Na otázky České školy ke prioritám ODS v oblasti školství odpovídá Petr Fiala, předseda ODS

"Ředitelé přicházejí o pravomoci kontinuálně: například o pravomoc vybírat si své studenty (jednotné přijímačky na střední školu); o pravomoc finančně hodnotit zaměstnance (čím dál menší podíl nenárokové části mzdy); o pravomoc hospodařit (čím dál úzkostnější předpisy – ředitel v roli jakéhosi „podezřelého“, který nemůže sám hospodařit); o možnost rozhodovat, koho zaměstnávat (zákon o pedagogických pracovnících)."


Obecně platí, že dosažení cíle by mělo být měřitelné: jak a podle jakých kritérií by se měřit KVALITA VZDĚLÁVÁNÍ?
Kvalitu samozřejmě nelze měřit tak jednoduše jako třeba rychlost, ale hodnotit kvalitu ve školství dokážeme. Existuje k tomu přece spousta pomůcek, např. různé typy testování (kupříkladu didaktické testy u státní maturity, plošné testování, mezinárodní srovnávací testy apod.). Mluvíme-li o kvalitě vzdělávání, musíme především hodnotit znalosti žáků a studentů.

Návrat pravomocí ředitelům škol: kterých konkrétně a kdy o ně přišli?
Ředitelé přicházejí o pravomoci kontinuálně: například o pravomoc vybírat si své studenty (jednotné přijímačky na střední školu); o pravomoc finančně hodnotit zaměstnance (čím dál menší podíl nenárokové části mzdy); o pravomoc hospodařit (čím dál úzkostnější předpisy – ředitel v roli jakéhosi „podezřelého“, který nemůže sám hospodařit); o možnost rozhodovat, koho zaměstnávat (zákon o pedagogických pracovnících) apod. Přitom nároky na ně se zvyšují, včetně zpřísňování podmínek pro výkon jejich funkce. Tomu ale neodpovídají pravomoci.

Zvýšení netarifní části platu slibuje i ministryně Valachová: měly by být v kompetenci ředitele nebo by se měly rozdělovat v duchu kariérního řádu? Co myslíte výsledky práce učitelů?
Netarifní část platu by měla být jednoznačně v kompetenci ředitele. Kariérní řád má mít jiné funkce. Výsledky práce učitelů myslím výsledky jejich vzdělávací činnosti.


Stejný příspěvek na žáka stejného věku napříč republikou by znamenal ignorování potřeb žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Jak to chcete řešit?
Není to pravda. Příspěvek na žáka stejného věku napříč republikou je nutnost, které musíme dosáhnout, chceme-li něco udělat se současnou nerovností, kdy je příspěvek v jednotlivých krajích různý - to dlouhodobě povede k rozdílům v kvalitě vzdělávání mezi jednotlivými regiony. To samozřejmě nevylučuje, že bude existovat podpora dětí se speciálními potřebami a podpora malotřídek v malých obcích.


Proč potřebujeme podporu učňovského školství? Není v rozporu s požadavkem stejného příspěvku na žáka stejného věku?
V otázce zaměňujete příspěvek na žáka stejného věku ve stejné třídě (ve stejném oboru) napříč republikou s financováním jednotlivých oborů. Podpora učňovského školství není podpora na úkor někoho nebo něčeho, ale snaha udělat něco s tím, že učňovské školství je neatraktivní a představuje dlouhodobě problém. Většina států kolem nás přešla na tzv. duální model a také my se musíme přizpůsobit v učňovském vzdělání moderním trendům, kdy praktická část výuky musí být atraktivnější jak pro učně, tak pro zapojené firmy.


Při prosazování inkluze se mluví i o právech rodiče na umístění dítěte ve spádové škole bez ohledu na jeho případné postižení. Chcete toto právo omezit?
Spádovost - tedy, že žák má jistotu, že ho někam přijmou, je základním kamenem školského systému (povinné školní docházky). Nicméně odmítáme rušení speciálních škol a škol praktických. Neboli ředitel i spádové školy může rozhodnout, že žák potřebuje speciální péči od speciálních pedagogů.


Jak jste prezentované cíle kampaně Vzdělání je budoucnost našich dětí prosazoval jako ministr školství?
Prakticky všechno jsem prokazatelně prosazoval: například reformu financování regionálního školství (včetně principu rovného příspěvku, podpory malotřídek a podpory dětí se speciálními potřebami), možnost ředitelů rozhodovat samostatně (například „odbarvení“ finančních prostředků, snížení byrokratické zátěže, vrácení opravování písemných prací u maturity z češtiny do kompetence škol), zavádění duálního učňovského školství (kupříkladu projekt Pospolu), rozumná, ne chaotická inkluze (například zlepšení diagnostiky), úprava rámcových vzdělávacích programů směrem k posílení znalostí (například jazyků, matematiky apod.), a tak bych mohl pokračovat.