 200 lety bez ohledu na to, zda jsou dobré nebo špatné (z dnešního pohledu).
Ve Štefflově blogu považuji za zvlášť důležitý závěr "Škola může i škodit".
Nebuďte nervózní z toho, že někteří lidé prolomili bariéry, které zde postavil minulý režim. Dovolují si poukazovat na chybná paradigmata způsobů školního vzdělávání a dokonce ve školství zakládají sektor soukromého podnikání. To chcete vše vrátit zpátky?

Fanda Moudry řekl(a)...
12. listopadu 2016 9:54  

"Protože jsme stále ve skluzu za vyspělými zeměmi,", "že se ten skluz daří mírným tempem vyrovnávat."

Nějak jsem si v Bavorsku a Sasku všiml, že už toho mají lidé plné zuby. Nikdo přece nezakazuje soukromé alternativní školství, ale je třeba vycházet ze stejné startovací čáry. Do SCIO škol jsou děti pečlivě vybírány a ne každý má na školné. Kolik žáků tam má IQ pod 70? Dozajista tam vůbec nenajdeme žáky se středně těžkou mentální retardací (IQ 35 -49). Potom nemáte naprosto s čím srovnávat, protože ve veřejných školách probíhá INKLUZE. A pak skutečně máte nějaké jiné povědomí o školní realitě.

11. listopadu 2016 21:02 - Miloslav Novotný.

Souhlas

Miloslav Novotný řekl(a)...
13. listopadu 2016 8:40  

Pane Václavíku, nezklamal jste, zase strašák, a ne jeden: „Vaše blouznění vychází patrně z představy nutného zachování nějakých tradic založených v našich zemích před 200 lety bez ohledu na to, zda jsou dobré nebo špatné (z dnešního pohledu).“
Napsal jsem: „Česká vzdělávací soustava se VYVÍJÍ už dvě stě let a v mnohém má náskok. (kapitálky M. N.)“ Přesně o tom vývoji bylo mých několik poznámek k Štefflově primitivní demagogii o tom, jak: „celý vzdělávací systém vytváří dojem, že se žáci ve školách něco naučí“. Vy jste na tom podobně. Horovat pro Montessori pedagogiku, a přitom ignorovat české speciální školství může jen člověk neznalý školní reality. Za takového Vás pokládám. Pokuste se aspoň jednou (ještě nikdy jste to na ČŠ neudělal) svá tvrzení dokázat. Napodobím Vás a přidám také citát, myslím Jana Procházky: „Jinak čte národ, který čte přes dvě stě let a jinak národ, který je rád, že čte.“
Ten svůj utkvělý arogantní příměr o „vyspělých zemích“ máte ze své hlavy, nebo si potřebujete někde šplhnout? Zkuste některé, aspoň příkladmo, vyjmenovat. Co třeba Indie, Čína, Korea, Pákistán? Také dohánějí? Nejsou to spíš země, odkud pocházejí ti, kdo v „nejvyspělejší“ zemi dělají „americkou“ vědu?
Co znamená Vaše „z dnešního pohledu“? To je pohled Váš? Feřtkův? Kartousův? Laurenčíkové? Nováčkové? Štefflův?
Vy si dovolujete bez důkazu každého poučovat, a přitom Štefflovu (Nováčkové) hanebnou lež: „Tradiční škola poškozuje každé dítě bez výjimky, ovšem každé jinak.“ považujete za „zvlášť důležitou“. Šteffl si s Nováčkovou notují za účelem zisku. Stejně jako Vy, pane podnikateli s paradigmaty Václavíku, ukrytý na pedagogické fakultě. Ani Vy, sám nemaje co nabídnout, byste na svém místě neobstál, kdybyste se měl zříct strašení „běžnou, českou, nevyspělou“ školou, z jejíhož rozpočtu pobíráte tabulkový plat mnohem vyšší, než je plat těch, jejichž prací pohrdáte.
Tak znovu: Těch "škůdců", kterým podle svého pokřiveného slovníku nadáváte do soudružek a soudruhů, kteří v tradiční škole, i Vašimi slovy, „poškozují“ děti, jsou desetitisíce. Kdy se jim za své křupanství omluvíte?

tyrjir řekl(a)...
17. listopadu 2016 20:23  


Co je to za systém, který v takovém rozsahu neplní vlastní plán?

Docela zajímavou odpověď na tuto otázku, myslím, dal ve své prezentaci z konference Budoucnost pro školu II pan Janík.

Mluví tam, aniž by někoho zbytečně šetřil, zvlášť o vlivech (scénářích) působících ve směru posilování a ve směru oslabování profesního postavení učitelů a veřejných škol. Používá přitom pojmy reprofesionalizace a deprofesionalizace školství. A konstatuje, že tyto procesy (scénáře) probíhají souběžně. V závěru prokazuje "komiksových dvojobrázkem" na hrozbu vytvářejících se rozdílů mezi běžnými veřejnými školami a vypiplanými (scio)školami soukromými. Úplně na závěr doporučuje autor východiska pro to, aby ten špatný stav nenastal:

- Dbát o příznivý (nikoliv však nekritický) obraz školy a učitelské profese ve společnosti (v médiích) – na neoprávněnou kritiku reagovat trpělivým vysvětlováním.
- Držet ve hře realistické (neheroické) pojetí učitelské profese jakožto povolání, které je veřejně provozované v rámci státní administrativy a nepodléhá tolik silám trhu.
- Komunikovat mezi MŠMT, univerzitami a praxí představy o koncepci přípravného a dalšího vzdělávání učitelů s cílem nalezení širšího konsensu na jejich podobě.
- Pokračovat v aktivitách směřujících k zatraktivnění a podpoře škol, učitelské profese a přípravy na ni (reforma financování, kariérní systém) – budovat profesní kapitál.


Pane Komárku, mohl byste, prosím, tu prezentaci pana Janíka zveřejnit na České škole tak, aby byla zájemcům po ruce a čitelná online?

J.Týř

Viz
http://www.ucitelske-listy.cz/2016/11/tomas-janik-ucitelska-profese-na-ceste.html








Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.